Pošťák neunesl podezření, že ukradl 12 korun a zastřelil se
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Následující příběh připomíná Pošťáckou pohádku. Oproti vyprávění Karla Čapka má však docela smutný konec. „Tragická událost vzrušila včera všecky poštovní zřízence v Praze“, oznamovala v červnu 1910 Národní politika.
„V Holešovicích byl ustanoven u tamní pošty jako roznašeč peněz devětačtyřicetiletý Antonín Franzl, muž dle vysvědčení svých představených i kolegů velice řádný a nad pochybnost poctivý a spolehlivý. Asi před půl rokem doručil v jednom místním obchodě zásilku dvanácti korun a odevzdal na poště řádně doloženou stvrzenku, jejíž podpis uznali za pravý i ti listonoši, kteří do závodu doručovali peníze jindy.“
Co se však nestalo…
Po čase dorazil na holešovickou poštu majitel inkriminovaného obchodu s tím, že sumu dvanácti korun dosud neobdržel a žádnou stvrzenku nikdy nepodepsal. Okamžitě bylo zavedeno vyšetřování. Jenže to bylo po několika týdnech ukončeno bez hmatatelných výsledků.
Národní politika k tomu píše: „Panuje však všeobecné přesvědčení, že listonoš Franzl je v této záležitosti naprosto nevinen a nejvýš, že se dopustil té nepravosti proti předpisům, že neodevzdal peníze přímo majiteli do rukou, ale nechal je v závodě, odkud mu pak byla stvrzenka s padělaným podpisem šéfa firmy odevzdána.“
Na psychiku Antonína Franzla měly události, jež následovaly po stížnosti holešovického obchodníka, neblahý vliv. „Zavedené vyšetřování a myšlenka, že snad je vážně podezříván pro tak nepatrný obnos, působily na listonoše tak tísnivě, že celé noci nespal a upadl do velkého rozrušení, z něhož se nemohl probrati.“
Pak přišlo úterý 7. června. Poštovní doručovatel odešel ze svého bytu v Kamenické ulici, když se předtím rozloučil s manželkou a třemi dětmi. Nejmladší dceři bylo dvanáct let.
Po dvou dnech byla jeho mrtvola objevena nedaleko bubenečského hřbitova. „Zastřelil se ranou z revolveru do hlavy,“ uzavírá Národní politika příběh, jemuž snad chybí epická šíře slavné Čapkovy pohádky, avšak sama pošťácká čest v něm nabyla větší váhy, než život sám.
