Jaký je vliv opatření v nouzovém stavu, který vyhlásila Babišova vláda od 5. října, na šíření koronaviru? V podstatě žádný, situace se neustále zhoršuje. Jaký je pak vliv dalších zpřísněných restrikcí, která začala platit 13. října? Také nulový, protože stát se rozhodl, že je v podstatě nebude vymáhat. Zoufalá partička, která si říká česká vláda, se proto rozhodla od středy 28. října přijmout další nařízení, která mají omezit život i ekonomiku země. Jenže opět je to polovičaté, restrikce mají desítky výjimek, a proto nezbývá než doufat, že virus se rozhodne odejít zpět do Číny sám.
Aby mohla být jakákoli protivirová vládní nařízení respektována, musí být promyšlená, adresná, ve své podstatě přísná, ale s jasným časovým ohraničením, aby se všichni na to mohli mentálně i fyzicky připravit. Nic takového ale opět nepřišlo. Výjimka střídá výjimku a nesrozumitelnost některých věcí je do očí bijící.
Dám tři příklady z nových opatření.
Vláda zavedla v Babišistánu zákaz nočního vycházení. Proč? Kina, divadla, hospody a bary jsou přece zavřené, žádný společenský a kulturní život v podstatě neprobíhá. Není kam jít. Jak se tedy zákaz nočního vycházení projeví na eliminování nákazy? Dovolím si tvrdit, že nijak. Pokud má vláda nějaké relevantní informace a data, že to vliv má, ať své poznatky a údaje zveřejní.
Dalším příkladem jsou tolik rozebírané farmářské trhy. Nová nařízení je zásadně omezí kvůli počtu osob, které se na nich mohou pohybovat, ale nejsou zakázané. Proč? Polovičatá řešení jsou v době pandemie žádná řešení. Pokud existuje vážný důvod, ať jsou trhy na čas zakázané, ale předstírat, že je chci zakázat a vlastně to z populistických důvodů neudělám, je alibismus. A k tomu opět stejná otázka: Jak trhy přispívají k šíření viru?
Dále je zde otázka home office, tedy práce z domova. Vláda ho teď nařídila a vlastně současně nenařídila. Firmy se mají rozhodnout samy. Jenže všechny společnosti, které to chtěly udělat, to už dávno dělají, není potřeba to nařizovat, podnikatelé nejsou blbci. Vláda by se v rámci tohoto problému měla spíše zaměřit na to, jak udržet v chodu své úřady, protože ty kvůli naprosto nedostatečné a léta pouze slibované digitalizaci nejsou často online. V tomto směru je to skutečná zoufalost.
Situace je příliš vážná na to, abychom ji mohli zlehčovat. Lze pochopit i to, že vláda se snaží něco udělat. Dokonce se dají zkousnout i věci, které se nám nelíbí. Jenže kroky kabinetu se už od jara jeví jako chaotické, pro lidi často nesrozumitelné, a především jsou to většinou doporučení, která se švejkovsky nedodržují. Pokud jsou řešením pandemie pouze velmi přísná opatření, ať jsou vyhlášena se vším všudy třeba na měsíc. Jistě, bude to mít velké ekonomické dopady. Ale polovičatá opatření mohou vést k delším nouzovým stavům, jejich opakování s hrozbou mnoha mrtvých a těžce nemocných. Musíme si vybrat, co má v současnosti největší prioritu: Zdraví národa, udržení bezbřehé svobody, nebo hospodářská prosperita? Všechno dohromady se nám v těchto týdnech nepodaří udržet.
Příznačné pro nastalý stav je ale to, jak v pondělí večer vláda vyhlásila další restrikce. Premiér Babiš na tiskovou konferenci nepřišel, přitom měsíce tvrdil, že přebírá osobní zodpovědnost za zvládnutí krize a že jsme „best in covid“. Chová se zbaběle. Opatření vyhlašoval odcházející ministr zdravotnictví Prymula, který je zcela nedůvěryhodnou osobou. A ministr všeho Havlíček, který si podle všeho ještě pořád myslí, že ho někdo poslouchá. Za mimořádně vážného stavu se nám tak představuje zoufalá vládní partička. Jak dlouho ještě? A kolik mrtvých mezitím napočítáme?
