Z hrdiny štvancem: Muž odvrátil masakr na olympiádě, vzápětí byl z atentátu sám podezřelý
Richard Jewell se stal před 30 lety hrdinou olympijských her v Atlantě. Během hlídky na koncertě v olympijské vesnici zpozoroval podezřelý batoh s nastraženou pumou. Díky jeho duchapřítomnosti byly z místa evakuovány stovky lidí a výbuch si vyžádal pouze jednu oběť. O několik dní později byl ale Jewell neočekávaně vyslýchán kvůli podezření, že výbušninu nastražil on sám. Kauza unikla do médií a z hrdiny se stal rázem štvanec.
Na letní olympijské hry se v roce 1996 do Atlanty vypravilo 10 tisíc sportovců a více než dva miliony návštěvníků. Centrem veškerého dění byl nově vybudovaný Centennial Olympic Park. V jeho areálu se nacházela sportoviště, restaurace, oddychové zóny i koncertní amfiteátry. V jednom z nich nainstalovala telefonní společnost AT&T obří věž se zvukovým a světelným aparátem. Audiovizuální show přitahovala každý večer davy posluchačů. Nejinak tomu bylo 27. července, kdy na pódiu „Sound and Light Tower“ vystoupila populární kapela Jack Mack and the Heart Attack. Nikdo z posluchačů netušil, že kolem jedné hodiny po půlnoci na atlantské policejní stanici zazní telefon a neznámý hlas operátorovi oznámí, že je v olympijském parku nastražená bomba. Třináct minut poté zazněl koncertním amfiteátrem ohlušující výbuch.
Nenápadný hrdina
Nálož hřebíků v kovové trubce by za normálních okolností napáchala v publiku strašlivý masakr. V Atlantě však při výbuchu zahynula jen jedna žena a asi stovku dalších diváků létající šrapnely pouze zranily. Důvodem, proč následky nebyly daleko horší, byla duchapřítomnost člena areálové ochranky jménem Richard Jewell. Mezi kolegy byl známý svou pečlivostí a často až přehnanou iniciativou při pochůzkách. Jen díky tomu si všiml nenápadného batohu odloženého pod jednou z lavic. Když přivolaný policista zjistil, že je v batohu bomba, dokázal Jewell z bezprostřední blízkosti odehnat zmatené diváky a bez ohledu na vlastní bezpečnost odváděl do poslední chvíle i obecenstvo ze samotné věže.
Nenápadný, podsaditý a až přehnaně zdvořilý ochrankář se stal okamžitě hrdinou her. Média se předháněla s žádostmi o rozhovor, jeho portrét a zprávu o duchapřítomném zásahu otiskly všechny celostátní deníky. Tři dny po incidentu se na Jewella obrátila samotná FBI s žádostí, aby pomohl natočit instruktážní video o identifikaci podezřelých předmětů. Poctěnému Jewellovi přišlo trochu divné, že mu agenti během natáčení předložili k podpisu prohlášení, že se vzdává nároku mít u výslechu přítomného právníka. Jeho dotazy ale pracovník FBI odbyl s tím, že dokument je součástí scénáře a ve videu musí vše vypadat jako ve skutečnosti.
Ze zachránce podezřelým
Richard Jewell prohlášení podepsal. Během následujících několika hodin mu však bylo čím dál tím jasnější, že se žádné video nenatáčí, ale že je podrobován výslechu. Jak se ukázalo, už den před tím k němu domů FBI vyslala jeho známého se skrytým mikrofonem. Několik hodin se z něj snažil vymámit co nejvíc informací o bombovém výbuchu. Jelikož na nahrávce neprozradil nic závažného, vylákala FBI Jewella pod falešnou záminkou do svého ústředí a požádala soudce o povolení k domovní prohlídce. Oslavovaného zachránce stovek životů totiž považovala za hlavního podezřelého ze spáchání teroristického činu.
Metody, které FBI používala, jsou dnes uváděny jako exemplární případ nesprávných vyšetřovacích postupů. V roce 1996 byli ale agenti pod obrovským tlakem. Jen deset dní před výbuchem v Centennial Parku explodoval v New Yorku těsně po vzletu Boeing aerolinek TWA a smrt 230 lidí byla vyšetřována jako teroristický čin. Po dvou bombových útocích dopadl na Spojené státy strach a na rychlosti dopadení pachatele útoku závisel v mnoha ohledech průběh celé olympiády. Vyšetřovatelé proto pracovali stylem „účel světí prostředky“. Na jejich obranu je také potřeba zdůraznit, že se Richard Jewell nestal podezřelým bezdůvodně. Když byla během olympiády v Los Angeles 1984 nalezena bomba v autobusu turecké výpravy, ukázalo se, že ji tam nastražil policista, který ji následně „odhalil“. Podobných případů jedinců toužících po zviditelnění měla FBI ve svých statistikách mnoho a prověřování nálezců náloží bylo naprosto standardním postupem.
