Ještě nedávno se mu přezdívalo želé. Politik, který neexistuje. Případně ten, co si ho šéf kabinetu Andrej Babiš maže pravidelně na chleba. Vládní sociální demokraty do té doby spíše reprezentovala "Venezuela" Maláčová nebo ministr kultury, všeználek Lubomír Zaorálek. Najednou je všechno jinak. Epidemie, která zabíjí normální pořádky, dala zrodit nové politické hvězdě: Janu Hamáčkovi.
Jakoby stačila jediná mimořádná vládní "koronavirová" tisková konference. Nejprve ministr vnitra Jan Hamáček zaujal nevšedním outfitem (džíny a červený svetr), ale když si vzal slovo, stal se téměř zázrak. Po kulometném a nesrozumitelném ptydepe předsedy vlády Andreje Babiše to vypadalo, že ve vládě sedí někdo soudný, vybaven kompetencemi, politickým mandátem a představou, co by se mělo okamžitě dělat. A navíc - byl schopen pronášet věty, které mají začátek, prostředek, konec - i význam.
Rizika...
Samozřejmě, že Hamáčkův vzestup neznamená:
1) Automatický pád zcela nekompetentního Andreje Babiše. Stále tahá proti Hamáčkovi za delší konec provazu; má ve svých rukou většinu státního aparátu, (pravděpodobně) voličskou podporu i marketingové nástroje, o kterých se zbytku politické scény stále ještě ani nezdá.
2) Že ani on se nemůže v nejbližších dnech nebo týdnech dopustit chyby. Tlak, pod kterým se ocitá, je ohromný. A jestli nám něco epidemie ukazuje, pak to, že co platí dnes, je zítra starší než předloňský sníh.
3) Že nenese spoluodpovědnost za počáteční dny a týdne chaosu a nekompetence, kterou tváří v tvář koronaviru naše vláda předváděla. Jan Hamáček je koneckonců jejím místopředsedou.
...a naděje
Ale. I člověk, který nikdy sociální demokracii nevolil a volit nebude, musí z náznaků emancipace předsedy sociální demokracie Jana Hamáčka cítit závan naděje k návratu normálních politických poměrů v zemi. Současná krize totiž na dřeň odhalila, na jak tekutých píscích je postaveno hnutí ANO: Nejen žádný program a žádné ideje. Krom toho se teď ukazuje, že se v něm nevyskytují ani oni vzývaní manažeři, kteří nebudou korupčnit jako ti dřívější, a zemi řídit jako svou firmu. Podívejte se na ně: Velitel chaosu Babiš. Superstar Vojtěch. Šílená účetní Schilerová. Velká huba Havlíček... A tak bychom mohli pokračovat jako při prohlídce apoštolů na Staroměstském orloji. V normálních časech je prázdnota méně patrná; neškodí tak, jako v dobách krize typu epidemie koronaviru.
Sice je předčasné předvídat v současné chvíli cokoliv, včetně politických dopadů pandemie. Možná ale opravdu není od věci si přát, aby doby koronaviru přežil Hamáčkův svetr co nejméně uválený. Času na boj se socialistickými nesmysly, které jeho sociální demokracie bezesporu začne ordinovat coby ozdravnou kůru země po skončení epideme, bude ještě dost.
Ale to bude už úplně jiná kapitola.
