Pravděpodobnost je to sice mizivá, ale stále tu je. Za dob soudruha Husáka to zaobaloval „marketingový“ slogan „kdo nehraje, nevyhraje“. Řeč je o možnosti, že někdo vyhraje první výhru v loterii a bude navždy za vodou. Nejen v Česku, ale všude na světě je spousta lidí, kteří by chtěli být za vodou, ale i po mnoha letech pravidelného sázení stále stojí na „prvním“ břehu a do pomyslné vody před sebou opakovaně a pravidelně hází jen své mince a posléze i vztek. Čekání na zázrak nepolevilo ani nyní, přestože jsou všichni ze všech stran masírováni zprávami, jak česká ekonomika padá, krachují firmy a tisíce lidí čelí existenční nejistotě.
Když ve středu 15. dubna večer do médií vlétla zpráva, že ve Sportce padla výhra přes 192 milionů korun, v části české kotliny to nepochybně zabublalo. Přece jen, šlo o pátou nejvyšší výhru v historii Sportky. A v této nejisté době každá vyšší či přímo vysoká výhra dává výherci velikou jistotu, že mu může být nějaký koronavirus z určitého pohledu ukradený, protože s připsanou sumou na účtu ho nemusí příliš trápit, jestli je jeho továrna zavřená nebo z čeho bude hradit faktury či hypotéku.
Média se s oblibou pídí po detailech výhry. Slídí, kde výherce sázenku podal a v krajním případě mu i poradí, co s penězi může udělat nebo co by si za to mohl koupit. Kdo ví, třeba výherce věnuje půlku výhry do nějakého fondu na potřebné nebo na nákup ochranných pomůcek. Nebo tam třeba nedá nic a všechno si nechá. Je to jeho svaté právo. Ale v české kotlině se výhra či úspěch moc nepřeje, takže mnozí neúspěšní sázející vedle klení nad tím, že nevyhráli oni, s určitou škodolibou radostí vzali v potaz fakt, že výherce musí z výhry odvést 15% daň státu, v tomto případě 28,8 milionu korun.
Zatímco ve Sportce se hraje „jen“ o stovky milionů, v evropské loterii Eurojackpot to jsou v současné době už miliardy korun. Například příští týden by se mělo hrát bezmála o 2,5 miliardy korun. Na obrovský miliardový jackpot Češi slyší, a to velice dobře. V situaci, kdy sociální sítě ovládají zprávy, že krachují denně tisíce firem, a nářky, že ženy nemohou ke kadeřníkovi, že hospody budou ještě několik týdnů zavřené a že letos v létě nebude žádný Jadran, ale maximálně Lipno čí Mácháč, Češi podlehli touze stát se miliardářem a sází jako o život.
Ze statistik společnosti Sazka a výherních listin Eurojackpotu je patrné, že jen za poslední čtyři slosování (konají se vždy v pátek), Češi prosázeli zhruba 172 milionů korun. Půlka z této sumy putuje do evropského jacpotu, půlka zůstane v baráku nad pražským libeňským nádražím, tedy v sídle Sazky.
Přestože Češi sázejí jako o závod (například jen na poslední tah Eurojackpotu v pátek 17. dubna vsadili 51,88 milionu korun), prvním výherním pořadím jsou zatím na hony vzdáleni. To samé platilo i pro minulá losování. Stejnou vášeň pro zisk velkých peněz je však možné pozorovat i na Slovensku, kde na poslední losování Slováci prosázeli celkem 943 tisíc euro (25,7 milionu korun), což je do lidnatosti Slovenska srovnatelné s Českem. Nicméně pod Tatrami zjevně žijí tipéři s větším štěstím, protože v pátek 17. dubna tam někdo vyhrál v druhém pořadí v přepočtu 199 milionů korun a o týden dříve v témže pořadí 140 milionů korun.
Vzhledem ke skutečnosti, že jackpot nepadl a tudíž poroste, lze očekávat, že v příštím týdnu prosázená suma v Česku, na Slovensku i v dalších evropských státech poroste. Je jisté, že pokud by náhodou takové štěstí padlo do Česka, neradoval by se jen výherce, ale i ministryně financí Alena Schillerová, která by mohla očekávat daňový „desátek“ do rozpočtu ve výši minimálně 300 milionů.
Sázková mánie je přesto důkazem, že jsou věci, kterých se lidé neradi vzdávají a jednou z nich je iluze stát se bohatým a příliš se u toho nezpotit. Pokud se však najde takový výherce, který se o svoji výhru rozdělí s potřebnými nebo ji věnuje na boj proti koronaviru, dostane celá věc úplně jiný rozměr. Pokud se to opravdu stane a výherce skutečně něco takového učiní, v médiích má prostor předem zaručen. A drtivá většina lidí, i těch nevýherců, mu zatleská.
