Když v květnu 2005 v Německu skončily předčasné volby, bylo jasné, že dojde ke střídání stráží. Schröderova SPD sice mocně finišovala, ale volební vavřín získala konzervativní koalice CDU/CSU nastupující politické hvězdy Angely Merkelové. Volební výsledek ale dopadl tak, že obě hlavní strany musely uzavřít velkou koalici. Představa, že by se Schröder smířil s rolí člena vlády až číslo 2, pro něj nepřipadala v úvahu. V Bundestagu proto ještě v listopadu téhož roku hlasoval pro zvolení Merkelové do kancléřského křesla, ale následně se vzdal poslaneckého mandátu a odešel z politiky.
Bez práce však dlouho nezůstal. Hned dva dny na to ohlásilo švýcarské vydavatelství Ringier, že k němu Gerhard Schröder nastupuje jako poradce pro mezinárodněpolitické otázky. V následujících letech se na jeho kontě začaly množit další funkce, nastoupil do angažmá pro švýcarskou Rotschild Group a jako blízký přítel ruského prezidenta Vladimira Putina začal prosazovat zájmy mocných a bohatých ruských energetických koncernů Gazprom nebo Rosněfť. V Německu tím proti sobě vyvolal velikou vlnu nevole, ale mediálně zdatný Schröder vždy oponoval, že jde o jeho osobní věc.
Schröder, celým svým jménem Gerhard Fritz Kurt Schröder, se narodil se 7. dubna 1944 v Mossenbergu v dnešním Severním Porýní-Vestfálsku. V tu dobu již pátým rokem pustošila starý kontinent 2. světová válka. Na východní frontu v uniformě Wehrmachu narukoval i jeho otec Fritz. Ten během ústupových bojů proti rumunské armádě (která přešla na stranu spojenců) 4. října 1944 padl a svého tehdy půlročního syna nikdy nespatřil.
Jako malý chlapec Gerhard žil ve skromných poměrech a na večerní studium si vydělával prací v obchodě. Vystudoval práva na univerzitě v Göttingenu. V 70. letech podobně jako velká část jeho levicově smýšlejících generačních vrstevníků koketoval s radikalismem, dokonce po dostudování práv před soudem hájil člena teroristické organizace RAF (Frakce Rudé armády) Horsta Mahlera.
Svoji vysokou politickou kariéru zahájil v roce 1980, kdy zasedl poprvé ve Spolkovém sněmu a podle svých kritiků se začal levicovým ideálům na hony vzdalovat. V roce 1990 jako ekonomický expert a předseda zemské vlády v Dolním Sasku pronikl do velkoprůmyslových kruhů a nezdráhal se přijmout životní styl společenské smetánky.
Na vrchol své moci se dostal v roce 1998, kdy se stal spolkovým kancléřem a po 16 letech v tomto křesle vystřídal Helmuta Khola. Sestavil vládu se Zelenými a totéž zopakoval i o čtyři roky později. Na prahu svého druhého funkčního období se musel potýkat se zhoršujícími se vyhlídkami německého hospodářství a především jeho pracovního trhu. Neváhal proto prosadit poměrně zásadní a neoliberální reformy (tzv. Agenda 2010), čímž se stále více začal vzdalovat většinovému názoru ve své vlastní straně. Na jaře 2004 byl proto donucen opustit křeslo stranického šéfa. Po porážce v zemských volbách v Severním Porýní - Vestfálsku na začátku roku 2005 požádal Schröder Spolkový sněm o vyslovení nedůvěry. V následných květnových předčasných volbách pak SPD těsně podlehla CDU/CSU.
Gerhard Schröder patřil mezi výrazné evropské i světové politiky na přelomu tisíciletí. Stejně jako britský premiér Tony Blair či americký prezident Bill Clinton byl představitelem tzv. třetí cesty. S Clintonovým nástupcem George W. Bushem už tak idylické vztahy neměl a patřil mezi jeho silné oponenty. Například tvrdý distanc Německa od invaze do Iráku v roce 2003 Schröderovi pomohl vyhrát parlamentní volby. Schröder měl vřelé vztahy i s řadou českých politiků, především z ČSSD. Z rukou českého prezidenta Miloše Zemana obdržel 28. října 2017 Řád bílého lva.
Schröderův osobní život byl velice pestrý. Je popáté ženatý. Svoji stávající ženu, o 25 let mladší jihokorejskou ekonomku Soyeon Kim, si vzal loni 2. května v Soulu.
