Otrlý čtenář bez váhání sáhne po historickém románu o porodní bábě Stanisławě Leszczyńské od Magdy Knedlerové (* 1983) Porodní sestra z Osvětimi. Hlavními hrdinkami jsou nespočetné rodící vězenkyně, kterým dopomáhá jako anděl života porodní bába Stanislawa. Protí ní stojí démon smrti Josef Mengele se zástupem svých přisluhovačů, mašinérie loupežné vraždy totality. Zatímco Stanislawa pomáhá lidem na svět, vražedný experimentátor a masový vrah Josef Mengele je uvrhuje do nebytí smrti.
Román Magdy Knedlerové (přeložila ho Marcela Bramborová, vydal Kontrast) má za základ skutečné osobnosti a děj a staví před čtenáře neúprosný proud událostí bez možnosti volby. Je to výhrada skladebná přísně realistického románového díla, chvályhodného připomínkou ryzí lidskosti ve smrtící mašinérii totalitního koncentračního tábora. Pro některé čtenáře odkazuje i k současnému stavu v naší společnosti a k ohniskům totality v jiných částech planety Země: v Severní Koreji a Číně, kde mocenské autokracie provozují zařízení téhož účelu, jako byly koncentrační tábory v našem kulturním okruhu před necelým stoletím. V dějinné připomínce i aktualizaci spočívá jeho síla z jadrného fládru. Co se od té doby změnilo v univerzálním pojetí lidské bytosti? Jak se liší koudel z vlasů heftlinků od ujgurských příčesků na export?
Polčata jakžtakž přežívají
Na druhou stranu: není na světě člověk ten, aby se zalíbil lidem všem. Polka Magda Knedlerová ve svém románu trochu straní polským rodičkám oproti židovským či českým, jako na fotbale. Zatímco Polčata v Osvětimi jakžtakž přežívají, ostatní děcka lítají do sudu jak znojemské okurky k naložení na kyselo. Co Polák, to voják a co Polka, to máma – ale jak to dopadlo, víme. Vyprávění tak působí poněkud schematicky. Polská antisemitská nota (podobná ukrajinské) je reflektována, přestože její dopady trvají dosud v nevyváženém vztahu vůči státu Izrael. Předpokládám ovšem, že lodžská porodní bába Stanisława Leszczyńská byla vprvu žena na svém místě a nějaké nacionální a jiné výhrady opomíjela zcela, rozhodnuta beze zbytku plnit své poslání porodní báby i v nehoráznosti koncentračního tábora.
Smrtící šerosvit děje (porody probíhají na kamnech zakrytých starou dekou, bez vody, nástrojů a léků) Magda Knedlerová občas zesílí potemnělou sentencí, mnohdy účinně. Za zmínku stojí třebas na straně 190 malá, nenápadná reminiscence z mírové rodinné idyly Stanisławy Leszczyńské: „Na ubrus vyšívá své oblíbené květiny...“ Tahle věta je roztomilou parafrází stěžejní metafory o ženě vyšívající oltářní pokrývku z filozofického eseje Sørena Aabye Kierkegaarda Čistota srdce aneb Chtít jen jedno, věnovaného přípravě soustředění mysli a duše člověka na životní úlohu.
Výborná kniha, výborný příběh
Román Magdy Knedlerové Porodní sestra z Osvětimi netřeba problematizovat a nelze jej zlehčovat. Z drastického historického příběhu se vinou náznaky a spojnice s přítomností, ideje realizované v minulosti se znovu aktualizují v nových souvztažnostech a neodbytně rezonují.
