Sleduji média a nestačím se divit, jaké věci se v nich může člověk dočíst. Zdá se, že každý, kdo u nás má vlastní názor, je buď dezinformátorem, nebo ruským agentem. Kam se vytratila svoboda myšlení?
V Americe šli ještě dál. Tam za názor rovnou vyhazují z práce a vyzývají k bojkotu zboží. Naštěstí Amerika ukazuje, že taková ostrakizace ekonomicky nefunguje. Hrozí ale ještě horší věci.
Minulý týden se bývalý prezident Václav Klaus bouřil proti tomu, že ho webové stránky Ministerstva zdravotnictví zařadily mezi dezinformátory. Prezident nelenil a správně se ohradil dopisem samotnému ministru zdravotnictví, v němž žádal, aby mu tento nepřijatelný útok vysvětlil, aby text nechal ze stránek Ministerstva zdravotnictví odstranit a aby z této nehoráznosti vyvodil patřičné důsledky.
Myslel jsem si, že tím to je vyřešené, že věc ze stránek ministerstva zmizí. Mýlil jsem se. Včera jsem stránky kontroloval a nestačil se divit. Ani na upozornění prezidenta na pochybení se text ministerstva nezměnil. Jak je to možné?
Prezident jako hybridní hrozba?
Pod textem je jako zdroj napsáno: Semantic Visions, Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám. Co to má znamenat? Je exprezident terorista nebo hybridní hrozba? Představa prezidenta jako hackera či teroristy ovázaného výbušninami je poněkud pitoreskní. Musíme vše hrotit soudem? Nestačí zdravý rozum?
A teď to nejhorší: V textu ministerstva není vůbec uvedeno, čím se prezident údajně prohřešil a kde údajně dezinformoval. Není proti čemu se bránit. Byl odsouzen, aniž bychom věděli za co. Má cejch bez znalosti viny. Je na novém seznamu protistátních živlů. Tečka.
Tohle je moderní divoký západ liberálních médií. Napíší článek, jehož titulek osobu pošpiní, ale v článku chybí argumenty. Alternativně článek vyznívá v rovině, že nikdo nic neřekl, ale mohl by říct. A dotyčného začnou média lynčovat. Tak se vyrábí dezinformátor. V době rychlé konzumace zpráv většina lidí víc než nadpis nečte. Cíl byl splněn: nepohodlná osoba byla pošpiněna a diskreditována. Všichni vědí, že s ní se nemají bavit.
Když už se vůbec neví kudy kam a nejsou žádné argumenty, prohlásí se, že v pozadí stojí Rusko nebo Čína, které stojí o nabourání naší demokracie. A tak byl minulý týdne některými významnými českými politiky v kauze BIS označen za cizího agenta stávající prezident Miloš Zeman. Opět žádný důkaz.
Je pravděpodobné, aby jeden náš prezident byl agent a druhý dezinformátor? Tomu někdo věří? Bude příští prezident imperialista, nebo rovnou třídní nepřítel? Taková propaganda tu už kdysi byla - a zase se vrací. Vážně někdo věří, že tohle není propagandistický pokus o manipulaci jako hrom?
Co jen ten Klaus mohl provést? Proč je nepohodlný?
Odpověď je snadná: Exprezident kritizuje vládní opatření a nenosí roušku na veřejnosti. Chápu - já opatření taky kritizuji a kritizuje je valná část samostatně myslících osob. A roušky jsou pro řadu lidí modla a namísto zapojení svého rozumu a aktivního porovnání výsledků zemí s povinnými a nepovinnými rouškami se ohánějí jednotlivými výroky jednotlivých osobností či nadnárodních institucí, jako by byly v minulosti neomylné.
