Od rozhádané posádky k celosvětovému hnutí: Příběh lodi, která chtěla zastavit jaderný výbuch
Hnutí Greenpeace vzniklo v roce 1971 z protestní plavby aktivistů, kteří se pokusili zabránit americkému jadernému testu na aljašském ostrově Amčitka.
Ve svých počátcích se organizace zasloužila o omezení či zákaz jaderných zkoušek a o ochranu mořských živočichů před masovým lovem.
V dalších desetiletích Greenpeace dosáhlo významných úspěchů v zabránění těžbě nerostů v polárních oblastech, ochraně domorodých území v Amazonii a prosazení Globální dohody o oceánech.
Dnes je tomu 55 let od chvíle, kdy z Vancouveru vyplula malá loď s cílem zabránit nukleárnímu testu na aljašském ostrově Amčitka. Ze skupinky aktivistů se zrodila nejvlivnější světová environmentální organizace Greenpeace. Jaké jsou její největší zásluhy? Bylo to zastavení jaderných testů v jižním Pacifiku, záchrana amazonských pralesů, zákaz lovu vlečnými sítěmi nebo vyjednání Globální dohody o oceánech?
V září roku 1971 se skupina kanadských aktivistů dozvěděla, že Spojené státy hodlají obnovit jaderné testy v podzemí aljašského ostrova Amčitka. První jaderný výbuch zde byl proveden přes protesty Kanaďanů v roce 1969. Nová bomba měla být pětkrát silnější. Plán vyvolal pobouření nejen proto, že je ostrov domovem unikátních kolonií arktických ptáků a mořských vyder. Aktivisté sdružení v nadaci Sierra Club Canada (SCCF) se obávali, že výbuch blízko tektonického zlomu může vyvolat zemětřesení a ničivé přílivové vlny.
Po několika schůzkách se z SCCF odtrhla radikálněji naladěná skupina ekologů, právníků, novinářů, členů hnutí hippies a protestantské denominace kvakerů. Její členové se domnívali, že pochody v ulicích kanadských měst a protestní blokády hraničních přechodů s USA k ničemu nevedou. Pod novým jménem „Don’t Make a Wave Committee“ (komise Nedělejte vlny) začali vymýšlet plán, jak jaderný test zastavit přímou akcí.
Odvážný plán
Jednou z vedoucích postav sdružení byl veterán amerického námořnictva Jim Bohlen. Jeho žena Marie navrhla, že by pod jeho velením mohla vyplout do testovací oblasti loď a jaderný test narušit svou přítomností. Plán mohl znít divoce. Měl ale precedent v protestních plavbách vysloužilého velitele US Navy Alberta Bigelowa, který tímto způsobem sabotoval jaderné testování už v 50. letech. Záměr byl tedy odsouhlasen. Když se skupina rozcházela, rozloučil se s kolegy právník Irving Stove „havlovským“ gestem zdvižených prstů a zvoláním „peace“ (mír). Kanadský ekolog Bill Darnell mu pozdrav oplatil slovy „green peace“ (zelený mír).
Plán plavby k odlehlému ostrovu měl hned ze začátku zásadní problém – nedostatek peněz. Kapitán John Cormack sice skupině nabídl pronájem své lodi za příznivých podmínek, i ty ale byly mimo finanční možnosti komise a kasu příliš nenaplnil ani prodej odznáčků s nápisem „Greenpeace“. Spásná myšlenka přišla až s návrhem uspořádat benefiční koncert. Bez nároku na honorář na něm vystoupila písničkářka Joni Mitchell, kapela Chilliwack, zpěváci James Taylor a Phil Ochs. Areál Pacific Coliseum ve Vancouveru zaplnil dav 16 tisíců diváků a sbírka na pronájem lodi se konečně rozběhla. Díky 23 tisícům dolarů mohli aktivisté dokonce loď přejmenovat na Greenpeace.
Zklamání a výbuch
Plavba započatá za rozbřesku 15. září 1971 nebyla zdaleka tak vydařená jako předcházející události. Mezi členy posádky probíhaly neustálé spory o vedení, nedokázali se shodnout na konečném cíli ani na budoucím pokračování akce. Americká pobřežní stráž loď zastavila daleko před dosažením cíle a pod vymyšlenou záminkou jí znemožnila další plavbu. Datum testu bylo navíc na popud prezidenta Nixona o měsíc odloženo. Posádce Greenpeace rychle došly peníze i dovolená. Musela se proto vrátit do přístavu.
Jaderná puma byla pod Amčitkou odpálena 2. listopadu 1971. Výbuch o síle 5 megatun byl 250krát silnější než bomba shozená na Hirošimu. V podloží ostrova vyrval kráter o průměru skoro 2 kilometry a zamořil radioaktivními izotopy jeho vodní zdroje. Naštěstí však šlo o výbuch poslední. Plavba, kterou vyčerpaná a rozhádaná posádka považovala za fiasko, totiž vyvolala větší vlnu, než byla obávaná tsunami.
Greenpeace
Už v přístavu přivítaly loď davy příznivců. Zpráva o hrstce odvážlivců vzdorujících jaderné velmoci oběhla celý svět. Program atomových testů se díky nim dostal pod drobnohled médií a fakt, že výbuch zabil tisíce ohrožených ptáků a živočichů, nadobro poničil už tak pošramocenou PR Nixonovy administrativy. Další testy byly proto odvolány a ostrov byl později vyhlášen za chráněnou rezervaci.
