Existují dva možné přístupy ke covidu. Jeden přístup je direktivní – zavřít, nařídit, omezit, zakázat. Druhý přístup je svobodomyslný (liberální). Nechat lidem svobodu volby. Česká republika zvolila direktivní přístup. Představme si, jak by vypadal svět kolem nás, kdybychom zvolili svobodomyslný přístup. A podívejme se, jak si naše země stojí ve srovnání se Švédskem, které svobodomyslný přístup zvolilo.
Zavřít obchody. Zavřít hospody. Zavřít školy. Nařídit rozestupy. Nařídit roušky. Omezit otevírací dobu. Zakázat divadla. Zakázat setkávání. To je cesta, kterou se rozhodli jít naši zvolení představitelé. Takový přístup s sebou logicky nese řadu potíží, jako je chaotičnost, nahodilost a chybovost.
Změny jsou rychlé, jejich řízení tedy probíhá v nouzovém režimu. Lidé, kteří nesledují dennodenně jednání vlády, nemají šanci aktuální nařízení znát, a mohou se tak dopouštět nevědomky přestupků. Neplatí žádné legisvakanční lhůty, během nichž by měla veřejnost možnost se s přijatými pravidly seznámit. Jinými slovy, právní stát a demokracie pláčou.
Lidé většinou chápou, že jde o mimořádné opatření motivované ochranou zdraví, tak jsou ochotní mnohé problémy spojené s tímto vojenským řízením vládě shovívavě odpouštět.
K direktivní metodě ale vždy existuje liberální alternativa. Pojďme si tedy stručně popsat, jak by vypadal svět se svobodomyslným přístupem ke covidu.
Virus je negativní externalita
Z pohledu ekonomie je virus „negativní externalita“, tedy něco, co nechceme, ale nerespektuje to naši integritu. Kdyby po nás někdo házel vajíčka, je to viditelné, můžeme identifikovat útočníka. Virus je ale malý a neviditelný a klidně si bez dovolení vlítne do našich dýchacích cest, přičemž nejsme schopni identifikovat šiřitele.
Viru se tedy nezbavíme tím, že bychom podepsali nějakou smlouvu nebo podali žalobu. Musíme se mu sami nějak vyhýbat nebo se s ním nějak naučit žít, stejně jako žijeme s všudypřítomnými zvuky, stíny, světly a pachy všeho druhu.
Dobrovolnost je výhodná pro všechny
Někteří lidé se covidu bojí, jiní nebojí. Kdyby stát nenařídil nošení roušek v obchodech, bylo by na obchodech, jestli by zavedly povinnost nosit roušku, či nikoliv. Obchody, které by povinnost nezavedly, by přišly o zákazníky, kteří se bojí covidu, naopak by získaly zákazníky, kteří se nebojí covidu. Nikdo by nikoho nenutil chodit mezi lidi na shromáždění, do hospod a do obchodů, kde se roušky nenosí. Kdo se bojí covidu, chránil by se tak, že by na nechráněná místa nechodil.
Stát a obce by si nařizovaly omezení nanejvýš jen ve svých vlastních provozovnách (úřady, školy, MHD), ale ne v soukromých školách a soukromých autobusech.
Dobrovolnost a svoboda, to jsou principy, po kterých jsme volali v listopadu 89. Kouzlo dobrovolnosti je totiž v tom, že nikdo nikomu neškodí. Představte si ve městě dva supermarkety. Jeden se rozhodne vyžadovat roušky a rozestupy, druhý nikoliv. Lidé, kteří se covidu bojí, jdou do supermarketu s omezením a jsou rádi, že takovou možnost mají. Lidé, kteří se covidu nebojí, jdou do supermarketu bez omezení a jsou rádi, že takovou možnost mají. Všichni jsou spokojeni.
Oproti tomu v režimu, kde jsou omezení plošně nařízená, nebo v režimu, kde by byla omezení plošně zakázaná, by vždy byla skupina, která by byla nespokojená.
Z hlediska epidemiologického by se v liberálním přístupu virus nešířil mezi lidmi, kteří se ho bojí (pakliže věříme, že omezení fungují), a šířil by se jen mezi lidmi, kteří se ho nebojí.
Švédsko je lepší ve všech ohledech
Můžeme jen spekulovat, o kolik jiný by byl průběh nákazy v liberálním režimu oproti direktivnímu režimu. Stát by ale při svobodomyslném přístupu každopádně neměl deficit 500 miliard, protože by byla každého věc, jestli nechá své kadeřnictví či hospodu otevřené, nebo raději zavře. Ekonomika by nepoklesla tak razantně, protože podstatná část hospodářství by fungovala normálně.
V březnu jsem napsal: „Jsem rád, že existují země, které mají ke koronaviru jiný přístup. Aspoň budeme mít možnost srovnání. Kdyby měly všechny země stejné restrikce, nemohli bychom porovnat, jestli zvolená opatření byla rozumná. Je to stejné, jako když bylo před rokem 89 dobře, že ne všechny země světa měly socialismus. Každý mohl porovnat, který systém byl lepší. Konkurence je přínosná.“ Tehdy se tato úvaha u vystrašené populace nesetkala s příliš vřelým přijetím. Nyní ale už můžeme srovnávat.
Pojďme si srovnat dvě evropské země se stejným počtem obyvatel, z nichž jedna (Česká republika) má direktivní přístup a druhá (Švédsko) má liberální přístup. Meziroční propad hrubého produktu (HDP) byl v České republice ve druhém čtvrtletí 10,8 procenta, ve Švédsku jen 4,1 %. Deficit státního rozpočtu je 7,7 % HDP v ČR a jen 4,1 % HDP ve Švédsku.
Česká republika má k 18. listopadu 2020 oficiálně 475 284 potvrzených případů a 6 740 úmrtí s koronavirem. Švédsko má 201 055 potvrzených případů a 6329 úmrtí s koronavirem.
V obou případech činí počet zemřelých zhruba šest setin procenta populace. Neroste přitom celkový počet zemřelých, takže z velké části umírají lidé, kteří by nejspíš letos zemřeli tak jako tak.
V dnešní době se u nás svobodomyslný přístup nenosí. Kdo se k liberálnímu přístupu hlásí, bude nejspíš považován za blázna, extremistu nebo přinejlepším za nezodpovědného. Ale nesvoboda (spolu se zbavením se odpovědnosti za svůj život, které se s nesvobodou pojí) je nakonec vždy zaplacena úpadkem. Hlásím se ke svobodě a osobní odpovědnosti.
