Znal se s Winstonem Churchillem, Oscarem Wildem, Agathou Christie. Bojoval v zákopech první světové války, sjezdil svět. Byl vyhlášeným sportovcem i mimořádně aktivním veřejným intelektuálem. A přesto je znám jen jednou jedinou věcí: fiktivním člověkem, kterého ke konci už nemohl vystát.
Pár dní před svou smrtí v roce 1930 dával sir Arthur Conan Doyle rozhovor novinám Daily Mail, kde tvrdil, že už je k smrti unaven tím, být neustále označován za “autora Sherlocka Holmese”. A měl k tomu dobrý důvod. Za svůj život byl vynikajícím sportovcem, věnoval se snad každému existujícímu sportu. Jezdil na koni, běhal, kopal do míče, lyžoval, překračoval hory, plaval, hrál kriket. Byl manželem i milencem. Viděl notný kus světa. Napsal několik fantastických románů, které by mu samy o sobě zajistily spisovatelskou nesmrtelnost. Bojoval za spravedlnost tam, kde si myslel, že spravedlnost chybí. Věnoval se spiritismu a zúčastnil se bezpočtu duchařských seancí. Ale když o několik dní později konečně zemřel… Můžete si tipnout, co stálo na obálkách všech anglických deníků.
Dnes v našem podcastu o nejšťavnatějších částech historie, v Hodině dějepichu, probíráme bohatý neholmesovský život sira Arthura Conana Doyla. A jeho poměrně ironický konec. Tak sluchátka do uší a poslouchejte.
