Po překvapivě bleskurychlém zhroucení Francie bylo jasné, že nyní je na řadě dosud vzdorující Spojené království. Jenže tady poprvé narazila kosa na kámen. Führerovy „mírové návrhy“ kategoricky odmítl britský ministr zahraničí Halifax. Osamocená Británie, za níž ovšem stála celá její veleříše a sympatie jak porobených národů, tak i početných vrstev amerického obyvatelstva a svobodymilovných lidí na celém světě, se chystala k nejtěžší zkoušce ve své moderní historii.
V její prospěch mluvila drtivá převaha Královského námořnictva nad Kriegsmarine, oslabenou navíc norským tažením. Aby Němci mohli uskutečnit případné vylodění na britských ostrovech, nezbytně potřebovali napřed vybojovat nadvládu ve vzduchu. K 13. srpnu 1940, kdy začal tzv. orlí útok (Adlerangriff), Němci považovaný za začátek bitvy o Británii, vyčlenila Luftwaffe celkem 3705 letounů, z toho 2751 bojeschopných, proti nimž mohlo britské velitelství stíhacího letectva, vedené hlavním leteckým maršálem Hughem Dowdingem, koncem července nasadit 1003 letouny, z nichž jen 696 bojeschopných. Ukázalo se jako velmi předvídavé, že Churchill neodeslal do prohrávající země galského kohouta další požadované stíhací perutě, jež by nyní chyběly při obraně mateřského území.
Otázka trvání bitvy o Británii a její periodizace
Britové po skončení druhé světové války udělovali Hvězdu bitvy o Británii všem osádkám velitelství stíhacího letectva, jež vykonaly aspoň jednu operační misi mezi 10. červencem a 31. říjnem 1940. Jiní autoři však za počátek bitvy pokládají 1. červenec, nebo dokonce až 8. či 12. srpen.
První etapa probíhala od 10. července do 7. srpna 1940. Během ní vznikla 310. československá stíhací peruť, jež se vzdušných bojů aktivně zúčastnila. Velitelství britského stíhacího letectva ztratilo v bojích 188 a Luftwaffe 248 letounů, nepočítaje poškozené. Druhá etapa sice trvala jen dva týdny – od 8. do 23. srpna –, ale zato byla rozhodující. Ne nadarmo nazývali její první den nejtěžším. Rozhořely se dosud největší letecké boje druhé světové války. Němci bombardovali letiště, průmyslové cíle a pobřežní konvoje. Vrcholem této etapy se stal 15. srpen, kdy britští kontroloři zaznamenali 76 zničených nepřátelských letadel při vlastní ztrátě 28 stíhaček.
Třetí etapa (24. srpna–6. září) kritičností překonala obě předchozí. Na jejím počátku 2. letecká armáda Luftwaffe zdecimovala letiště 11. stíhací skupiny Královského letectva (RAF). Čtyřiadvacátého srpna několik německých letounů navzdory Hitlerovu a Göringovu zákazu bombardovalo Londýn, na což britský premiér Churchill reagoval nařízením náletu na Berlín. To Hitlera rozběsnilo natolik, že vydal pokyn k masovým útokům na Londýn, které sice přinesly citelné ztráty na životech civilistů a velké materiální škody, vynikajícím bojovým duchem Londýňanů však neotřásly, a navíc ulehčily pustošeným základnám RAF a stíhačům bojujícím s vypětím posledních sil. Později si ukázalo, že přenesení hlavních útoků na britskou metropoli místo pokračování v devastaci letišť byla kardinální chyba. V třetí etapě ztratilo RAF 262 letounů, kdežto Luftwaffe 378.
Čtvrtá etapa (7. až 30. září) začala mohutným náletem na Londýn. Luftwaffe bombardovala metropoli na Temži 57 dní. Patnácté září vešlo do análů jako Den bitvy o Británii. Navzdory předpokladům maršálů Göringa a Kesselringa, že velitelství stíhacího letectva už dochází dech, se mu podařilo poprvé nasadit všechny tři stíhací skupiny současně. Za války Britové tvrdili, že onoho památného dne sestřelili 183 až 185 protivníkových letounů. To bylo ovšem propagandisticky nadnesené; skutečné ztráty činily asi třetinu tohoto počtu. Britové odepsali 26 letounů.
