Před 60 lety, 26. dubna 1954, začala v Ženevě konference o Francouzském svazu a Koreji za účasti zástupců Francie, Británie, USA, SSSR, ČLR a představitelů jihovýchodní Asie: Laosu, Kambodže, Vietnamské demokratické republiky a Vietnamského státu.
Dvacátého července téhož roku došlo k zastavení palby a den poté k podepsání deklarace o neutralizaci Laosu a Kambodže a prozatímním rozdělení Vietnamu. Do konce roku měly z Laosu a Kambodže odejít všechny cizí jednotky, což se také stalo. Do konce roku 1955 měly v obou těchto státech proběhnout svobodné volby. Vietnam nyní dělila 17. rovnoběžka na území spravované komunisty Vietnamské demokratické republiky, podporovanými Sovětským svazem, lidovou Čínou a zeměmi „lidové demokracie“, a na prozápadní, ostře antikomunistickou Vietnamskou republiku.
Ženevské dohody předpokládaly sjednocení severní a jižní části Vietnamu do konce roku 1956 na základě svobodných voleb. Nad plněním dohod bděla mezinárodní komise složená ze zástupců v dané oblasti neangažovaných států: Indie, Polska a Kanady. Zatímco v Kambodži a Laosu volby proběhly v souladu se stanovením Ženevských dohod, ve Vietnamu se neuskutečnily a země zůstala fakticky rozdělena až do roku 1975, kdy ji pod svým žezlem sjednotili vítězní vietnamští komunisté a 2. července 1976 ji přejmenovali na Vietnamskou socialistickou republiku.
Ženevské dohody ukončily první indočínskou válku (1946– 1954), v níž francouzské expediční síly utrpěly v bitvě u Dien Bien Phu zdrcující porážku, jednu z nejtěžších, jaká kdy potkala koloniální velmoc. Celkem ztratily v první indočínské válce 74 220 mrtvých včetně 20 685 Francouzů. Vietnamská lidová armáda pod velením schopného generála Vo Nguyen Giapa (zemřel loni v neuvěřitelném věku 102 let) sice ztratila několikanásobně víc lidí, ale stala se pánem situace. Ženevské dohody sice ukončily první indočínskou válku, žádný trvalý mír však nenastolily, neboť v Jižním Vietnamu je Ngo Dinh Diem s americkou podporou odmítl. To vedlo k další válce, v jejímž víru se ocitl i Laos a Kambodža. Vietnam zabředl do vleklé války, mnohem krvavější a ničivější než první indočínská.
