nahoru

Vladimír Pikora: Zoufalství pravicového voliče aneb Svět zralý na psychiatra

Vladimír Pikora 13. listopadu 2020 • 18:00
ilustrační foto
ilustrační foto
• foto: 
istock.com

V posledních týdnech jsem mnohem víc doma než kdy dřív. Mnohem míň se potkávám s lidmi na ulici. Když už ale náhodou s někým mluvím, cítím z nich depresi, skepsi, pesimismus a strach. Přijde mi to jak společenská psychická nemoc. Často přemýšlím, co na to asi říká profesor Höschl. Už to není jen o koroně, o ekonomice, o politice – je to o všem. Je to všude. Prolézá to celou společností a celým životem. Je to cítit z každé věty. Nebojím se ani korony, ani ekonomiky, začínám se bát té špatné nálady ve společnosti a jsem zvědavý, čím to skončí. Bojím se, že to nebude hned tak lepší, protože psychické problémy přicházejí se zpožděním až řadu měsíců po traumatu.

Nejhorší je, že to není jen tady u nás. Je to po celém euroatlantickém světě. Velitel britských vojenských sil Nick Carter pro Sky News uvedl, že současná globální nejistota a strach z hospodářské krize může skončit třetí světovou válkou. To mě překvapilo. Podobná vyjádření bych čekal v hospodě čtvrté cenové, ale tohoto pána je nutné brát vážně – toto není Pepek Vyskoč, to je britský generál. Neříkal, že bude válka, ale říkal, že je riziko války. Přeberte si to, jak chcete. Já to chápu tak, že riziko tu je vždy, ale když o něm mluví generál v rozhovoru pro média, už nemůže být malé.

Živnostník má nervy v kýblu

Ale zpět k nám a lidem kolem. Vyprávěl mi můj známý, jak je ze všeho už na palici. Myslím, že v tom není sám. Bude to asi častý model: Doma mu dorůstají děti, nemohou do školy. Neustále se mu hádají, vyhazují se z pokoje i koupelny. „Už aby šly do školy,“ říká si. Vtom zaslechne diskusi, že se zruší prázdniny a během léta budou děti dohánět, co zanedbaly. Takže nebude mít dovolenou? Teď když má nervy nadranc a potřebuje si odpočinout? „Se zbláznili?“

Nejraději by šel ven. Potřebuje ventil. Do hospody, na nohejbal, do posilovny, někam za chlapy. Jenže není kam. Musí sedět doma a doma už to není k vydržení. Všichni prudí a on cítí, že už zase potřebuje panáka.

A tak sedí v tom malém obýváčku a „musí“ se dívat na televizi. Tam ho ale neustále stresují tím, kolik lidí ještě zemře, jak zkolabují nemocnice, jak budou všichni v lednicích na ulicích čekat na pohřbení, aby se to pak nestíhalo a mrtvoly byly hozeny z hygienických důvodů jen do dvou igelitových pytlů. Spirála nervů, strachu a vytočení nabírá neskutečné obrátky.

Politici nepomáhají, ale škodí

S manželkou už nemůže ani mluvit, protože ta se bojí o peníze. Celá rodina pracuje v jeho rodinné firmě. Té politici zavřeli obchod. Snaží se to řešit rozvozem, ale není to ono. Mají sice prý nárok na nějakou státní podporu, jenže ta úřednice, co je má na starosti, se loudá. Pořád po něm chce faktury za nájem za předchozí měsíce, ale je úplně natvrdlá a stále nechce pochopit, že on jí nemůže dát tři faktury, ale jen jednu, protože platí kvartálně. Úřednice mu stále formuláře vrací a on stále čeká na pomoc. Všichni kolem něj už dostali podporu a on ještě ne, čas ale běží a on nemá prachy. Fakt je potřebuje. Manželka je na nervy.

V televizi politici. Ti tvrdí, jak pro něj něco dělají, ale on vidí, že mu dělají jen problémy. Šel by do hospody, ale nesmí. Začíná si uvědomovat, že už nechlastá jen trochu, ale nemá sílu to řešit. A v tom najednou v té televizi, kterou už k smrti nesnáší, vidí, jak ministr šel do hospody. To, co on nesmí, co jemu zakázali, oni sami dělají. Zuří. Je rudý vzteky. Nadává, ale jediné, co může dělat, je vzít si roušku a jít se v rozestupu projít.

Korona to politikům spočítá

Je odhodlaný volit opozici. Za trest. Vláda mu zpackala život – už má viníka – už za to nemůže korona! Jenže pak vidí, jak ten opoziční politik, který nejvíc požadoval demisi ministra popíjejícího v putyce, nasává v hospodě taky. Nejspíš si u toho dal i to cigáro, které on smí jako plebejec jen před hospodou. Co to je? Smějí se mu do očí? Neví proč, ale najednou si vzpomene na slovo defenestrace. Léta ho neslyšel a najednou na něj myslí.

Zase je vytočený do ruda. Dojde mu, že vyměnit tyhle politiky za tamty politiky nepřinese změnu. Jsou stejní. Ani jednomu by nesvěřil koloběžku, natož stát. Umí snad nějaká vláda v Evropě koronu vyřešit? Je to už někde dobré? „Možná že ve Švédsku,“ pomyslí si, ale ví o tom málo, tak nedokáže soudit. Jen se bojí, že mezi vládou a opozicí není velký rozdíl. Korona nemá jednoduché řešení. Ti, kdo se tváří, že mají jednoduché řešení, lžou.

