Proč v USA nemají ani po padesáti letech metrický systém? Na začátku byl podpis prezidenta
Rozčilují vás při sledování amerických filmů vzdálenosti v mílích, váhy v librách a objemy v galonech? Obtížnému přepočítávání jsme se mohli vyhnout. Přesně před půl stoletím podepsal prezident Gerald Ford „Metric Conversion Act“, který měl zahájit proces přechodu na metrický systém. Proč jsou tedy Spojené státy dodnes jednou ze tří zemí na světě, které používají imperiální systém mílí a liber. K jakým důsledkům to vedlo? Opravdu havaroval modul NASA Mars Climate Orbiter kvůli omylům v přepočtu měřících systémů?
Jelikož světové popkultuře vládnou filmy vyrobené v USA, může se zdát, že je na světě naprosto běžné měřit vzdálenost na míle, vážit v librách a uncích, pivo servírovat v pintách a benzín pumpovat po galonech. Imperiální míry (jak zní oficiální název tohoto archaického systému) však ve skutečnosti používají pouze tři státy. Myanmar (Burma), Libérie a USA.
Zatvrzelost, se kterou Spojené státy lpí na svých tradičních mírách, je terčem častých vtipů. Ve skutečnosti ale USA v otázce měr nekompromisní nejsou. Jinak by se nejameričtější nápoj – Coca Cola – neprodávala v litrových lahvích. Léky (další americký fenomén) se dávkují v miligramech, informace o živinách a přísadách na obalech potravin používají metrický systém. Američtí atleti dominují ve sprintu na 100 metrů, nikoliv v běhu na 109,3 yardů nebo 328 stop. Mezinárodní měrové jednotky koneckonců pronikají i do popkultury. Všimněte si, že když filmoví policisté zabaví kontraband drog, počítají ukořistěný kokain zásadně na kila. Proč tedy USA nikdy k přechodu na mezinárodní standardy neodhodlaly?
Stovky let stará snaha
Snaha zavést v USA metrický systém trvá už celá staletí. Jako první vypustil desítkovou sestavu do veřejného života už Thomas Jefferson. Třetí prezident USA navrhl v roce 1784 národní měnu – dolar – rozdělovat na desítky a stovky centů, nikoliv na tucty, jak bylo zvykem v případě britské libry. Kongres jeho návrh schválil, a Spojené státy se v roce 1792 staly první zemí na světě s měnou rozdělenou decimálním poměrem.
Další pokus rozšířit desítkovou soustavu do dalších měr a vah proběhl v roce 1866. „The Metric Act“ navrhl kongresman John A. Kasson - republikánský poslanec a intelektuál, který působil řadu let jako diplomat a zastával i pozici šéfa amerických poštovních služeb. Uvědomoval si, jak nekonečné přepočty zkomplikují zahraniční obchod, a navrhl proto připojit se k nově vznikajícímu mezinárodnímu systému. Kongres návrh schválil a metry a kilogramy definoval jako zákonem akceptované míry. O několik let později se dokonce USA staly jedním z prvních signatářů pařížské Metrické konvence. Na rozdíl od zbytku světa ale Američané nikdy nestanovili povinnost přechodu na nový systém v zákonu. Bez tlaku (a finanční pomoci) federální vlády se státům do složitého procesu nechtělo a ve složitém období doznívající občanské války nakonec snaha vyšuměla do prázdna.
Zlatá šedesátá a Coca Cola v litrovkách
Poslední velký krok ke sladění se zbytkem světa Spojené státy podnikly v 60. letech. Proces se spustil už za vlády prezidenta Nixona a jeho následovníka Forda a přechod na nový systém měl proběhnout u příležitosti dvoustého výročí vyhlášení nezávislosti USA. Přesně před padesáti lety, tedy 23. prosince 1975, Gerald Ford podepsal kongresem schválený zákon „Metric Conversion Act“, který prohlásil metrický systém za „preferovaný“ a doporučil jeho zavádění do praxe.
