Pandemie COVID a její dopad na nezaměstnanost… Toto téma rezonuje v politických i ekonomických debatách již od první chvíle, kdy se potvrdilo, že COVID-19 není jen nějaká sezónní virózka. Čím déle zaměstnavatelé čelí nejistotám kolem vývoje pandemie, měnícím se vládním opatřením, nástupu dalších vln či (ne)realizaci plošného testování nebo očkování, tím spíše je jisté, že se statistiky zaměstnaných, resp. nezaměstnaných pořádně zatřesou.
O tom, že pandemie COVID bude mít na nezaměstnanost významný vliv, není sporu. Českým statistickým úřadem zveřejněný údaj 2,9% nezaměstnanosti za říjen 2020 sice není vůbec špatný výsledek, vždyť stále řadí Českou republiku mezi premianty EU, ale bohužel nereflektuje realitu.
Pandemie COVID spustila bezprecedentní podporu soukromého podnikání z veřejných rozpočtů. Navzdory kritice fundamentů jednotlivých záchranných programů, které budeme hodnotit třeba v jiném komentáři, vláda z peněz daňových poplatníků přímo (nebo nepřímo) pumpuje do ekonomiky a postižených odvětví miliardu za miliardou. Tyto peníze prodlužují katarzi nepostiženějších firem a uměle udržují nezaměstnanost na nižší úrovni, než by byla bez těchto opatření. A protože kvůli rozpočtovým omezením či kontrole hospodářské soutěže ze strany EU nebudou trvat věčně, nezaměstnaní se ve statistikách začnou brzy objevovat…
Navzdory podpoře, respektive kvůli nedostatečné podpoře některé podniky nevydrží tlak regulace a strach zákazníků a budou muset zavřít nadobro. V silných odvětvích, jako je průmysl nebo stavebnictví, jsme svědky dobíhající poptávky, tlačené objednávkami a úvěry poskytnutými a schválenými v době před pandemií – než se tyto peníze prostaví, bude ještě chvíli trvat. A pak hrozí problém v podobě masových výpovědí. Navíc lidé, kteří ztratí práci ve svém oboru kvůli COVIDu, budou čelit nepříjemné realitě – dopad pandemie na odvětví není parciální, ale plošný, takže najít práci ve stejném oboru je velmi obtížné. Jestliže zavře váš hotel kvůli nulovému přílivu turistů, tak prostě víte, že se stejným osudem bojuje i zbylých pět ve vaší ulici.
Aktuální vyhlídky zkrátka nejsou nic moc. A ne každý je tak „smělý“ jako odborář Dufek, aby poslal půlku restaurací na ekonomickou smrt a v klidu nad tím mávl rukou. Pokud bychom chtěli zaostřit něco jako světli na konci tunelu, máme dvě možnosti. Vyjma očkování (země, které jako první proočkují populaci, budou mít konkurenční výhodu, a tudíž rychleji regenerují ohrožená pracovní místa) mohou být odpovědí na nezaměstnanost nové obchodní modely tzv. GIG ekonomiky, která se mimochodem o slovo přihlásila při krizi v letech 2008 až 2009. Co že to znamená? Slovo GIG, původně používané v hudebním průmyslu pro jeden honorovaný výstup, např. účast hudebníka v orchestru na koncertě nebo ve studiu při nahrávání skladby, slangově označuje krátkodobou pracovní pozici na volné noze, která je úzce spjatá se službami na objednávku a jejíž odměna je založena na uskutečněných výkonech (nikoliv na smlouvou stanovené pracovní době a mzdě).
Důležitou charakteristikou úspěšných projektů GIG ekonomiky jsou online platformy, které propojují poptávku (klient) a nabídku (poskytovatel) a tím snižují transakční náklady na jejich interakci. Možná jste o tomto fenoménu slyšeli jako o sdílené ekonomice. Domů z koncertu vás večer přiveze řidič Uberu, který zrovna přišel o práci a potřebuje platit složenky, jídlo z oblíbené restaurace vám doručí kurýr Woltu, přes den učitel na základce, který šetří na nové auto, dítě vám ze školy vyzvedne a pohlídá studentka vysoké školy z Hlídaček.cz a tak dále… Jedná se o velmi flexibilní způsob kontraktu, který je založen na on-demand principu (platforma eviduje objednávky, které si rozebírají poskytovatelé a inkasují za to odměnu) a který je zprostředkován bez nákladů vyjednávání mezi nabízejícím a kupujícím. Ekonomové na GIG ekonomice oceňují nesmírnou flexibilitu – zapojit se do ní na obou stranách řetězce můžete pár minut poté, co si přečtete tento komentář.
A právě od GIG ekonomiky a jejího rozvoje si proto mnozí ekonomové slibují, že pomůže zmírnit dopady pandemie na nezaměstnanost, ať již bude mít formu strukturální nebo cyklické nezaměstnanosti. Zatímco v USA vloni činil podíl GIG pracovníků 16 procent, v Evropské unii zatím pracuje v GIG ekonomice 2 % dospělých, přičemž dalších 8 % dospělých má z GIG ekonomiky příležitostný příjem. Potenciál růstu GIG ekonomiky je bez přehánění obrovský.
COVID a vládní opatření omezující pohyb urychlují přesun velké části poptávky do online světa, což generuje příležitosti přímo stvořené pro „GIGy“ – kurýry potravin a eshopů, rozvozy jídel z restaurací, operátory call center, dodavatele a řemeslníky poskytující služby denní potřeby, IT odborníky pomáhající rozvíjet tento expandující trh atp. Je přitom vcelku jedno, že pro mnoho lidí je účast v GIG ekonomice až jejich druhou nejlepší volbou, nebo dokonce momentálně jedinou volbou, jak zůstat ekonomicky aktivní.
Lidí, kteří budou potřeboval krátkodobě, pružně vykrýt výpadek příjmů bez toho, aniž by se museli uvazovat v neatraktivních pracovních úvazcích nebo se zdlouhavě rekvalifikovat, bude dost v každé fázi ekonomického cyklu. Proto bude fajn, když „GIGy“ a jejich ekonomiku vláda bude podporovat, nebo je alespoň nechá bez zbytečné regulace volně dýchat co možná nejdéle. V nadcházejícím roce to bude obzvláště potřeba.
Autor je ekonom, působí jako ředitel výzkumu v Centru ekonomických a tržních analýz (CETA).
