Jídlo pro chudé, ale i válka s policií, drogy a popravy vlastních lidí: Kdo byli Černí panteři?
Chcete naše zprávy v Googlu přednostně?
- Strana černých panterů byla založena v roce 1966 v reakci na rasistické policejní násilí za účelem ochrany a podpory afroamerických komunit.
- Vedle ozbrojených hlídek organizovala řadu sociálních programů, z nichž nejvýznamnější byl program bezplatných snídaní pro chudé školáky, který úspěšně sytil tisíce dětí napříč USA.
- Vzhledem ke svému levicovému zaměření a rostoucímu vlivu se strana stala terčem brutální a protiústavní rozvratné kampaně ze strany FBI, která vedla k jejímu postupnému zániku.
Před 60 lety vznikla Strana černých panterů. Původní ozbrojená komunitní hlídka rychle přerostla v hnutí s celoamerickým i mezinárodním dosahem. Strana byla rozbita brutální kampaní spuštěnou na příkaz ředitele FBI Edgara J. Hoovera. Komunitní a sociální programy Černých panterů ale pokračují dodnes.
Během 60 let, které uplynuly od založení Strany černých panterů, bývala organizace vykreslována jako levicově extremistická odnož hnutí za afroamerickou emancipaci. Jejich souputníci jako Martin Luther King Jr., John Lewis, a dokonce i ideologický předchůdce strany Malcolm X (byl zavražděn ještě před založením Černých panterů) se dočkali ve veřejném diskursu rehabilitace. Image Černých panterů je však i v dnešních médiích často redukována na Afroameričana v černém baretu, kožené bundě se zdviženou pěstí a zbraní v ruce. Panteři za nechvalnou pověst vděčí z velké části infiltrační a sabotážní kampani FBI. Jejich činnost byla ve skutečnosti ve velké míře zaměřená na sociální a komunitní programy.
Strana pro sebeobranu
Stejně jako dala vražda George Floyda vzniknout hnutí Black Lives Matter, i Strana černých panterů byla založena po obzvlášť odpudivém případu institucionálního rasismu. Když byl v roce 1966 v San Franciscu zastřelen šestnáctiletý Matthew Johnson, rozhodli se dva studenti Huey P. Newton a Bobby Seale založit stranu, která by v afroamerických čtvrtích poskytovala obyvatelům ochranu. Spolu se čtyřmi dalšími aktivisty z různých afroamerických a levicově založených hnutí oznámili 15. října 1966, že iniciují Stranu černých panterů pro sebeobranu (Black Panther Party for Self-Defense).
Jméno hnutí bylo později zkráceno na Strana černých panterů. Její činnost ale byla zpočátku orientována opravdu na sebeobranu. Její viditelně ozbrojené hlídky obcházely afroamerické čtvrti a dohlížely, aby se někdo z obyvatel nestal obětí policejní šikany. V polovině 60. let působilo v amerických metropolích podobných organizací vícero a často byly ve svých postojích radikálnější než Černí panteři. Newton, Seale a další členové vedení se ve svém programu proti některým přímo vymezovali. Na rozdíl od hnutí UNIA (Universal Negro Improvement Association) nebo Nation of Islam se totiž neztotožňovali s názorem, že řešení šikany afroamerických komunit spočívá v jejich přísné segregaci od zbytu americké populace. Nesouhlasili ani s tvrzením, že všichni bílí Američané jsou přímí účastníci útlaku, a důsledně rozlišovali mezi spoluobčany s rasistickými a progresivními názory.
Sociální programy
Černí panteři se od dalších afroamerických organizací odlišovali i výrazně levicovým zaměřením. Do své ideologie zapracovávali principy sociální solidarity, ale i marxismu, leninismu a maoismu. Ne kvůli cíli rozpoutat v USA komunistickou revoluci, ale proto, že tyto filozofické směry byly v přímém rozporu se společenským směřováním USA, které Afroameričané považovali z pochopitelných důvodů za sobě nepřátelské.
