Tragédie letu TWA 800 zůstává i po 30 letech záhadou. Stále existují pochybnosti o závěru vyšetřování
V roce 1996 se u New Yorku zřítil krátce po startu Boeing 747 s 230 lidmi na palubě. Bezprecedentně dlouhé a podrobné vyšetřování nakonec označilo za příčinu elektrický zkrat a následný výbuch jedné z palivových nádrží. Řada svědků ale vypověděla, že před explozí pozorovali ve vzduchu záblesk připomínající letící raketu. Na teorii upozornil mimo jiné i bývalý prezidentský mluvčí a dodnes koluje v řadě článků, knih a dokumentů hypotéza, že bylo letadlo TWA 800 sestřeleno. Mohla za katastrofu nedopatřením odpálená raketa americké válečné lodi?
Let TWA 800 z New Yorku do Paříže odstartoval z Kennedyho letiště 17. července 1996 v 20:19. Asi 12 minut po vzletu Boeing 747 poblíž pobřeží Long Islandu explodoval. Na palubě zahynulo všech 18 členů posádky a 212 pasažérů.
Tragédie se udála pouhé dva dny před zahájením XXVI. Letních olympijských her v Atlantě. Vzhledem k pozornosti, která se v té době na USA upírala, padlo první podezření na teroristický útok. To bylo podpořeno ve chvíli, kdy se začali hlásit očití svědkové s tvrzením, že před výbuchem směrem k letadlu letěl záblesk připomínající ze země odpálenou raketu. V televizních zprávách se dokonce objevila i amatérská videonahrávka, která měla toto tvrzení potvrdit. S hypotézou teroristického útoku pracovala i FBI. Několik hodin po události vystoupil v televizi zástupce ředitele newyorské kanceláře James Kallstrom a prohlásil , že výbuch mohla způsobit pouze detonace nastražené nálože. Následné vyšetřování se ale od prvních dojmů odklonilo zcela jiným směrem.
Desetitisíce úlomků
Zkoumáním příčin nehody byl pověřen tým sestavený z agentů FBI, amerického válečného námořnictva a specialistů federální vyšetřovací agentury National Transportation Safety Board (NTSB). Rozsah následné akce nemá dodnes v praxi vyšetřování leteckých neštěstí obdoby. Přestože byl 170tunový letoun rozmetán na několika kilometrech mořského dna, podařilo se potápěčům a dálkově řízeným robotům postupně vylovit 95 % všech trosek. Desítky tisíc úlomků byly pečlivě uchyceny na kostru z ocelových prutů a složeny do původní podoby letadla. Specialisté pak začali pátrat po příčině výbuchu.
Experti provedli desítky pokusů s detonacemi v různých částech letadla. Testovali možná místa uložení bomby. Zkoumali, zda se na troskách interiéru nenachází zbytky chemikálií z výbušniny. Forenzní patologové mezitím prováděli pitvy nalezených těl obětí a hledali v nich úlomky šrapnelů. Audioexperti analyzovali nahrávky konverzace z pilotní kabiny uchované v nalezených černých skříňkách. Aby měli k dispozici srovnatelné zvuky, provedla NTSB sérii pokusných výbuchů na palubě vyřazeného Boeingu 747.
Souhra nešťastných náhod?
Zatímco se ve zprávách stále operovalo s teorií o teroristickém útoku, vyšetřovatelé se začali klonit k názoru, že za katastrofu může souhra nešťastných náhod vedoucích k mechanické závadě. Jejich podezření podporovaly i další nepřímé důkazy. K domnělému útoku se ani mnoho měsíců po katastrofě nepřihlásila žádná teroristická skupina. Prověřování všech zesnulých pasažérů nepřineslo žádné důkazy, že by se výbušnina mohla na palubu dostat v některém ze zavazadel. Rozbor záznamů z pozemních radarů zpochybnil i tvrzení svědků o pozorované letící raketě.
Práce na závěrečné zprávě trvaly celé čtyři roky. Více než 400stránkový dokument patří k nejpodrobnějším analýzám, které NTSB za své působnosti zveřejnila. Navzdory tomu vyšetřovatelé přímý důkaz příčiny výbuchu nenašli. Popisují pouze nejpravděpodobnější průběh událostí vedoucí k elektrickému zkratu a vznícení zbytku paliva v jedné z palivových nádrží. Profesionálové a letečtí konstruktéři vzali závěry vážně a zavedli desítky úprav, aby k podobným nehodám nemohlo docházet. Průzkum veřejného mínění oproti tomu ukázal, že verdiktu NTSB skoro polovina dotázaných nevěří.