Ještě větší proměna čekala skupinu mořeplavců. Příliv pozornosti, podpora vlivných osobností a finanční dary pomohly přetvořit víceméně náhodně sestavenou „komisi Nedělejte vlny“ na environmentální hnutí s celosvětovým dosahem. Na počest svého prvního plavidla si zvolila jméno Greenpeace. Během následujících 55 let podniklo hnutí stovky akcí a kampaní. Jeho odvážné, často ryze guerillové taktiky si vysloužily obdiv i kritiku. Ani jeho největší odpůrci ale nemohou rozporovat úspěchy, kterých hnutí dosáhlo.
Zákaz nukleárních testů
V 70. a 80. letech bylo hnutí jedním z hlavních aktérů kampaně za zákaz jaderných testů. V roce 1974 dokonce zakladatel globální organizace Greenpeace International David McTaggart zažaloval vládu Francie a výsledek soudního procesu vedl ke zrušení francouzského testovacího programu. V 90. letech posloužila dlouholetá osvětová a protestní kampaň jako iniciátor vyjednávání o celosvětovém moratoriu jaderných testů. OSN přijala Smlouvu o všeobecném zákazu jaderných zkoušek (CTBT) v roce 1996. Přestože ji několik států plně neratifikovalo, a smlouva tedy oficiálně nevstoupila v platnost, byly v jejím důsledku jaderné testy až na výjimky zrušeny.
Zákaz masového lovu mořských živočichů
Kampaně proti nešetrným a nelidským metodám lovu začaly už v 70. letech. Nová vlajková loď Greenpeace Rainbow Warrior vyplula v roce 1978 k Orknejím, kde skotská vláda povolila masové vybíjení kolonií tuleňů, údajně narušujících komerční rybaření. Mediální pozornost upoutaná plavbou vzbudila protesty veřejnosti. Vybíjení mořských savců bylo pozastaveno a v roce 2020 bylo ve Skotsku zcela zakázáno. V 80. letech podobné akce pomohly omezit a nakonec i zastavit komerční lov ohrožených velryb. V 90. letech vedlo dlouhodobé dokumentování ničivého dopadu vlečných sítí k zahájení série omezení a zákazů této destruktivní metody rybaření.
Zákazy těžby nerostných surovin v ohrožených polárních oblastech
V 80. letech dobíhalo třicetileté moratorium komerčního využívání polárních oblastí ustanovené v roce 1958 smlouvou o Antarktidě. Vláda Nového Zélandu očekávala, že se po vypršení smlouvy stanou zdejší ropná a nerostná naleziště cílem neregulované těžby, a navrhla stanovit pravidla ve smlouvě CRAMRA (the Convention on the Regulation of Antarctic Mineral Resource Activities). Greenpeace se záměru postavilo s argumentem, že jakákoliv těžba by nenávratně poškodila unikátní polární ekosystémy. Na pobřeží Antarktidy hnutí založilo vlastní výzkumnou a monitorovací stanici a po zapojení vlád Francie a Austrálie přijetí smlouvy CRAMRA zabránilo. V roce 1991 byla namísto toho podepsána nová smlouva zakazující těžbu na minimálně dalších 50 let. Podobná kampaň probíhala i na opačné straně zeměkoule, kde na popud Greenpeace došlo k omezení těžby ropy v dánských nalezištích v Severním moři. Do roku 2050 budou vrty uzavřeny úplně.
Ochrana Amazonie a zdejších domorodých kmenů
Kmen Deni žije po stovky generací v odlehlých oblastech brazilské Amazonie. Přestože mu bylo vládou uděleno právo na výsostné území, v praxi zde neustále probíhala ilegální těžba a mýcení nenahraditelných pralesních ekosystémů. Vůdci kmene se po marných protestech obrátili na Greenpeace s prosbou o pomoc se stanovením hranic území. Tým ekologů a zeměměřičů žil s lidmi kmene Deni řadu měsíců, učil je používat geodetické nástroje a GPS lokátory a zanášet území do oficiálních dokumentů. Jejich kolegové zatím vedli právní bitvy s těžařskými společnostmi i vládou Brazílie, která proces ztěžovala. V srpnu 2003 se po 18 letech kmen dočkal oficiálního uznání svého vytýčeného území. Proces se stal základem pro ustanovení chráněného etno-environmentálního koridoru spojujícího území osmi domorodých kmenů o výměře 3,6 milionů hektarů.
Globální dohoda o oceánech
Aktivity Greenpeace poskytly zásadní dokumenty a podklady pro vypracování asi nejdůležitější environmentální smlouvy v lidské historii. Jednání o Globální dohodě o oceánech iniciovalo hnutí už v roce 2005. Konečné znění bylo sepsáno v roce 2023 a dohoda vešla v platnost 17. ledna 2026. Poskytuje právní rámec pro vytváření rezervací zamezujících nadměrný rybolov, těžbu a znečišťování obrovských oblastí mezinárodních vod. Do roku 2030 by takto mělo být chráněno až 30 % světových oceánů. Do podepsání smlouvy to bylo necelé procento.