V praxi se jejich levicové postoje projevovaly především sociálními programy zamířenými dovnitř chudých komunit. Jednotlivé buňky, často vedené ženami, organizovaly finanční a potravinové sbírky. Distribuovaly léky, oblečení a boty. Zajišťovaly v čtvrtích svoz odpadů i hromadnou dopravu. Poskytovaly právní služby, zakládaly komunitní zdravotnická centra a kliniky poskytující nezbytnou lékařskou péči zdarma. V devíti metropolích dokonce vznikl projekt komunitního vzdělávání v takzvaných Freedom Schools (Svobodné školy), kde se poprvé začala vyučovat i afroamerická historie.
Hladoví školáci
Asi největší dosah měl program Snídaní zdarma pro školáky (Free Breakfast For School Children). Začal v lednu 1969 v Oaklandu v partnerství s místní Episkopální církví. Během několika týdnů již zajišťoval snídaně pro stovky školáků, kteří jinak docházeli do škol hladoví. Program byl zajišťován pomocí finančních sbírek a dobrovolných darů obchodníků, složení jídelníčku konzultovali výživoví odborníci. Ohlas ze strany učitelů a ředitelů škol byl obrovský. V afroamerických čtvrtích se obyvatelé často potýkali s problémem zajistit dětem vyváženou stravu (případy podvýživy nebo avitaminóz jsou v mnoha amerických městech bohužel zaznamenávány dodnes a pro oblasti s nedostatkem kvalitních potravin se používá termín „potravinové pouště“).
Školy, kam začaly děti docházet ráno najezené, okamžitě zaznamenaly dramatické zlepšení studijních výsledků. Ruth Beckford, která pomáhala v Oaklandu program spouštět, později vyprávěla, jak jí ředitel místní školy děkoval, že už jeho studenti v třídách neusínají a nepláčou kvůli žaludečním křečím z hladu.“
Snídaňový program se rychle rozšířil do 45 velkých měst v USA a každý den sytil tisíce školáků. Dobrovolníci odění v černém oblečení, kožených bundách a v černých baretech nemohli uniknout ani chudým Afroameričanům, ani úřadům. U těch prvních Černí panteři získávali pověst hnutí, jehož činnost přináší opomíjeným komunitám reálnou pomoc. U těch druhých podezření hraničící s posedlou nenávistí.
Příliš velký vliv
Svou ideologii shrnovala strana do desetibodového programu. Z dnešního pohledu se nejeví nijak extremisticky. Zahrnoval například požadavek plné zaměstnanosti. Důstojného bydlení. Zahrnutí výuky historie útlaku Afroameričanů do školního vzdělávání. Ukončení útočných válečných konfliktů. Zastoupení členů komunit v soudních porotách nebo bezplatnou zdravotní péči. V desátém bodě shrnují všechny předchozí výčtem: Chceme půdu, chléb, domov, vzdělání, oděv, spravedlnost a mír. V očích zákona to Černé pantery postavilo do pozice komunistických teroristů a hnutí se dostalo na první místo nepřátel všemocného šéfa FBI Edgara Hoovera.
Metody, které Hooverova FBI používala pro diskreditaci sociálních programů, byly velmi nevybíravé. Agenti podnikali razie v ústředích městských organizací, kde zatýkali a šikanovali Černé pantery a fotografovali školáky docházející na snídaně. V San Franciscu obcházeli agenti rodiče a tvrdili, že potraviny ve snídaňovém programu jsou nakažené pohlavně přenosnými chorobami. V Chicagu vtrhli za asistence policie do kostela, kde uskladněné potraviny rozšlapali a pomočili.
Neméně ničivá byla kampaň s kódovým označením Cointelpro zamířená přímo dovnitř strany. FBI vyráběla falešné důkazy, vydírala a uplácela svědky a v nejednom případě sáhla přímo i k vraždám.
