Požár uprchlického tábora Moria na řeckém ostrově Lesbos a následná reakce některých evropských politiků či dlouhodobá situace ve Středozemním moři u břehu Libye ukazují, proč nejspíše nejen nepoklesne masová ilegální migrace do Evropy, ale také to, proč pravděpodobně bude množství ilegálních imigrantů postupně stoupat.
Nemusí to nutně souviset jen se změnami podnebí a válkami v jiných částech světa, jako spíše s ideologickým přesvědčením některých evropských politiků a hlavně jejich ustupováním (appeasementem) vydírání ze strany samotných ilegálních imigrantů a jejich evropských podporovatelů.
Když dnes člověk hledí na bezpečnostní politiku zemí Evropské unie, má dojem, že se z extrémů potácí do extrémů. Ve 20. století byla modlou všech evropských zemí (východních komunistických i západních demokratických) ochrana hranic a kontrola nad pohybem obyvatelstva. Dnes naopak má člověk pocit, že cílem hlavně některých západoevropských politiků je nekontrolovatelný pohyb osob. Například je to vidět na politice vůči ilegálním imigrantům (někdy také označovaným jako uprchlíci), vůči nimž (hlavně) mnozí západoevropští politici uplatňují politiku appeasementu, která v konečném důsledku jen podporuje snahu dalších ilegálních imigrantů vydat se na cestu směr vysněný evropský ráj.
Nádherně to můžeme vidět na situaci kolem vypáleného tábora Moria na řeckém ostrově Lesbos. Podle tvrzení řecké vlády tábor zapálili sami ilegální imigranti, kteří si tak chtěli vynutit umožnění cesty dál do vysněného sociálního ráje v západní Evropě, a to se mnohým z nich povedlo. Některé západoevropské země přislíbily po vypálení tábora, že si převezmou (zatím jen) dětské uprchlíky z této lokality. Konkretně se vyjádřilo například Německo, jehož vláda dlouhodobě usiluje o přerozdělení ilegálních imigrantů mezi členské země EU. Ponechávám teď bez komentáře problematiku určení, jestli se opravdu jedná o děti nebo spíše jde mnohdy o dospělé, vydávající se za děti, jak ukazuji neblahé zkušenosti s touto problematikou.
Situace v Řecku ovšem zastínila dlouhodobou krizi u pobřeží africké Libye, kde neziskové organizace na svých lodích eufemisticky řečeno „pár metrů“ od pobřeží Libye nakládají na své lodě ilegální imigranty a poté je přes Středozemní moře vezou do evropských, převážně italských přístavů, kde je vylodí a ilegálové pak pokračují dál do Evropy. Evropští politici takové chování maximálně kritizují, ale nedělají proti němu žádná reálná opatření. Když se pokusil bránit Itálii proti této politice neziskových organizací italský populista Salvini, nakonec si vykoledoval soudní stíhání a neziskové organizace stejně pokračují ve své aktivitě dál.
Osobně si myslím, že důvody, proč evropští politici nejsou schopni účinně čelit masové ilegální migraci, jsou tři:
1. Prvním důvodem je přesvědčení mnoha politiků, že Evropané mají historickou povinnost postarat se o zbytek světa, a to i za cenu, že poklesne životní úroveň v Evropě. To vše jen proto, aby se „pomohlo“ ilegálním imigrantům a případně se poskytla evropská péče i v domovinách imigrantů. Tvrdí se, že tak se sníží masa ilegálních imigrantů, ale jak ukazuje případ například Afriky či Afghánistánu, tato teorie nefunguje. Pouze se tak miliardy euro z daní v Evropě nevynakládají pro evropské obyvatele, ale vynakládají se pro potřeby lidí, kteří neměli na daňových odvodech v Evropě žádný podíl. Tedy řekněme si otevřeně, že jde o zlepšení života cizích na úkor domácích Evropanů. Je to stejné, jako když vaše vydělané peníze bude stát těžce zdaňovat, aby pak vaše daně dal někomu, kdo neodvádí státu ani korunu. No, líbilo by se vám to?
2. Neziskové organizace a aktivisté podporující masovou migraci hrají na city voličů a politiků. Nádherným příkladem je česká skupina „Pomoc dětem na útěku“, která má jako hlavní obrázek na svém facebookovém profilu rozesmáté malé děti. Jde z toho vyčíst jasný vzkaz: „Nechcete ustoupit naším požadavkům? Takže vy chcete ubližovat takovým malým usměvavým dětem?“ Mimochodem, aktuálně tato skupina apeluje na premiéra Babiše, aby vzal ilegální uprchlíky (údajně děti) do České republiky.
Který politik by si chtěl dovolit čelit takovému vydírání a mediální kampani, která z něho vlastně pomaličku dělá „vraha malých dětí“? A který volič by takovému citovému vydírání nepodlehl? Vždyť ty děti jsou tak nevinné …
3. Posledním důvodem je politické přesvědčení některých evropských politiků a aktivistů z neziskovek, hlavně z řad Zelených a sociálních demokratů, že Evropané nemají právo bránit migraci z ostatních míst světa (hlavě z Afriky a islámských zemí) do Evropy. Tato idea otevřených hranic vychází z jejich ideologického přesvědčení, že „právo migrovat je základním lidským právem“. Jako příklad takovéhoto západoevropského politika může sloužit ministr zahraničí Lucemburska Jean Asselborn, který masovou migraci do Evropy podporuje právě z tohoto důvodu.
Jak jsem tedy výše popsal, je naivní si myslet, že když dnes přerozdělíme pár tisíc ilegálních imigrantů z jednoho tábora v Řecku, bude problém ilegální migrace vyřešen. Nebude a naopak ještě spíše celá situace bude motivovat další lidí, aby se vydali na nebezpečnou cestu směr Evropa, protože uvidí, že Evropa není schopna nejen bránit své hranice, ale ani čelit vydírání a nátlaku ilegálních imigrantů a jejich zastánců v Evropě.
Aktivity neziskových organizací a prohlášení některých evropských politiků naopak zesilují přesvědčení mnoha obyvatel v Africe a muslimském světě, že Evropa je chce a „zve“ k cestě do sociálního ráje a usídlení se v Evropě. Můžeme tedy spíše očekávat nárůst problému spojených s ilegální imigraci do Evropy a stejně tak i s prozřením mnoha imigrantů, že Evropa zas až tak blahobytný ráj není a spíše postupně o svůj blahobyt přichází ...