Sen o uniformě
Když vyšetřovatelé nahlédli do Jewellovy minulosti, vyskočila na ně řada dalších podezřelých detailů. Celý jeho dosavadní život totiž provázela touha stát se strážcem zákona. Už za mládí pracoval jako hotelový detektiv. V 28 letech získal zaměstnání jako vazební dozorce v úřadu šerifa v Habersham County. O rok později už byl šerifovým zástupcem a absolvoval s výbornými výsledky výcvik na policejní akademii. Jeho kariéra v uniformě však netrvala dlouho. Své povinnosti totiž vykonával s horlivostí, která ho přiváděla do problémů. Ještě jako vazební dozorce se jednoho večera vypravil do obytného areálu, kde si nájemníci stěžovali na hluk z večírku u společné vířivky. Přestože byl pouhý žalářník a neměl k zásahu oprávnění, Jewell výtržníky zadrže, a byl následně obžalován, že se podvodně vydával za policistu. Při jiné příležitosti naboural služební vůz, když se v rozporu s rozkazem vydal stíhat ujíždějící automobil. Kvůli hromadícím se stížnostem byl nakonec degradován zpět do pozice vazebního dozorce. Tu ale z duše nenáviděl, a raději proto od policie odešel.
Nadměrnou iniciativu projevoval Jewell i ve svém dalším povolání ostrahy univerzitního kampusu. Liberálně naladění studenti umělecké školy Piedmont College si na něj neustále stěžovali, že je bezdůvodně šikanuje, vniká do kolejních budov a donáší na ně rodičům. Místní policii byl zase trnem v oku kvůli zvyku nerespektovat svou „jurisdikci“ končící za plotem kampusu. Běžně se vydával v automobilu stíhat podezřelé daleko za hranice areálu a policistům pak vyčítal, že za ně vykonává jejich povinnosti. Nakonec na post opět rezignoval a vrátil se ke své matce do Atlanty. S blížící se olympiádou byla ve městě po zkušených ochrankářích velká poptávka. Zvlášť když byli těsně před zahájením v nedaleké Crawford County zatčeni dva ultrapravicoví teroristé a obviněni z přípravy bombového atentátu. Jewell se poté údajně svěřil známému, že „jestli se má něco na olympiádě stát, tak chci být u toho“.
Štvanice
Na papíře vypadal Richard Jewell jako ideální kandidát na pachatele. Podezření ještě zesílilo po domovní prohlídce, při níž policie zajistila celý arzenál zbraní a dvě těžítka vyrobená z ručních granátů. Přímé důkazy však proti němu neexistovaly, a FBI ho proto nikdy nezatkla. Nechala ho však před očima reportérů sedět na schodech domu, z něhož agenti vynášeli zajištěný důkazní materiál. Neznámý informátor zanedlouho začal vynášet podrobnosti o vyšetřování do médií.
Štvanici na Richarda Jewella odstartovalo zvláštní vydání deníku Atlanta Journal ozdobené palcovým titulkemFBI podezřívá „hrdinného strážného" z bombového útoku. Další noviny se hbitě přidaly. Články a reportáže vykreslovaly Jewella jako podivína žijícího se svou panovačnou matkou. Pitvaly jeho problematickou minulost. Citovaly samozvané experty tvrdící, že zapadá do profilu osamělého teroristy. Vyšetřovatelé si však jeho vinou byli jisti čím dál tím méně. Žádné přímé důkazy podezření nepotvrdily a rekonstrukce časové osy činu jasně prokázala, že Jewell čin spáchat nemohl. FBI ho přesto odmítala spustit z hledáčku celé měsíce. Přestože nebyl ani formálně obviněn, žil v podstatě v domácím vězení. Dům měl neustále obležený novináři a při jakékoliv cestě ho následoval kordon agentů FBI. Až po nátlaku právníků a absolvování testu na detektoru lži bylo vyšetřování na konci října zastaveno.
Kdo zabíjel v Atlantě?
Soudní pře a žaloby na různá média zaměstnávaly Richarda Jewella po celý zbytek života. Poslední rozsudek padl až v roce 2011, kdy byl již čtyři roky po smrti zapříčiněné jeho silnou cukrovkou. V té době také již seděl za mřížemi skutečný pachatel atentátu v Atlantě. Byl jím fanatický křesťanský aktivista Eric Robert Rudolph, který se chtěl zavražděním stovek lidí pomstít za to, že soudy v USA uzákonily právo na interrupci. Atlantský Centennial Park si vybral údajně proto, že oficiální píseň olympiády – Lennonova Imagine – v jeho mysli zosobňovala nenáviděné liberální a socialistické hodnoty. Za teroristické činy v Atlantě a další útoky na interrupční kliniky a gay kluby byl odsouzen k doživotnímu vězení.