Kolem amerických silnic se kilometrovníky začaly objevovat za vlády Fordova nástupce Jimmyho Cartera. Vzdělaný vědec Carter proces všemožně podporoval a zdálo se, že se tentokrát Spojené státy velkou změnu přijmou. Koncem 70. let už se Coca Cola prodávala po litrech, stejně jako víno a tvrdý alkohol. Plány nových federálních budov se rýsovaly na milimetrových pravítcích, nová dálnice číslo 19 mezi Arizonou a Mexikem už uváděla vzdálenosti jen v kilometrech. Dokonce i výrobci automobilů začali do nových modelů montovat tachometry uvádějící rychlost v obou systémech a nálada se začala lámat i u jinak konzervativních motoristů. Jezdit devadesátkou působilo zkrátka lepším dojmem, než pětapadesátkou.
Anti-metričtí Američané
Plnému přijetí mezinárodního měrového systému zabránily opět finance. Jednotlivé státy se domáhaly, aby náročný přechod (znamenající výměnu všech značek, přístrojů, ale i školních učebnic) financoval federální rozpočet. Pokud by tomu tak ale mělo být, musel by být federální zákon o přechodu na metrický systém nadřazen legislativě jednotlivých států. Proti takové „diktatuře Washingtonu“ se postavila opoziční klika zformovaná kolem republikánského kongresmana Charlese Grassleyho. Rodák z tradičně konzervativní Iowy se zasadil o to, aby federální nařízení parlamentem neprošlo. „Nutit americké občany k přechodu na metrický systém je v rozporu s našimi demokratickými principy“, prohlásil.
Grassleyho sabotáž probíhajícího procesu uspěla proto, že se k němu přidala velmi pestrá společnost odpůrců metrů a kilogramů. Na schůzkách „Anti-metrických Američanů“ se potkávali zarytí konzervativci s vlivným liberálem a ředitelem veřejnoprávního rozhlasu Frankem Mankiewiczem. Vyznavači tradičních křesťanských hodnot si notovali se spisovatelem a novinářem Tomem Wolfem, kterého proslavily knihy o hnutí hippies a LSD. Lobbing napříč politickým spektrem byl úspěšný a nálada k přijetí nového systému rychle ochládala. Hlavně asi proto, že se do náročného procesu opět nikomu nechtělo.
Přepočty za stovky milionů
Osamocenost Spojených států, ze kterých se mezitím stala vědeckotechnická velmoc, vedla k nejednomu problému. Nejznámějším případem je havárie modulu Mars Climate Orbiter. V roce 1999 sonda dolétla k Marsu, namísto aby sestoupila na oběžnou dráhu ale prudce klesla do atmosféry a shořela. Škoda za 327 milionů dolarů byla způsobena chybou v přepočtu jednotek. Dodavatel motorů Lockheed Martin počítal výkon motorů v librách za sekundu, NASA ale používal mezinárodní systém newton-sekund. Fiasko opět vyvolalo snahu zavést debatu o přechodu na metrické jednotky, v USA už ale vhodná doba dávno pominula. Naposledy se přechod na mezinárodní měnový systém dostal do veřejné debaty během prezidentské kampaně v roce 2016. Vyzval k němu demokratický kandidát Lincoln Chafee, který změnu nazval „symbolickou integrací“ se zbytkem světa. Zvolení Donalda Trumpa a jeho MAGA podobné ambice navždy pohřbilo.
Postavit se historii a křičet stop
Publicista a dlouholetý poradce republikánských kongresmanů Mike Lofgren popsal okolnosti nepřijetí metrického systému v článku pro Salon. Pokus, který proběhl před 50 lety za vlády Jimmyho Cartera, popisuje jako poslední akt racionálně založené generace zodpovědné za poválečné období růstu a pokroku. Zavrhnutí zákona ve jménu starých dobrých amerických hodnot pak jako první výstřel nastupující éry pravicových konzervativců. Odmítnutí mezinárodních vědeckých standardů bylo podle Lofgrena symbolem procesu, na jehož konci Američané namísto vědcům naslouchají Joe Roganovi a kontrolu nad svým zdravím předali paranoidnímu šarlatánovi RFK jr.
„Zákon můžeme ve zpětném pohledu vnímat jako poslední záchvěv progresivní Ameriky nepoznamenané nesmiřitelnými politickými rozpory,“ píše Lofgren. „Přišel na konci éry rychlého růstu a na úsvitu éry radikální pravice. Propojení se zpátečnictvím současných Spojených států a triumfem reakční pravice asi nejlépe vystihují slova zakladatele poválečného amerického konzervatismu Williama F. Buckleyho jr. Ten prohlásil, že jeho posláním je „postavit se historii do cesty a křičet ‚STOP‘“.