Konspirace
Nejrozšířenější konspirační teorie pracovala s hypotézou, která se objevila už těsně po katastrofě. Tedy že letadlo zasáhla raketa. Tvrzení bylo podpořeno skutečností, že se Boeing v okamžiku exploze nacházel poblíž zóny vyhrazené operacím vojenského námořnictva. Podle oficiálních zpráv se ve stejné době v oblasti nacházelo výzkumné letadlo Lockheed P-3 a válečná ponorka. Mluvčí Pentagonu Kenneth H. Bacon však popřel, že by byly do neštěstí jakkoliv zapojeny. Uvedl: „Všechny rakety vlastněné námořnictvem ať už na lodích, ponorkách nebo letadlech v oblasti, byly předmětem inventury, personál byl vyslechnut a všechny záznamy zkontrolovány.“
Pilot Robert Terrell Stacey, který se vyšetřování zúčastnil jako expert aerolinek TWA, měl jiný názor. Když byly na opěradlech křesel vylovených z moře nalezeny stopy neznámé červené hmoty, dospěl k přesvědčení, že jde buď o zbytky výbušnin, nebo zplodin raketového pohonu. Zpráva NTSB oproti tomu uváděla, že jde pouze o zbytky roztaveného lepidla z potahů sedadel. Stacey šel dokonce tak daleko, že z místa vyšetřování vzorek látky odnesl a jeho rozbor použil investigativní novinář James Sanders jako materiál pro svou knihu The Downing of TWA Flight 800 (Sestřelení letadla TWA 800). V ní tvrdí, že za výbuch letadla může raketa odpálená omylem z plavidla US Navy a vyšetřovací komise měla tuto skutečnost utajit. Svůj názor nezměnil ani poté, co byl obžalován z krádeže důkazních materiálů a odsouzen k podmínečnému trestu.
Divné výpovědi a stopy výbušnin
Kromě samozvaných expertů na výbušniny podněcují trvanlivost konspiračních teorií i nesrovnalosti ve vedení vyšetřování. Ty se objevovaly hlavně na samém počátku, kdy agenti FBI prováděli výslechy očitých svědků a k rozhovorům neumožnili zástupcům jiných agentur přístup. Protokoly byly NSTB předány až v roce 1998 a jejich analýza odhalila řadu chyb. Agenti zaznamenávali výpovědi vlastními slovy, místo aby uváděli jejich doslovný přepis. Některé výpovědi se ukázaly být složené ze svědectví vícero lidí. Agenti také měli pokládat návodné otázky a upravovat odpovědi, aby vedly k dojmu, že svědci pozorovali poblíž letadla raketu.
Další podrobné vyšetřování mělo rozpory vysvětlit a závěrečná zpráva valnou většinu svědectví o zásahu raketou vyvrací. I v ní ale existují nejasnosti, které dávají důvod k dalším spekulacím. V jedné sekci NTSB například uvádí, že prvotní testování odhalilo na úlomcích vraku stopy chemikálií užívaných při výrobě výbušniny semtex.
NTSB nebyla schopna přesně vysvětlit jejich původ. Jedna z možností je, že pochází ze začátku 90. let, kdy byl letoun používán pro transport vojáků do oblasti Perského zálivu. Jiné vysvětlení hovořilo o tom, že může jít o zbytky vzorků chemikálií používaných při výcviku policejních psů. Zastánci teorie, že letadlo zasáhla raketa, ale věděli své. Do jejich řad patřilo mnoho vlivných osobností.
Důkazy z nejvyšších míst?
Nejznámějším kritikem oficiálního vyšetřování byl Pierre Salinger, bývalý prezidentský mluvčí kabinetu JFK a senátor státu Kalifornie. V roce 1996 dokonce uspořádal oficiální tiskovou konferenci, kde prohlásil, že má důkazy o tom, že letadlo TWA 800 zasáhla omylem odpálená vojenská raketa a Pentagon se snaží tuto skutečnost utajit. Své tvrzení zakládal na dokumentu, který mu měla předložit francouzská tajná služba s úzkými kontakty na vládu USA. Reportéři CNN však nedlouho poté zjistili, že tajný dokument byl ve skutečnosti e-mail sepsaný penzionovaným pilotem Richardem Russellem, který se řetězově sdílel na internetu.
Podobně byla vyvrácena i další tvrzení hovořící o zásahu elektromagnetickým rázem, radiační vlnou či meteoritem.
Od neštěstí, při němž zahynulo 230 lidí, uplynulo už 30 let. Otazníky nad skutečnou příčinou se ale objevují nadále. Byly námětem stovek článků, desítek knih, filmů a dokumentárních seriálů. Kniha „Night Fall“ (Noční pád) popisující fiktivní dvojici svědků, která pořídí video letadla zasaženého raketou a musí prchat před zkorumpovanými agenty, se držela 11 týdnů na žebříčku bestsellerů New York Times. Dokumenty jako „TWA Flight 800“ nebo šestidílný seriál „Fire Over the Atlantic: The Mystery of TWA Flight 800“ (Oheň nad Atlantikem: Záhada letu TWA 800) dodnes zaznamenávají velkou sledovanost na největších streamovacích platformách. Naléhání na obnovení oficiálního vyšetřování je však už patrně marné. Trosky letadla byly po zveřejnění závěrečné zprávy používány pro výcvik vyšetřovatelů leteckých katastrof. V roce 2021 byly nakonec na žádost pozůstalých obětí katastrofy zlikvidovány.
