Poté, co Američané ovládli Mariany, nabraly události prudké tempo. Po americkém vylodění na ostrově Leyte 20. října 1944 se japonské velení odhodlalo svést u Filipín, k jejichž obsazování bylo připraveno 90 000 Američanů, rozhodující námořní bitvu pod krycím názvem operace „Šó-Gó“.
Japonci, kterým po porážce ve Filipínském moři v červnu téhož roku zbývaly už jen čtyři letadlové lodě, se je rozhodli použít jako vnadidla. Zatímco na sebe měly upoutat útočný svaz šestnácti letadlových lodí s 1100 letadly na palubách, měly tři skupiny bitevních lodí a křižníků zničit dělostřelbou výsadkové lodě i s jejich doprovodem. Japonská 5. flota a tzv. jižní skupina, čítající dvě bitevní lodě a křižník, měly obeplout Leyte z jihu, kdežto severní skupina o síle pěti bitevních lodí a deseti křižníků měla proplout průlivem San Bernardino a vést hlavní útok ze severu.
Poměr sil v bitvě u Leyte
Podle knihy Jaroslava a Ivana Hrbkových Vítězství přichází z moře měli na počátku bitvy u Leyte Američané devět velkých, osm lehkých a 16 eskortních letadlových lodí, 12 lodí bitevních, 10 těžkých a 13 lehkých křižníků a 94 torpédoborců. Sloužilo na nich 143 668 námořníků a letců.
Proti této síle mohlo Císařské námořnictvo postavit jednu velkou a tři lehké letadlové lodě, devět lodí bitevních, 14 těžkých a osm lehkých křižníků a 33 torpédoborců se 42 800 námořníky a letci.
Série čtyř námořních bitev
Plán Japoncům zpočátku vycházel a Američané přišli o lehkou letadlovou loď Princeton (108 padlých a 190 raněných). Tato ztráta zbavila invazní loďstvo hlavního krytí, a kdyby Japonci této příležitosti využili, mohly Američanům nastat velmi krušné chvíle. Osud tomu však chtěl jinak.
Severní skupinu zaznamenaly již po půlnoci 23. října americké ponorky, jež potopily těžké křižníky Atago (359 padlých) a Maja (231 padlých).
Severní skupina sice pokračovala v plavbě, ale následujícího dne na ni zaútočily nepřátelské palubní letouny, které si vzaly na mušku druhou největší bitevní loď světa – Musaši – o výtlaku 68 200 tun a délce 263 metrů. Během bitvy v Sibujanském moři se po nejméně 17 zásazích pumami a 19 torpédy potopila a zahynulo na ní 1023 mužů z posádky čítající 2300 osob. Skupina proplula úžinou Surigao, kde se v noci na 25. října odehrála druhá bitva. Japonci se ocitli před svazem eskortních letadlových lodí a torpédoborců, jejichž silnější děla měla ráži pouhých 127 mm, avšak velitel amerického svazu manévroval natolik obratně, že ztratil jedině eskortní letadlovou loď Gambier Bay a tři torpédoborce. Naproti tomu Japonce stále více deptaly americké nálety, během nichž šly ke dnu křižníky Čikuma, Čókaj a Suzuja.
Na Američany zaútočili piloti se stroji naloženými pumami a potopili letadlovou loď St. Lo. Je však třeba poznamenat, že sbor sebevražedných kamikaze tehdy ještě nebyl ustaven. Japonské letadlové lodě na sebe upoutaly pozornost natolik, že během několika hodin Američané potopili Čitose, Zuikaku a Čijodu. V době, kdy došlo ke ztrátě těchto plavidel, tedy po poledni 25. října, měla na invazní loďstvo zaútočit 5. flota a jižní skupina, jenže tehdy jich už většina ležela na mořském dně. Američané totiž úžinu Surigao, kudy museli císařští námořníci proplout, kryli šesti bitevními loděmi a skupinami torpédoborců a torpédových člunů. Bitevní loď Fusó se po děsivém výbuchu, vyvolaném zásahy torpéd, potopila stejně jako dva torpédoborce. Americké bitevní lodě doslova rozstřílely bitevní loď Jamaširo. Z obou japonských bitevních lodí se nezachránil jediný trosečník!
Třetí fáze gigantické bitvy u Leyte se odehrála u ostrova Samar 25. října a čtvrtá u mysu Engaño ve dnech 25. až 26. října.
Japonská 5. flota se po prvním útoku torpédových člunů obrátila, přičemž se srazily dva těžké křižníky. Poškozený Mogami spolu s křižníkem Abukuma dorazily americké letouny. Největší námořní bitva nejen tichomořské války, ale všech dob skončila drtivým americkým vítězstvím, jež znamenalo konec Císařského námořnictva jako organizovaného celku. V „rozhodující generální bitvě“ u Leyte ztratilo čtyři letadlové a tři bitevní lodě, šest těžkých a čtyři lehké křižníky, 11 torpédoborců a 500 letounů. Padlo 10 500 námořníků a letců včetně admirálů Nišimury, Inogučiho, Bana, Šinody a kontradmirála Kaizuky. Američané přišli o jednu lehkou a dvě eskortní letadlové lodě, dva torpédoborce a dva eskortní torpédoborce a 200 letadel. Padlo 473 námořníků a letců, 1100 nezvěstných pravděpodobně utonulo nebo jinak zahynulo a 1220 utrpělo zranění.