Závěrečná, pátá etapa trvala po celý říjen. Britové v ní ztratili 265 letadel, Němci 325. Dvanáctého října došlo ke zrušení připravované invaze (operace „Seelöwe“). Ačkoli podle britské periodizace bitva o Británii formálně skončila posledním říjnovým dnem čtyřicátého roku, těžké nálety pokračovaly i nadále. Barbarský útok na Coventry podnikla Luftwaffe 14. listopadu 1940, tedy čtrnáct dní po oficiálním ukončení bitvy o Británii.
V bitvě o Británii utrpěla německá válečná mašinérie první vážnou porážku na svém triumfálním tažení Evropou. Na rozdíl od demoralizovaných Francouzů projevili Britové, a to jak letci, tak neméně těžce zkoušení civilisté, nepoddajného bojového ducha, na němž si Luftwaffe vylámala zuby.
Bitva o Británii ve faktech a číslech
Podle knihy Kennetha G. Wynna Mužové bitvy o Británii, vydané k 60. výročí této památné události, obdrželo sponu bitvy o Británii 2917 mužů velitelství stíhacího letectva: 2334 Britů, 33 Australanů, 29 Belgičanů, 98 Kanaďanů, 88 Čechoslováků, 13 Francouzů, 10 Irů, po jednom Jamajčanu a Newfoundlanďanu, 126 Novozélanďanů, 145 Poláků, tři Rhodesané, 25 Jihoafričanů a 11 Američanů (v různých pracích se údaje o počtu účastníků nepatrně liší). O život přišlo 544 příslušníků velitelství stíhacího letectva. (V roce 1941 zveřejnilo britské ministerstvo letectví první údaj o 375 stíhačích zahynulých v průběhu bitvy trvající od 8. srpna do 31. října. Rok nato seznam obětí vzrostl na 449 od 10. července do 31. října. V červenci 1947, když ve Westminsterském opatství otevřeli Pamětní kapli bitvy o Británii, zahrnovala Kniha cti jména 448 mužů velitelství stíhacího, 718 velitelství bombardovacího, 280 velitelství pobřežního letectva a 34 od Fleet Air Arm – námořního letectva –, úhrnem tedy 1480 jmen.)
Britům nesmírně pomohli piloti z dominií, zámoří, okupovaných a poražených zemí. Zahynulo jich sto: po 14 Australanech a Novozélanďanech, 20 Kanaďanů, devět Jihoafričanů, jeden Američan, 29 Poláků (polská 303. stíhací peruť Tadeusze Kościuszka se stala nejúspěšnější jednotkou RAF v bitvě o Británii), sedm Čechoslováků a šest Belgičanů.
Luftwaffe přišla o 2662 členů osádek, z toho 551 stíhačů, a 1733 letounů (některé zdroje uvádějí 1789 sestřelených a 654 poškozených; Václav Němeček vyčíslil ztráty Luftwaffe na 1792 letadel včetně 845 stíhacích – 610 Bf 109E a 235 Bf 110C) proti 915 letounům britského velitelství stíhacího letectva (podle Němečka 1172 – 631 hurricany, 403 spitfiry, 115 blenheimů a 23 defiantů). Jak je zvykem, za války obě strany nafukovaly nepřátelské ztráty a snižovaly vlastní. Tak Luftwaffe si roku 1940 nárokovala 3058 britských letounů zničených v boji při vlastní ztrátě 896 strojů, Britové tvrdili, že zničili 2692 německých letounů. Ohledně ztrát určité nejasnosti dodnes přetrvávají. Není například zřejmé, jsou-li do nich zahrnuty rovněž stroje zničené při haváriích a na letištích apod.
Od července do prosince 1940 zahynuli při náletech Luftwaffe 23 002 britští civilisté a 32 138 utrpělo zranění.
Douška o nás
Účast československých letců v tomto důležitém střetnutí druhé světové války je již velmi dobře zmapována, takže nebudeme nosit dříví do lesa a připomeneme jen, že letos je na udělení našeho nejvyššího vyznamenání – Řádu bílého lva – navržen „malý český seržant“ Josef František, rodák z Otaslavic u Prostějova, jenž se počtem 17 sestřelených německých letounů během 28 zářijových dnů stal nejvíce skórujícím esem velitelství stíhacího letectva za dané období. Nejúspěšnějším stíhačem RAF v bitvě o Británii byl Eric Lock s 20,5 vzdušného vítězství, druhý Ginger Lacey s 18 a třetí Skot Archie McKellar se 17,5 sestřelu.
Doufejme, že Josef František řád posmrtně dostane, a to bez sebemenších výhrad jakéhokoli politického subjektu. Vrchovatou měrou si ho totiž zaslouží.