Je zmatený. Chtěl volit ODS. Vždycky ji přece jako podnikatel volil. Ale teď slyšel, že se ODS chce spojit s TOP09. Nechápe. Vždy si myslel, že když bude volit ODS, nebude tu euro, a že když bude volit TOP09, bude tu euro. Jak to bude teď? Copak lze spojit oheň s vodou? Koho teď volit? Neví.

Novináři mu shora i zdola vysvětlují, které strany jsou populistické, aby je nevolil. Jenže jemu teď přijdou populistické úplně všechny. Nejraději by k volbám nešel, jenže to pak může rovnou zavřít krám, protože kdyby vyhrála levice tak by mu napařila státem nařízené ceny, otevírací dobu i čas na cigáro před krámem. Nejraději by někam emigroval, ale není kam.

Americké volby skoro vyléčily média z covidu

A televizní masáž nekončí. Jakmile už si koupil hrob, přestali do něj hustit počty mrtvých. Najednou jako by byl covid vyřešen, média se ho už asi tolik nebojí, protože místo toho do něj hustí americké volby. Těm také nerozumí. Podle průzkumů měl jasně vyhrát Biden. Jenže po mnoho dnů nejbohatší a nejsilnější země světa nedokázala sečíst hlasy. Jak je to možné? To snad i v rovníkové Africe sčítají hlasy rychleji. Co to je za jasné vítězství, když nedokážou říct, kdo vyhrál? Po dvou dnech ho to už nebaví sledovat.

A najednou skok – šup – vyhrál Biden. Trumpovi několik dní nepřibyl snad ani jeden volitel. Protože celý život volil pravici, kdyby byl v Americe, asi se zaťatými zuby volí Trumpa. A najednou slyší, že jsou volby manipulované. Nic o tom neví, nerozumí tomu, ale nikdy ho nenapadlo, že uslyší, že v Americe mají zmanipulované volby jak v Bělorusku. Je to pro něj šok, jako by zjistil, že mu zase protáhnou karanténu, ačkoli říkali, že už ji určitě protahovat nebudou.

Pak čte, že televizní stanice přerušily Trumpův projev, protože prý lhal. Twitter se prý chystá prezidentovi smazat účet, aby dál nemohl lhát. „A kdo určí, zda to je lež?“ pomyslí si. Vždy si myslel, že to určuje soud, a ne nějaké redakce starších. Přijde mu to nějaké divné, nenormální a nesvobodné. Svoboda přece není v tom, že někomu zakážeme mluvit. Ať si mluví, co chce. A když to budou kraviny, tak ho nikdo nebude poslouchat. Nikdy nestudoval filozofii, školu skončil jen s maturitou, ale alespoň tak nějak si svobodu vždy představoval. Vyrostl holt v devadesátkách.

A teď čte na sociálních sítích, že to, že média zavřou pusu prezidentovi, je nejvyšší stupeň demokracie. Nedávno na DVTV slyšel od jednoho děkana, že stalinismus byl velmi demokratický, když umožnil dělníkům popravovat nadřízené inženýry. Přijde mu to podobné. Nikdy stalinismus vědecky nestudoval, ale přijde mu to podobně hloupé. To snad nemohou myslet vážně? Ale asi myslí, jinak by v Německu nestavěli ty sochy Marxe.

Už nestřílejí z Aurory – Twitter má větší dostřel

V tu chvíli si uvědomí, že přesně v den, kdy se Biden prohlásí za vítěze voleb, je výročí Velké říjnové revoluce. Na tu nikdy nezapomene. Z dětství má listopad spojený s tím, že ve škole malovali Auroru. Jak to nenáviděl! Všichni to nenáviděli. Jen nikdo neměl odvahu to říct nahlas.

A má pocit, že se to tak nějak vrací. Zase se lidé bojí mluvit. Média nám říkají, co si máme myslet a koho máme volit, a už jsou tu zase zákazy a seznamy nepohodlných osob. Jak rád by šel do hospody, dal si pivo a cigáro a probral to s normálními chlapy, ale nesmí! A tak bude zase v televizi koukat na moderátory, co vypadají jak modelky. Připadá si jako zapomenutý outsider a přitom – co udělal špatně? Od ráno do večera dřel, aby mu šlapala firma i rodina. A teď všude slyší, že je oboje už překonané.

Je tak neskutečně naštvaný. Tenhle svět nechápe. A tak když mě potká, říká: „Pane Pikoro, jak to skončí? Napište o tom něco do Reflexu!“

Vyslechnu jeho příběh a pokrčím rameny: „Nevím, ale šéf britské armády říká, že roste riziko třetí světové války. Přijde mi to jako blbost, ale kdyby teď zaútočila Čína na Tchaj-wan, kdo ví, jak by to skončilo. Noví američtí soudruzi za oceánem možná nebudou vědět, na které straně teď jsou. Doba je tak nenormální, že nelze nic vyloučit! Komunisté už nepřicházejí z polí a továren, ale z univerzit, nejdou z východu, ale ze západu.“ Roman je rozpačitý a zklamaný, že nedostal jasnou odpověď, „že bude lépe“. Zase by si dal panáka.

A pak přijdu domů a dočtu se, že někdo na Kladensku vystřílel rodinu. Možná to s tím nesouvisí. Možná to ale byl jen výsledek té psychické nemoci dnešní společnosti. Politici by měli konečně začít víc než koronu a ekonomiku řešit náladu ve společnosti. Tu zatím jen zhoršují. Pokud budou naše hlavy v depresi, bude v depresi všechno. I ta ekonomika.

Vladimír Pikora




Diskuse ke článku