Obyvatelé z obce Mantamados na severu ostrova se střetli před třemi týdny se speciální jednotkou, která přijela zlikvidovat jejich protest proti záměru řecké vlády postavit u nich v zemědělské oblasti nový uprchlický tábor.

Obyvatelé z obce Mantamados na severu ostrova se střetli před třemi týdny se speciální jednotkou, která přijela zlikvidovat jejich protest proti záměru řecké vlády postavit u nich v zemědělské oblasti nový uprchlický tábor. Zdroj: Byron Smith / Getty Images

Ohně nehoří jen na Lesbu, ale i na turecko-řeckých hranicích. Proti plamenům se rýsují siluety uprchlíků, kteří byli Tureckem vysláni do Řecka, jež je ovšem na území EU pustit nechce.
Řecká pohraniční policie posílila zátarasy z žiletkového drátu, aby zabránila nelegálním migrantům ve vstupu do Řecka. Ani to ale mnohdy nestačí.
I přes příšerné životní podmínky, bití, hlad a často i zneužívání je většina dětí z tohoto přeplněného slumu/ /uprchlického tábora šťastná, když jim někdo odpoví na pozdrav. Hello je zpravidla jediné cizí slovo, jež umějí.
Na pevninských hranicích vypadá situace mnohem dramatičtěji než na Lesbu, kde ale téměř každý den v tichosti pobřežní hlídky zachrání z chatrných člunů desítky nových běženců z Turecka a přichází tudy několikanásobek uprchlíků než přes pevninu.
Noví běženci, kteří sem, do Mytilini připluli na začátku března, čekají v plotem uzavřené a bezpečnostními složkami hlídané části přístavu na jídlo. Řecko poslalo na Lesbos velkou vojenskou loď, na níž momentálně žije zhruba 500 migrantů, kteří už nemají být posláni do tábora Moria, ale neví se, kam s nimi. A další dál připlouvají...
6
Fotogalerie

Sud prachu: Na hranicích Řecka se kvůli uprchlíkům přiostřuje boj o budoucnost Evropy

Od začátku roku do minulého týdne překonalo podle oficiálních čísel turecko-řecké hranice téměř devět tisíc uprchlíků. Z toho sedm tisíc po moři. Čísla od té doby ale výrazně stoupla, neboť Turecko poslední dny doslova vytlačuje uprchlíky ze svého území směrem do Řecka. Napětí se stupňuje, vybuchují granáty slzného plynu, létají (zatím) gumové projektily, obušky narážejí o hlavy a kosti, pobřežní hlídky se zatnutými zuby odmítají zachraňovat čluny s běženci...

Bezmoc a zlost. Na všech stranách. Dokonce i básnířka Sapfó prý uronila slzu, říká napůl žertem místní učitel z Egejské univerzity, zatímco stojíme na molu přístavu hlavního města ostrova Lesbos a sledujeme další zachráněné vděčně vystupovat pod dohledem policistů z lodi do nejistoty.

Ale tady, na pobřežní kolonádě, to kromě nás nikoho příliš nezajímá. Každodenní realita posledních pěti let. Přesto však pod po­vrchem doutná konflikt, lze jej číst v zatnutých svalech zdánlivě netečných obličejů, ve zpomaleném ostření očí. I sebevětší trpělivost má své hranice. A nervy už letos od začátku roku právě tady, na Lesbu, několikrát ujely všem. To tekla krev, praskaly plechy, sypala se skla, hořely ohně; byly viditelné daleko z moře.

Samozřejmě, loňských šedesát tisíc uprchlíků, jež do Řecka dorazilo po moři, je kapkou v oceánu v porovnání s téměř devíti sty tisíci v roce 2015. Ale i tak neustávající příliv žadatelů o azyl vychyluje už tak dost narušený život kdysi oblíbeného dovolenkového ostrova a vyvolává zde napětí, která si jen letos vyžádalo už desítky místních ošetřených v nemocnici i zadržených v policejních celách.

Legenda o lodích do Athén

Oficiálně by podle nového řeckého zákona běženci, kteří jsou od začátku roku zachráněni, neměli být posíláni do táborů zde, na ostrově. Měli by v přístavu pod dohledem ozbrojených složek čekat na přesun lodí do Athén a odtamtud nejen do některého z pevninských uprchlických táborů, ale také prý čím dál častěji zpět do země, odkud na půdu EU přišli.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!