Rozdělené Německo se stalo prakticky jedním z tragických symbolů studené války. Dodnes budí emoce příběhy lidí, kteří se ze dne na den ocitli doslova na druhé straně barikády než jejich blízcí, příbuzní či přátelé. Stavba Berlínské zdi začala v srpnu roku 1961. Ještě před zdí však Berlín rozděloval ostnatý drát, který je vidět také na ikonické fotografii neznámého fotografa.
K první berlínské krizi došlo dvanáct let před stavbou zdi, již v letech 1948 a 1949. Tehdy se vítězné mocnosti 2. světové války snažily dohodnout na měnové reformě, která by vyřešila problém s narůstající inflací a znehodnocenou markou. Říšské marky měly být nahrazeny novými německými markami, a to ideálně ve všech 4 okupačních zónách. To se ale nelíbilo Sovětům, kteří ve své okupační zóně chtěli tisknout vlastní peníze. Debaty o nové měně skončily neúspěchem, a tak se Francie, Velká Británie a USA dohodly na jednotné měně ve svých zónách. Reakcí Sovětského svazu bylo omezování spojení se Západním Berlínem – vznikla tak 1. berlínská krize, kterou však Sověti nevyhráli – letecký most zásobování, který byl odříznutému Západnímu Berlínu na pomoc vytvořen, sovětskou blokádu vyřešil a ta tak byla zcela neúčinná.
Druhá berlínská krize však skončila mnohem hůř – stavbou berlínské zdi. 60. léta v sovětské politice charakterizují snad vůbec největší krizi studené války, kdy se ze studeného konfliktu málem stal horký. Na základě tajného rozhodnutí Chruščova a východoněmeckého vedení se povedlo v noci ze 12. na 13. srpna přehradit téměř celý Berlín – nejprve ostnatými dráty, následně kamennou zdí. Až tato zeď zabránila obrovské vlně emigrace, která se stala od rozdělení Německa každodenním jevem.
A právě z období druhé berlínské krize pochází tři uvedené fotografie. Snímek, kde malý chlapec natahuje ruce k vojákovi, aby jej dostal do východní části Berlína, obletěl již záhy západní svět. Voják chlapci pomohl a byl za to kárně potrestán. Vojáci měli totiž rozkaz nepouštět nikoho do západní části, ovšem stejně tak nesměl nikdo z části západní do sovětské zóny. Berlínské muzeum Checkpoint Charlie uvádí, že chlapec se pak dostal za svou matkou do východní části. Jeho otec se svou rodinou však zůstal na západě.
Další ikonické fotografie rozděleného Berlína jsou snímky tehdy devatenáctiletého fotografa Petera Leibinga. Ten u ostnatého drátu pozoroval vojáka, který se evidentně připravoval ke skoku. Konrád Schumann, také devatenáctiletý, se zvládl svým slavným skokem ke svobodě dostat do demokratické části Německa, do Spolkové republiky. Jak ale muž později vypověděl, pocit skutečné svobody získal až s pádem Berlínské zdi a se zánikem sovětského impéria.