Věda je permanentním hledáním nových poznatků, které včerejší „pravdu“ o kousek posouvají k nové „pravdě“. To s sebou přináší neustálou nejistotu a pochybnosti. Povinné pochybnosti jsou definičním znakem vědy. Představa neměnné, dogmatické pravdy je nepochopením vědy. Výrok jednoho vědce doporučujícího roušky není nic než právě jen výrokem jednoho vědce – není to obecně platnou pravdou. Věc navíc může být tak komplikovaná, že nemá podobu pouze jedničky či nuly. Neboli když někdo s něčím nesouhlasí, nelze o něm prohlásit, že lže a je dezinformátor. Nanejvýš se může mýlit, alternativně jeho názor může být v nesouladu s nejčastějším názorem vědy. Ale úmyslně lhát za účelem zmatení jiných? Proč? To je absurdní představa.
A zrovna roušky jsou toho dokonalým příkladem. Například v často skloňovaném Švédsku nejsou roušky povinné jako u nás, ale mají s koronavirem méně mrtvých než my. Hlavní švédský epidemiolog Anders Tegnell k tomu nedávno řekl: „Roušky mohou být potřeba v určitých situacích. Taková situace ve Švédsku ještě nenastala. (…) WHO je jasné, že důkazy pro roušky jsou slabé. Všechny dosavadní studie ukazují, že je mnohem důležitější dodržovat odstupy, než mít roušku.“ Je epidemiolog u nás také na seznamu dezinformátorů?
Z nepohodlného názoru se začala dělat dezinformace
Už nemáme kacíře; máme dezinformátory. Je to stará osvědčená forma nekalého politického boje. Noví kolektivističtí ideologové se pasovali do role moderní inkvizice.
Jakmile se objeví nějaký inovátor, vynálezce, individualista, prostě kdokoliv, kdo je ochoten jít proti davu a jeho dogmatům, považují ho tito ideologové za nebezpečí. Tak jako když první astronom začal tvrdit, že Slunce neobíhá kolem Země, bylo to ohrožením tehdejších katolických dogmat, a musel tedy být označen za lháře.
Protože ovšem ideologové hájící svou ideologii nemohou s informacemi a chladnou logikou válčit ze své pozice stejným způsobem jako individualista, tedy také informacemi a logikou, zbývá jim jediné – vzít si na pomoc emoce a nepohodlný postoj označit za lež a dezinformaci. Není to nic nového, je to technika používaná v celé historii, jen v některých obdobích míň a v některých víc.
Svoboda slova a názoru je opět ohrožena. Mnoho lidí zaměňuje (a podle mě záměrně) názor a informaci. Názor nemůže být nikdy dezinformací. Kdyby názor byl dezinformací, byla by dezinformací i náboženská víra. To je společensky extrémně nebezpečné.
Liberálové zoufale popírají, že tu je hospodářská krize
Stejnou zkušenost jako exprezident Klaus mám i já. Mám mnoho nálepek. Krom toho, že jsem údajně kontroverzní, jsem prý i dezinformátor, manipulátor a kdeco dalšího. Podle kolektivistů je nutné mě a mou ženu veřejně odsoudit kupříkladu za to, že jsme tvrdili, že přijde hospodářská krize vyvolaná regulací, jelikož údajně nepřišla. Stejně jako exprezident Klaus i já se ohrazuju. Je to čistá politická ideologie.
I dnes jsou tu lidé, kteří vám budou, že krize nepřišla, ačkoliv tu je už dlouho. Podle způsobu měření a definice je tu buď měsíce, nebo dokonce roky. Jen to řada lidí nechce vidět z jasně ideologického důvodu: museli by přiznat, že hospodářská politika v EU a eurozóně je špatná. Museli by připustit, že krize z roku 2008 nebyla nikdy dořešena, jen zametena pod koberec a překryta miliardami nových eur.
