nahoru

Vladimír Pikora: Zrušení superhrubé mzdy bych podpořil už před lety. Teď není nejlepší doba

Vladimír Pikora 19. listopadu 2020 • 16:50
Ilustrační foto
Ilustrační foto
• foto: 
Profimedia

Člověk se nestačí divit, co ty politiky kvůli vítězství ve volbách nenapadne. Letos bude stát hospodařit s největším deficitem státního rozpočtu v dějinách, příští rok budeme mít asi druhý největší deficit v dějinách a v tuto chvíli krátce před volbami přijde vláda se změnami daní. A tváří se, jako by nyní nebylo třeba řešit koronu.

Vždy bych hlasoval pro snížení daní. Snižování daní totiž už mělo dávno proběhnout. Teď je ale milion jiných a ještě důležitějších věcí. Někdy je překvapivé, jaké koalice mohou ve sněmovně vzniknout. Tento týden nejspíš vznikne dočasná koalice odvěkých nepřátel ANO a ODS. Ta zruší tzv. superhrubou mzdu, kterou kdysi zavedla sama ODS. Je to vlastně přiznání, že tuto daň zpackali.

Myslím, že původní myšlenka na zavedení superhrubé mzdy přitom nebyla vůbec špatná. Měla ukázat fiskální iluzi. Lidé si kvůli ní měli uvědomit, jak velké odvádí daně. Jenže původní myšlenka vycházela z jednoduchého daňového systému s rovnou daní. To se ovšem nestalo.

Když se dostala ODS do vlády, byla pod tlakem koaličních partnerů. Ti odmítli tzv. daňové kolečko ODS, které ukazovalo lidem, jaké budou platit daně. A tak vznikl jakýsi kočkopes.

Vše později navíc zkomplikovala tzv. solidární daň. Ta měla být dočasná, ale jak už to u nás bývá, daň máme dodnes. Plánovaný pokles daňové zátěže se nedostavil. Výsledkem je, že zatímco původně měla rovná daň vypočtená ze superhrubé mzdy jednoduše ukázat, jak je stát drahý, realita je tak složitá, že si nikdo nic nespočítá. Volič je po právu zklamaný.

Koncept se ukázal být naivní. Teoreticky je dobrý, ale v politické praxi plné koaličních kompromisů je nerealizovatelný. Opuštění superhrubé mzdy dnes dává smysl, ale není to nutné dělat ihned. V současnosti nejsou daně pro voliče tématem. Na daně už lid neslyší. To, že se právě nyní řeší daně, je jen odváděním pozornosti.

Potřebujeme ucelenou reformu a nedělat z daní jojo

Kdyby bylo na pořadu dne zrušení superhrubé mzdy spojené se snížením daní před rokem, řekl bych, že to je dobrý nápad. Kdyby s ním přišla vláda na jaře, řekl bych, že to je sice pozdě, ale stále je to dobrý nápad. Když s tím přichází politici dnes krátce před volbami, navíc v době rekordního deficitu je už pozdě. Nyní to je jen populismus. A pikantní na tom je, že do toho jde vláda i opozice. Všichni z toho chtějí vytěžit politické body.

Samotné zrušení superhrubé mzdy je přitom nedostatečné. Je nesystémové, nedomyšlené. ČR potřebuje ucelenou daňovou reformu, a nikoli jen někde vytrhnout jednu daň jako zkažený zub a ignorovat, že i okolní zuby nejsou zdravé. Všem musí být jasné, že peníze budou někde chybět a budou muset růst jiné daně, což nakonec nejspíš bude DPH.

Navíc je tu problém v tom, že peníze nevypadnou jen státu, ale budou mít méně peněz i kraje a obce. Zatímco stát se s výpadkem příjmů popere, obce s tím budou mít větší problém. To je pro mě argument k tomu, že je nesmysl měnit jednu daň.

To je jako říct si, že trochu předěláme auto a místo čtyř kol budeme inovativně používat jen tři. Ano, jde to. Ale říkat Velorexu auto je velký eufemismus. Dalibor Vrána by nám mohl vyprávět, že toto auto nebourá, nýbrž leští – ale já tvrdím, že když leští, tak to není auto.

Krom toho doba se mění. Daně nereagují na probíhající čtvrtou průmyslovou revoluci. Velcí globální hráči neplatí skoro nic. Budoucnost si žádá daně, které dosud neexistují. Význam daně z příjmů fyzických osob musí časem klesnout, aby lidská práce dokázala držet krok s technologiemi (detailněji popisuji v knížce S androidkou v posteli). To vláda ale ignoruje a žije v minulém století.

Jinými slovy, po vyřčení „A“ bude muset následovat „B“. A to už asi spadne na příští vládu, která daně opět rozkope. Užijeme si tak permanentní změnu daní.

Nejsem zastánce častých změn. Daně nejsou jojo, aby létaly nahoru a dolů. Měly by být naopak rigidní. Časté změny jsou dobré akorát pro daňové poradce a firmám škodí. Změny mají dělat vlády poté, co se ujmou vesla, a nikoli krátce před tím, než veslo předávají dalším.

Dost mi to připomíná zpackanou důchodovou reformu. Tu kdysi prosadila vláda silou, aby ji příští vláda hned zrušila. Výsledkem je, že dodnes žádná reforma není. Prozíravější lidé nejpozději od té doby vědí, že politikům nesmí nic věřit.

Návrh ANO je špatný, návrh ČSSD je ještě horší

Celá situace je kuriózní. Vláda vlastně má hned dva návrhy. Jedním je návrh ANO a druhým je návrh koaličního partnera ČSSD. Návrhy jsou podobné, ale liší se velikostí změny daní. ANO je přitom podstatně razantnější. Pokud je smyslem změny daní nechat lidem víc peněz, dává větší smysl návrh ANO. Ten s sebou ale nese i větší zářez do deficitu státního rozpočtu.

A to je problém, protože sněmovnou prošel v prvním čtení návrh rozpočtu na příští rok a ten se změnou daní nepočítá. Počítá s deficitem ve výši 320 mld. Kč a studie Národní rozpočtové rady tvrdí, že zrušení superhrubé mzdy přinese výpadek příjmů ve výši 88 mld. Kč. To by mělo vést k deficitu nikoli 320, ale 408 mld. Kč. To je průšvih jako hrom.

Osvícený alibista by mohl tvrdit, že deficit nebude tak hrozný, protože když zbyde lidem víc peněz, budou víc utrácet a zase zaplatí víc na jiných daních. To je určitě pravda, ale má to háček. Koronakrize a zejména zprávy o ní vyvolaly mezi spotřebiteli strach. Lidé rekordně spoří. Dá se tedy očekávat, že lidé nepustí tolik peněz do ekonomik, jak by mohli, a uspoří je. Efekt tedy nebude takový, jako by byl před rokem.

Hodně lidí tvrdí, že se to dá elegantně řešit zvýšením slevy na dani. To já odmítám jako nesystémové řešení.

Sečteno a podtrženo, byť jsem pravicový volič, jsem z návrhu rozladěn. Chtěl jsem nízké daně už před lety. Teď to není dohánění restů, ale pouhý populismus. Chci malý stát. Ten místo toho v posledních letech bobtná. Jeho zaměstnanců je jak psů a v příštím roce jich má být ještě víc. To všechno musíme platit. Snižujte daně, rušte daně, ale také rušte úřady a úředníky. Když děláte jen jedno, pouze nás zadlužujete. Výsledek je zatím přesně opačný, než bych si přál: stát je velký a dluh je rekordní.

Vladimír Pikora




Diskuse ke článku