Cointelpro
V New Yorku díky činnosti nasazených agentů vykonstruovala FBI proces, v němž bylo 21 členů vedení strany obviněno z přípravy bombového atentátu. Všichni byli u soudu obvinění zproštěni, náklady na kauce a právníky ale newyorskou frakci Panterů doslova zruinovaly.
Jeden z předních předsatavitelů Panterů a dekorovaný válečný hrdina Elmer „Geronimo“ Pratt byl pomocí uplaceného informátora křivě obviněn z vraždy. FBI před soudem zatajila materiály dokazující, že byl v inkriminovaný moment stovky kilometrů od místa činu. Nevinný Pratt strávil 27 let ve vězení a byl propuštěn až při obnoveném procesu v roce 1997.
V Chicagu komando policie a FBI chladnokrevně zavraždilo dva vůdce Panterů Freda Hamptona a Marka Clarka. Čin se stal námětem mnoha filmů, mimo jiné oscarového Judas and the Black Messiah (Jidáš a černý Mesiáš) z roku 2021. Neméně známá je štvavá kampaň rozpoutaná vůči herečce Jean Seberg. FBI o sympatizantce a mecenášce Panterů rozpoutala bulvární kampaň tvrdící, že čeká dítě s jedním z členů. Štvanice vedla k předčasnému porodu a smrti dítěte. Aby herečka pomluvy vyvrátila, byl pohřeb uspořádán s otevřenou rakví. Psychicky vyčerpaná Jean Seberg později spáchala sebevraždu.
Odkaz Panterů
Program Cointelpro byl rozkryt až v roce 1975 díky činnosti Churchova výboru v americkém Senátu. Závěr vyšetřování odsoudil praktiky FBI jako protiústavní. V té době však byly již 3 desítky vůdců Černých panterů po smrti, desítky členů seděly za mřížemi a celé hnutí bylo v troskách. V omezené míře přežívalo až do roku 1982, kdy byla strana oficiálně rozpuštěna. Avšak tou dobou už v mnoha zemích působila hnutí, která se Černými pantery inspirovala, například ve Velké Británii, Indii, Novém Zélandu, Portoriku, Francii, Izraeli a dalších zemích.
Největším dědictvím hnutí zůstaly snídaně poskytované chudým školákům. Na násilně rozbitou a zdiskreditovanou akci Černých panterů navázal School Breakfast Program, který se vláda USA pokoušela neúspěšně zavést už od poloviny 60. let. V roce 1975 byl plně autorizován a dnes pomáhá normálně fungovat více než 14 milionům chudých dětí.
Temná strana hnutí: Kriminalita, vydírání a vnitřní čistky
Ačkoliv byla organizace vnímána mnoha obyvateli afroamerických čtvrtí jako ochránce a poskytovatel sociální pomoci, její historii doprovázela také závažná trestná činnost a vnitřní násilí. Postupem času, zejména na počátku 70. let s příchodem vnitřního rozštěpení hnutí, se řada představitelů a členů Černých panterů zapletla do organizovaného zločinu. V některých městech členové hnutí provozovali systém vydírání místních podnikatelů pod záminkou „darů na komunitní programy“, přičemž neposlušným majitelům hrozili žhářstvím a fyzickým napadením.
Kromě majetkové a násilné trestné činnosti docházelo k četným ozbrojeným střetům s policií i ke krvavým vnitřním čistkám. Zakladatel strany Huey P. Newton byl v roce 1967 obviněn ze zabití policisty Johna Freye a v roce 1974 byl obžalován z vraždy sedmnáctileté prostitutky Kathleen Smithové, načež uprchl na Kubu.
Významné postavy Panterů, včetně Eldridge Cleavera a Hueyho Newtona, proti sobě vedly vnitřní boje, které vyústily v únosy a vraždy vlastních členů podezřelých ze zrady či spolupráce s policií (příkladem je vražda Alexe Rackleyho v New Havenu). Tyto kriminální kauzy a násilné incidenty výrazně poškodily veřejnou image hnutí a usnadnily státním orgánům jeho celkový rozpad.
