Rajčata a vejce. Tak vypadá nejobvyklejší arzenál, jenž bývá vrhán na neoblíbené politiky a chabé řečníky. Zatímco vejce při téhle příležitosti zprzní cíl kdykoli, rajče nikoli. Dobře poslouží jen dokonale zralé, a to jak k vrhání, tak ke konzumaci. K obojímu je správná chvíle právě teď.
V dnešní, zhýčkané době jsme si zvykli, že si kdykoli můžeme koupit cokoli. Včetně rajčat. Jenže ono „kdykoli“ je vyváženo daní v podobě absence chuti. O tom, že je ideální konzumovat zeleninu a ovoce jen v době, kdy mají sezónu, už se bavíme hezky dlouho. Tenhle návrat k respektu vůči rytmu přírody není módní trend, ale snaha o přirozenost. Tu jsme – co se rajčat týká – začali v Evropě aplikovat až někdy v 19. století, přestože k nám rajčata doputovala spolu s bramborami a kukuřicí z Ameriky už ve století šestnáctém.
Jedovatý příbuzný
Vůči novým plodinám dlouho panovala nedůvěra. Konkrétně o rajčatech se můžeme dočíst v zahradnickém manuálu Johna Hilla, nazvaném Eden (sepsal ho v letech 1756–1757), tohle: „Málo lidí je jí, přestože jsou vhodná do polévek. Ti, kdo stolují se sefardskými židy, ovšem znají jejich užitečnost.“ Osvěta to byla snaživá, nicméně třeba rajčatové omáčky na těstoviny se po Evropě začaly šířit až ve 30. letech 19. století. Mohla za to příbuznost rajčat s jedovatým rulíkem zlomocným, která z nich učinila krajně podezřelou plodinu.
Na Wikipedii se také dočteme: „Rajče jedlé, též lilek rajče (Solanum lycopersicum L., 1753), je trvalka bylinného charakteru, pěstovaná jako jednoletka. Patří do čeledi lilkovitých. Pochází ze Střední a Jižní Ameriky, plodem je bobule zvaná rajské jablko, zkráceně rajče.“ Etymologie českého názvu je poněkud zavádějící, jeden by myslel, že se pramáti Eva zaprodala kvůli rajčeti, ale ono to bylo s největší pravděpodobností jablko granátové. Předmětná plodina má původní aztécký název tomatl (tumatl), ten také přejali Španělé jako tomate. Výraz se pak v různých modifikacích zakořenil v angličtině nebo francouzštině. Italové měli potřebu poetičtějšího pojmenování, tak přišli se „zlatým jablkem“ il pomidoro. K nám se rajčata dokutálela – jako leccos dalšího – z Německa –, a tak jsme přijali doslovný překlad výrazu Paradiesäpfel. Systematičtí Němci hledali inspiraci v klasických jazycích, v nichž se výraz paradiso používal nejen pro označení ráje, ale jednoduše i zahrady.
Krize identity
Jako by nestačilo, že má rajče trochu nepořádek v křestním listě, trpí navíc krizí identity. Existuje totiž spor o to, zda se jedná o ovoce, či zeleninu. Zmapován je až do roku 1893, kdy ve případu Nix vs. Hedden rozhodoval Nejvyšší soud Spojených států. Na ovoce se totiž tehdy nevztahovala povinnost platit dovozní clo, ale na zeleninu ano. Soud vynesl rozsudek, v němž rajče pasoval na zeleninu. Ke stejnému výsledku došli právníci i v New Jersey, kdežto v Arkansasu má rajče „obě pohlaví“, ovocné i zeleninové, v Tennessee či Ohiu zase rajčata najdete v sekci „ovoce“.
U nás řešíme spíš rajčata hnusná vs. rajčata dobrá. Ta hnusná vyrostla bez slunce a tepla, s minimem světla, nevoní a nemají prakticky žádnou chuť. Ta skvělá jsou na tom přesně opačně. Letos byl slunce dostatek i u nás, takže rajčata jsou ve formě. Doporučuji nezůstávat konzervativně u červených kulatých, ale vyrazit za farmáři a na trhy a vybírat ze spousty barev a tvarů, tím pádem i chutí. Skvělá jsou sladká žlutomasá nebo velká buvolí srdce se spoustou šťavnaté dužiny. Jedna z nejlepších jsem si přivezla od pěstitelů z okolí Mikulova, ale fantastická rajčata umějí vypěstovat i na farmě v Lotouši u Slaného. Dobré rajče je nejen mana nebeská, ale také statečný bojovník se smrtí: na seznamu pokořených protivníků má třeba revmatismus, dnu, vysoký cholesterol i krevní tlak, ale třeba i rakovinu, zejména tu konečníku a prostaty. Jedno rajče to všechno nespasí, ale pravidelná konzumace může pomoci významně. Takže: rajče, budiž pochváleno!
Recept: Carpaccio z rajčat
Tohle jídlo bude tak dobré, jak dobrá budou rajčata. Doporučuji kombinovat několik druhů a použít výhradně rajčata dokonale zralá, sklízená v sezóně.
Spoustu různých rajčat nakrájejte na půlcentimetrová kolečka, naaranžujte na talíř, bohatě zakápněte dobrým olivovým olejem, posypte vločkovou solí, čerstvě mletým pepřem, hoblinami parmazánu, sekanými kapary a lístky bazalky. Šťávu na talíři pak vytřete bílým pečivem, bude v ní koncentrovaná chuť léta.
