Peter Lemon byl vysněným rekrutem každého vojenského velitele. Vyrůstal v rodině veteránů z 2. světové války, na malém městě velel vlastní dětské „milici“ a s puškou se znal důvěrně již od sedmi let. Byl hrdým patriotem, a tak když oslavil devatenácté narozeniny, bez váhání narukoval. Jako zarytý antikomunista věřil, že válka ve Vietnamu je konečným soubojem dobra a zla, u něhož nemůže chybět. Účast ve válce mu ale přinesla rozčarování a deprese, které zaháněl marihuanou. A nakonec se dočkal i svého velkého hrdinského dne – poté, co se „zhulil“.
Zatímco mnoho jiných ve Fort Knox trpělo, Peter Lemon si náročný vojenský výcvik užíval. Záhy z něj učinili velitele družstva a on své souputníky dokázal pozitivním příkladem namotivovat tak, že brzy podávali ty nejlepší výsledky na základně. Peter byl díky tomu poslán do Fort Polku v Louisianě, kde absolvoval pokročilejší výcvik, v němž opět exceloval. Když tedy 24. července roku 1969 konečně seděl v Boeingu 707 na cestě do Vietnamu, cítil se být více než připraven.
Realita války ale seržanta Lemona během několika měsíců změnila k nepoznání. Tváří v tvář zločinům, jež páchali bez rozdílu řadoví vojáci i američtí důstojníci, se jeho patriotismus začal pomalu rozplývat. Stejně tak celý konflikt nebyl zdaleka tak černobílý, jak si Peter doma představoval. Postupem času došel k poznání, že chce Vietnam prostě jen přežít. Stejně jako mnoho ostatních pak tišil deprese a strach pomocí marihuany.
Základna jako návnada pro nepřítele
Lemon sloužil na základně Illingworth hluboko v provincii Tây Ninh na hranicích s Kambodžou. Předsunuté opevnění americké armády poskytovalo dělostřeleckou podporu jednotkám operujícím za nepřátelskými liniemi. Vzhledem k tomu, že základna stála odříznutá uprostřed džungle, sloužila i jako návnada pro Vietkong. Zdánlivou zranitelnost vynahrazovala stále připravená letecká podpora. O tom se Vietnamci několikrát přesvědčili, a tak v noci na 1. dubna roku 1970 zkusili pro změnu zaútočit pod rouškou tmy.
Obránci základny zachytili první pohyb vietnamských jednotek již krátce před půlnocí. Cvičně proto vypálili několik salv směrem do džungle, aby protivníkům dali najevo, že jsou připraveni. Hluk logicky vzbudil celou základnu včetně Lemona. Seržantova četa ihned nastoupila do pozic, ale byla odeslána zpět do postelí. Peter nemohl usnout, a tak si dle zvyku pomohl jointem. Dokouřil ho akorát ve chvíli, kdy na Illingworth dopadly první rakety. Následovaly minometné granáty. A poté se z džungle vyřítilo na 400 vietnamských vojáků.
Letecká podpora nepřipadala v úvahu, mohla by totiž v noci společně s nepřítelem zasáhnout i základnu. A jedna z raket navíc zasáhla komunikační centrum. Přítomných 220 Američanů tak nemohlo doufat v žádnou pomoc.
Masakr v marihuanovém rauši
Lemon dorazil záhy po prvních výstřelech na svou pozici a držel se spouště těžkého kulometu tak dlouho, až se mu kulomet zasekl. Poté rychle sáhl pro pušku, ze které střílel opět tak dlouho, než se zasekla. Posledního vojáka první vlny, kterého zabil, uškrtil holýma rukama. V tu chvíli základnou otřásla mohutná exploze. Jen den před útokem obdržel Illingworth omylem 40 tun granátů pro děla, která na základně ani nebyla. Střelivo bylo proto ponecháno na hromadě tak, jak přišlo. A právě tam se trefil jeden z minometů. Výbuch zasáhl jak americké, tak vietnamské vojáky.
Lemon byl explozí sražen k zemi, ale dokázal vstát a odnést umírajícího kamaráda na stanici první pomoci. Nedbaje vlastních zranění následně sesbíral pár granátů a vyrazil zpět. Na své stanoviště už ale nedoběhl. Zastavilo ho několik kulek. Ani nových zranění si však seržant nevšímal a na místě pokračoval v boji, když alespoň holýma rukama srážel Vietnamce k zemi. Když se konečně dostal k jednomu z kulometů, jednoduše ho uchopil do ruky a bez jakéhokoliv krytí otevřel palbu. Střílel, dokud neztratil vědomí.
Když se probudil, ležel na nemocničním lůžku a bylo již po všem. Američané se navzdory všem předpokladům ubránili. Armádní velitelé rozdali přeživším tucty purpurových srdcí, několik stříbrných a bronzových hvězd, dva kříže za vynikající službu a jednu medaili cti. Peter Lemon, který dodnes otevřeně přiznává, že byl pod vlivem marihuany, vyznamenání dlouho nechtěl nosit. Měl ho schované doma v krabici od bot. Byl totiž jako mnoho jiných zklamán z toho, že armáda použila Illingworth jako obyčejnou návnadu. Po mnoha letech ale nakonec medaili nosit začal. Ne z úcty k vlasti, ale na památku všech kamarádů, kteří tehdy Illingworth bránili.
