Slavnou Lennonovu píseň Imagine, hymnu světového hnutí za mír, koprodukoval násilník a vrah
- Slavnou mírovou hymnu „Imagine“ Johna Lennona spoluvytvářel hudební producent Phil Spector, který byl proslulý svou násilnickou povahou, alkoholismem a zvykem nosit do studia zbraně.
- Přestože Spector v hudebním průmyslu proslul despotickým chováním a výhrůžkami pistolí, Lennon ho dokázal při nahrávání v domácím studiu usměrnit a využít pouze jeho cit pro zvuk.
- Po letech drogových excesů a výstřelků s dalšími umělci nakonec Spector v roce 2003 zastřelil zpěvačku Lanu Clarkson a byl odsouzen k mnohaletému vězení, kde později zemřel.
Před 45 lety vyšla na singlu skladba Imagine Johna Lennona. Během nejostřejších protestů proti válce ve Vietnamu se stala neoficiální hymnou hnutí za světový mír. Společně s Lennonem ale Imagine tvořil producent Phil Spector, který měl k míru a lásce hodně daleko. Byl proslulý svým nezřízeným alkoholismem, obrovskou spotřebou drog, vulgárním přístupem k umělcům a zvykem nosit do studia zbraně. Jak si pacifista Lennon dokázal s násilníkem a budoucím vrahem poradit?
„Rolling Stones jsou mamánci z univerzit. Beatles byli tvrdí chlapi. Vyrostli v Liverpoolu. V drsným přístavu plným dělňasů a námořníků, co ti rozbili hubu jen když ses na ně špatně podíval. Ringo je z Dingle! To je horší čtvrť než Bronx…“ Těmito slovy popisoval rozdíl mezi dvěma nejslavnějšími britskými kapelami baskytarista Motörhead Lemmy Kilmister.
Mládí strávené na nebezpečných ulicích Liverpoolu přišlo členům Beatles nejednou k dobru. Johnu Lennonovi se zkušenosti s opilými násilníky hodily i poté, co Beatles opustil a se svou skupinou Plastic Ono Band nahrával slavnou Imagine.
Rok po svém prvním sólovém albu „John Lennon/Plastic Ono Band“, začal Lennon pracovat na desce, z níž měl vzejít jeho nejznámější hit. Když přinesl skeče deseti písní do studia, usedl s ním za mixážní pult i Phil Spector. Americký producent proslavený spoluprací s The Ronettes, Righteous Brothers a Tinou Turner.
Zvukový zedník
Spector přinesl v 60. letech do hudební tvorby radikálně nový přístup. Namísto čistých nahrávek studiových kapel používal pro doprovod svých zpěváků mix poskládaný z nejrůznějších předem nahraných pásků. Vrstvil na sebe bicí nástroje a perkuse. Zdvojoval melodie. Harmonie zahušťoval smyčci, dechy, sborovými vokály a vše utápěl v efektech. Výsledkem byla hlasitá a neprostupná zvuková skulptura, pro níž se rychle vžila přezdívka „wall of sound“ – zvuková stěna.
Spectora vynesla do první producentské ligy spolupráce s dívčí kapelou The Ronettes, hlavně jejich největší hit „Be My Baby“. Vrcholným dílem jeho rané éry ale bylo album Tiny Turner „River Deep, Mountain High“. Ve Spectorově podání zněla R’n’B zpěvačka jako operní diva a masivní zvuková stěna v pozadí byla tak radikální, že deska v USA nejprve propadla. Úspěchu se dočkala až v reedici vydané v Anglii v roce 1966, tedy v době, kdy Beatles zahájili svou éru studiového experimentování. Hlavně Lennonovi Spectorova metoda učarovala natolik, že producenta přizval ke spolupráci na jejich posledním albu Let It Be.
Paul McCartney se zlobí
Johnovo rozhodnutí nebylo bez rizik. Phil Spector byl sice vizionářský producent, ale také despotický cholerik se zálibou v alkoholu a zbraních. Jeho chování bylo nechvalně proslulé celým hudebním průmyslem. K hudebníkům se choval jako k najaté pracovní síle. Nutil je donekonečna opakovat nahrávky a frekvence trvaly běžně i 16 hodin. Když se mu nelíbil výsledek, neváhal jim vyhrožovat střelnou zbraní. Nejhůře odnášela jeho excesy zpěvačka Ronnie Bennett, kterou si Spector vzal za ženu. Pro frontmanku kapely The Ronettes sňatkem hudební kariéra skončila. Manžel ji zamykal ve svém sídle, přivazoval ji k topení a schovával jí boty, aby nemohla utéct z domu. Když jí výjimečně povolil vyjet si v automobilu, posadil na sedadlo spolujezdce vlastní figurínu v životní velikosti. Ve sklepní kryptě nechal nainstalovat zlatou rakev se skleněným víkem. Ronnie vyhrožoval, že jestli ho opustí, zavraždí ji a bude se na ní chodit do sklepa dívat.
