Všichni si mysleli, že Dalajláma se musel zbláznit, když nejenom potvrdil veřejně předpověď konce světa podle mayského kalendáře 22. prosince 2012, ale na totéž datum stanovil příchod Mesiáše.
Časem, aniž by nad tím kdokoliv nějak zvlášť přemýšlel, začaly se Vánoce slavit o dva dny dřív.
Veřejnost si pomalu zvykala na články typu „10 rad, co dělat při konci světa“ nebo „75 procent občanů vnímá druhý příchod Krista spíše negativně.“ 22. prosince večer Pavla, nastávající svobodná matka, ucítila vlhko mezi stehny. Zavolala si sanitku.
Ulice byly nezvykle tiché, dokonce i v brněnském cikánském Bronxu.
Před vchodem do porodnice stál televizní zpravodajský vůz. „Že by zrovna tady na Obilňáku rodila nějaká celebrita?“ přemýšlel saniťák.
„Posaďte se na chvilku do čekárny.“
„Tři krále potřebujem!“ rozrazil lítačky vedoucí k porodním sálům nějaký chlapík. „Jesličky! A ten velbloud na plac!“
„Co to tady máte za šaškárnu?“ zeptala se Pavla, když ji konečně zavolali dovnitř.
Lékař mávl rukou. „Manželka jednoho papaláše si myslí, že porodí Ježíška, a manžel jí zařídil, aby u toho byla televize. Ta samozřejmě chce, aby to bylo divácky atraktivní. Kráva ani osel nemají podle mě na porodním sále co dělat, ale vysvětlujte to řediteli, když jde o prachy…“
„Pán doktor, rychle, rodím, joj, hrozna bolest!“ Dveře se rozletěly a dovnitř vpadla statná Romka.
„Podíváme se na to… Zatím nic. Běžte v klidu domů. Vy to ale možná ještě do půlnoci stihnete,“ obrátil se k Pavle. „Zavolám sestru, aby vás odvedla na sál, ale dejte pozor, ať jim nevlezete do záběru.“
Těsně před půlnocí porodila Pavla zdravého chlapce. U prominentní rodičky se nakonec zjistilo, že vůbec těhotná nebyla. Půlnoc se překulila. Nastalo ticho. „Jedeme dál,“ zařval někdo jako první. „Škoda,“ řekl si potichu starý doktor. V záplavě světlic, petard a ohňostrojů zcela zanikla hvězda z dlouhým ohonem, která se naprosto kýčovitě a prvoplánově pomalu vynořila nad ubytovnou v brněnském Bronxu.
