Postaví se ve sněmovních volbách v příštím roce Andreji Babišovi a ANO dva velké velké bloky opozičních stran a nebo jejich současné shlukovací tendence budou mít jen jepičí život a v průběhu příštího roku se rozplynou jako pára nad hrncem? To je zřejmě největší rébus současné české politiky. Nicméně přestože sněmovní klání je stále relativně daleko, je potřeba dění v opozičním táboře věnovat velkou pozornost už nyní. Ve hře je totiž veliký bank a osud mnoha politiků. Nejen těch z opozice, ale i Andreje Babiše.
Nedávné volby do krajských zastupitelstev jasně ukázaly, že volební spolupráce více stran byla schopna přinést patřičné výsledky. Dominance ANO byla rázem ta tam. V některých krajích bylo Babišovo hnutí dokonce poraženo a ve zbylých krajích se jeho vítězství či odstup od dalších stran notně zmenšil. Může se podobný model opakovat i v příštím roce?
Může, ale i nemusí. Jednak je potřeba mít na paměti, že ke sněmovním volbám přijde zhruba o 1 až 1,5 milionu lidí více než tomu bylo u voleb krajských. Pro koho se tito lidé rozhodnou, také není zcela jisté. Přitom právě jejich hlasy řádně zamíchají volebním výsledkem. Pokropí tito lidé živou vodou zmírající komunisty a sociální demokraty a nebo naopak potvrdí pokračující nástup Pirátů, Starostů a v menší míře i ODS?
Pro přepsání politické mapy v zemi je však nezbytné, aby strany demokratické a systémové opozice šly do voleb společně. ODS, TOP 09 a KDU+ČSL už uzavřely dohodu o spolupráci a nyní budou mít necelý rok na to, aby si vzájemné vztahy uspořádaly, sepsaly společný program a vše vyřešily personálně. K podobnému kroku se už chystají i Piráti společně se Starosty.
Z prvních průzkumů je patrné, že obě kandidátky by mohly v případě společné kandidatury získat významně přes 20 procent hlasů. Přestože v čele žebříčku je stále Babišovo hnutí ANO, zisk obou bloků by už atakoval sněmovní většinu co do počtu křesel. V takovém případě by bylo i přes odpor i očekávatelné časové průtahy ze strany Miloše Zemana vymalováno a Babišova vláda by skončila.
Jenže… Toto je zatím popis ideální situace, ke které je ještě stále zatraceně daleko. Překážek, které musí jednotlivé opoziční strany i jejich bloky překonat, je stále dost. Společných věcí mají zatím málo. Vévodí jim snaha odstavit Babiše od moci, což je legitimní cíl. Ale to je málo. Musí mít jasno, kdo přijde po něm, co bude dělat a co bude prosazovat. A tady jsou strany na samém začátku a je jasné, že má-li k předvolební integraci skutečně dojít, bude potřeba přistoupit k řadě programových a personálních kompromisů. A ty budou hodně bolet. V rámci jednotného postupu se budou muset četné programové výstřelky uhladit nebo změkčit, řada lidí bude muset zapomenout na svoje politické ambice, především co do zisku lukrativních křesel. Jsou k tomu tyto strany (a především jejich náčelníci) připraveny?
Je logické, že pro Andreje Babiše znamenají tyto opoziční námluvy smrtelné ohrožení. Přestože vyhraje volby, může skončit v opozici. Jeho cílem proto bude dělat vše pro, aby se tato spojenectví rozpadla, rostla mezi jednotlivými stranami řevnivost a jejich lídři si co nejvíce a nejčastěji vjížděli do vlasů. Oni toho však jsou schopni i bez něj. Příkladem budiž hlasování ODS pro zrušení superhrubé mzdy, přestože jeho dvě „koaliční strany“ hlasovaly proti. Jistě, ODS to měla ve svém programu, ale zatím nedomyslela rozpočtový dopad, přestože má plnou pusu řečí o navržených úsporách. Tohle je učebnicový příklad toho, jak by to v budoucnu vypadat nemělo. Mělo by platit, že se všechny strany v bloku shodnou, zda ano/ne a podle toho budou hlasovat. Všechny.
A ještě tu je věc druhá, a to ta, zda po úspěšných volbách bude pokračovat hlubší integrace stran po vzoru německé CDU/CSU, nebo si pojedou strany na svém písečku každá zvlášť. I v tomto by mělo být jasno a měli by to vědět i voliči. Protože by se také mohlo stát, že by hlasy skončily v rozhádaném chumlu stran, které sice mají jasno, že nechtějí Babiše, ale nemají jasno, zda chtějí a vůbec mohou společně vládnout.