Jak se dalo očekávat, Spectorovo přebujelé ego způsobilo řadu problémů i při práci na Let It Be. V době jeho zapojení leželo album po nějakou dobu netknuté kvůli nespokojenosti kapely s nahraným materiálem a John Lennon Spectora požádal o úpravu nahrávek bez vědomí svých spoluhráčů. Když McCartney uslyšel nové mixy, kde původní intimní aranže zanikají pod vrstvami orchestrálních smyčců a harf, strašlivě se rozčílil. Manažer Beatles Alan Klein, kterého Paul rovněž nesnášel, ale prosadil na finální podobu alba právě Spectorovy monumentální verze (posluchači se původní verze dočkali až v roce 2003, kdy vyšla deska očištěná od Spectorových úprav pod názvem „Let It Be… Naked“).
Zkrocený despota
Přizvat si despotického násilníka k nahrávání hymny lásky a míru se může zdát divné. Už jen proto, že se píseň Imagine rodila v podmínkách, které nemohly být vzdálenější Spectorově producentskému stylu. Nahrávky nevznikaly v zamčeném studiu, ale v Lennonově domácím Ascot Sound Studios. Nepracovali na něm unavení najatí hudebníci, ale dobří přátelé. Klaus Voormann, Alan White, Nicky Hopkins, Jim Gordon, Jim Keltner. George Harrison se často zastavil s kytarou, aby si zajamoval a nahrál pár doprovodných partů.
Kolem posedával Allen Ginsberg a Miles Davis a diskutovali s Yoko Ono o designu a fotografii. Phil Spector byl v takovém prostředí jako vyměněný. Nekřičel povely a nemával pistolí. V záběrech dochovaných v dokumentu „Gimme Some Truth: The Making of John Lennon's Imagine“ sedí v režii a působí stejně uvolněně jako zbytek osazenstva. Na baladě „Oh Yoko“, která vznikala ve stejné nahrávací frekvenci, se dokonce přidá k Lennonovým doprovodným vokálům.
Klaus Voormann, německý hudebník a designér (tvůrce obalu alba Revolver), se nahrávání účastnil jako basový kytarista. V roce 2010 vzpomínal na atmosféru ve studiu slovy: „Zažil jsem Phila v jeho šílených chvílích. Tenkrát to bylo úplně jiné. Phil Spector byl úžasný. Velmi klidný, otevřený. Nikdy se s nikým nehádal. I s Yoko se vždycky shodnul“.
Jak Lennon cholerického despotu umravnil? Podle vlastních slov mu jednoduše žádné excesy netrpěl. „Phil Spector byl zvyklý zacházet s muzikanty jako s odpadem a na prvním místě byl pro něj producent,“ komentoval zkušenosti z nahrávání ve své knize „Imagine John Yoko“. „My jsme mu to prostě nedovolili. Využili jsme toho, co jsme pokládali za důležité – jeho vynikající cit pro zvuk a pop music. Nenechali jsme ho ale, aby se choval jako… Spector.“
Singl Imagine byl vydán 11. října 1971. Píseň se stala nejúspěšnější nahrávkou Lennonovy sólové kariéry a neoficiální hymnou hnutí za světový mír. Ze zvuku desky je dobře patrné, jak moc se autorovi podařilo držet producenta na uzdě. Za Johnovým zpěvem a pianem se netyčí zvuková stěna, ale střídmý doprovod Voormanovy basy a bicích Alana Whitea. Spectorův vklad tkví jen v bohatém zvuku nahrávky a citlivě naaranžovaných smyčcích filharmoniků. Je možné, že kromě Johnovy neochoty tolerovat hulvátské vystupování na něj zapůsobila i samotná píseň. Prohlásil o ní, že mu vždy zněla jako národní hymna.
Spectorův pád
Dojem z nahrávání Imagine bohužel u Phila Spectora rychle pominul. Když se s ním v roce 1974 konečně dokázala rozvést Ronnie Bennett, propadl se do spirály alkoholu a drog. Ta vyvrcholila v roce 2003, kdy ve svém domě zastřelil zpěvačku Lanu Clarkson, byl odsouzen k mnohaletému vězení a ve vězení zemřel.
Historky o jeho chování jsou dnes součástí hudebního legendária. Nahrávání alba „Death of A Ladies’ Man“ Leonarda Cohena se utápělo v alkoholu a ve studiu bylo tolik zbraní, že se prý Cohen bál zakousnout do hamburgeru, aby nespolkl nábojnici. Newyorské punkery The Ramones držel s namířenou pistolí ve studiu a odmítal je propustit, dokud nedokončí frekvenci k jeho spokojenosti. Zbraní vyhrožoval i Debbie Harry, zpěvačce skupiny Blondie, a nakonec i samotnému Lennonovi. Když byl přizván v roce 1973 na nahrávání kompilace „Rock 'n' Roll“ přicházel do studia pod vlivem drog a navlečený do elaborátních kostýmů. V jedné obzvlášť vypjaté chvíli vytáhl revolver a vystřelil těsně vedle Lennonovy hlavy do zdi režijní místnosti. John v sobě ani tehdy nezapřel kluka z Liverpoolu a vyšinutého producenta okřiknul: „Phile! Jestli mě chceš zabít, tak mě zabij, ale nekaž mi do prdele sluch. Ten já potřebuju.“