Myslím, že jsme příchod recese předpověděli nejpřesněji na českém trhu. Dodnes jsem nepochopil papouškování (už okřídlené mediální) hlášky, že „od roku 2011 jsem předpovídal krizi, která nepřišla“. A v roce 2012 a 2013 přišlo co, když ne recese? A v roce 2019 přicházelo co, když ne recese? Víte o tom, že velké fondy na recesi koncem roku 2019 už spekulovaly? Největší světový hedgový fond Bridgewater vsadil v listopadu 2019 v opcích na pokles akcií 1,5 miliardy dolarů. Vážně nešlo s poklesem počítat? Šlo. V roce 2019 německá ekonomika v některých kvartálech již klesala. Globální prodeje aut už klesaly. Recese klepala na dveře, jen zaslepenci věčného růstu to nechtěli vidět.
I kdyby nepřišel Covid 19, stejně by během roku ekonomika poklesla. Jen by to nebyl tak dramatický pokles jako s koronou. Krizi tu máme dlouhodobě. Jak jinak chápat dlouhodobě záporné úrokové sazby Evropské centrální banky? Kdyby nebyla krize, měla by centrální banka sazby kladné. Záporné úrokové sazby jsou výmyslem sociálních inženýrů, které do tržní ekonomiky nepatří. Jsou jednou z regulatorních příčin, proč je neefektivita (a tedy hloubka krize) evropské ekonomiky tak značná.
Takhle hláška o „nevyplněné krizi“ začala padat z mladých levicových liberálů, kterým jsou naše ekonomické analýzy silně proti srsti, protože odmítají chronickou krizi evropské ekonomiky pojmenovat pravým jménem. Fakta totiž dokazují, že „moderní měnová teorie“ není nic než marxistická utopie a že jejich „lék“ na ekonomické problémy se totálně míjí účinkem. A tak se snaží naše závěry napadnout nepodloženými hláškami, které statisticky snadno rozmetám.
Média bohužel přestala samostatně přemýšlet a začala tato nepodložená tvrzení bezmyšlenkovitě papouškovat. Extra ligou v tomhle ideologickém boji je například úporné přepisování wikipedie ve snaze posunout fakta tak, aby vyznívala levicovému uchu lahodně. Wikipedie tak už není encyklopedií s hodnotově vyváženými informacemi. Z wikipedie se stává další nástroj propagandy.
Dezinformátor je jen začátkem, pak přijde bojkot
Něco podobného vidíme i v Americe. Tam se levice snažila vyzývat k bojkotu zboží firem, které si dovolily podpořit republikánského prezidenta. Ředitel americké společnosti Goya, která Trumpa veřejně podpořila, si ale mne ruce. Díky snaze o poškození firmy iniciované političkou Alexandriou Ocasio-Cortezovou vyskočily tržby jeho firmy o 1000 %. Příznivci Trumpa firmu ocenili penězi. Co víc si může přát?
Ukazuje se, že ekonomicky ostrakizace nefunguje. Polarizace společnosti to nedovolí. Zatímco pár „uvědomělých“ klientů pod vlivem moderních svazáků ztratíte, mnohem víc jich získáte. Ideologové vám dělají zdarma reklamu. To, že vás liberální média vykáží do undergroundu, přináší ovšem i horší věci.
Tento týden mi vyprávěl člověk z Ukrajiny, že podhoubí, ze kterého vznikla ukrajinská občanská válka, dnes vidí i u nás. Po pádu Sovětského svazu na Ukrajině vznikla skupina miliardářů, kteří brzo pochopili, že aby si udrželi majetek, musí vstoupit do politiky. Následně už i to bylo málo. K úspěchu v politice si museli koupit média. Když je měli, zakázali do nich vstup politickým oponentům. A ti už neargumentovali v médiích, ale na ulicích - a to byl začátek občanské války.
Měli bychom se nad tím zamyslet. Držet nepohodlný názor pod pokličkou se nevyplácí, časem někde vybublá a už to nebude jen kritickým článkem či vystoupením v televizi. Televize, kde slyšíte jen jeden názor, je k ničemu. Její éra končí. Nová média ji vytlačí. Politický boj se tím ještě více roztáčí. Nelze ho umlčet.
