nahoru

Slušnost jako největší politická neřest aneb Jak na ni ANO málem doplatilo

Petr Pešek 23. září 2020 • 15:30
Slušnost jako největší politická neřest aneb Jak na ni ANO málem doplatilo
foto: PETR TOPIČ / MAFRA / Profimedia

Nebuďte slušnej… Jakoby náhodná konverzace, kdy premiér nutil ministra zdravotnictví prozradit zdroj nepříjemných informací. Ale nešlo o žádnou náhodu či rétorický ústřel. Bylo to velmi přesné pojmenování vztahů a situace, které současnou vládu ilustrují. A v neposlední řadě jejího dalšího padlého člena Adam Vojtěcha.

Slova o té divné vlastnosti jménem slušnost zazněla i během pondělního odcházení dnes již bývalého ministra zdravotnictví. „Vojtěch je slušný, poctivý a velmi pracovitý mladý muž, který přinesl do naší politiky slušnost,“ řekl premiér Babiš na odchodnou o jednom ze svých ústavně rovných, byť reálně podřízených členů vlády.

A i když ta slova tentokrát opravdu zněla upřímně, nedá se ubránit pocitu, že šéf exekutivy to má s morálními pilíři tohoto světa poněkud jinak nastavené. Neboli že pojem slušnosti vnímá jinak, než moralizující pasáže předmluv ke studiu filozofie nabízejí. Jako něco vzácného a zároveň jako překážku pokroku. A jako něco sice sympatického, nicméně se značným potenciálem škodit. A jako projev slabosti.

Možná má svým způsobem vlastně pravdu. Slušnost je pro velkou část obyvatelstva totéž co blbost. Jak to bylo s jistou, ale nikoliv nadbytečnou mírou nadsázky vyjádřeno za reálného socialismu: Kdo nekrade, okrádá rodinu. A naopak.

Neboli kdo je slušný, škodí vládě a státu. A kdo ne… Vnést trošku zmatku do tohoto koncernového oxymóronu se pokusil třeba předseda ODS Petr Fiala, když zdůrazňoval onu samozřejmou věc, že slušnost znamená i sílu. Bohužel, moc se neujalo. Ale třeba jednou…

Až rozum zase zvítězí nad perfidními proklamacemi o tom, jak demokratické znamená zkažené. Jak slušné znamená směšné. A jak historií prověřené znamená špatné a shnilé.

Ale zpátky k premiérovým slovům, kterými zarámoval definitivní pád svého ministra zdravotnictví: „Každý máme ale nějakou povahu.“ Nejen povahu, dalo by se dodat. Netřeba nového ministra zdravotnictví plukovníka Prymulu dehonestovat. Zaslouží si tak jako každý jiný člen vlády sto dnů hájení. Nicméně riziko, že by ho například nesmělost nějak svazovala, opravdu nehrozí.

Petr Pešek




Diskuse ke článku