Ringo Starr dnes slaví 85 let. Jeden z nejslavnějších bubeníků ho už řadu let obviňuje, že mu to za bicími moc nešlo
Dnes oslavil 85. narozeniny sir Richard Starkey, známý spíše jako Ringo Starr. Ringo je jedním z nejslavnějších bubeníků historie pop music a má na kontě stovky nahrávek s Beatles, Plastic Ono Band i s vlastními projekty. Existuje ale obvinění, že bubnovat neumí. Vyslovil ho jiný slavný bubeník Bernard Purdie, který měl Ringa tajně na nahrávkách Beatles nahrazovat, aby byly použitelné. Co je na zvěstech pravdy?
Ringo Starr je žijící legenda. S Beatles nahrál 11 alb, která už dávno vešla do panteonu rockové hudby. Během sólové kariéry vydal dalších 21 desek a 54 singlů, počet spoluprací a hostování jde do stovek. I když Ringo nebyl nikdy považován za hudebního génia ani za bubenického virtuóza, jako byl třeba Art Blakey, Steve Gadd nebo John Bonham, požívá mezi hudebníky obrovský respekt. Asi nejlépe jeho přínos vystihl Giles Martin – syn producenta Beatles George Martina. Když Giles dostal na starosti remixy zásadních alb Beatles, nešetřil chválou nad Ringovým přesným, až „metronomickým“ bubenickým stylem. Při stříhání nahrávek prý mohl bez problémů kombinovat materiál z různých částí písní, aniž by je musel zrychlovat nebo zpomalovat, aby do sebe rytmicky zapadaly. Ringovo bubnování je tak precizní, že až připomíná metronom. Přesto se našel jeden kritik, který se do jednoho ze dvou přeživších Beatlů řádně opřel. Jelikož jde o bubenickou osobnost nejvyššího kalibru, zpráva nezapadla a rezonuje ve světě hudby dodnes.
Pretty Purdie promluvil
Jméno Bernard „Pretty“ Purdie možná nebude pro běžného hudebního fanouška příliš známé. Jeho nahrávek ale určitě za život zaslechl nepočítaně. Purdie začínal jako bubeník kmotra soulu Jamese Browna, což už samo o sobě svědčí o jeho kvalitách. Poté se věnoval spíše studiové práci a stal se jedním z nejvyhledávanějších bubeníků. Dokázal interpretovat žánry od jazzu po rock a folk. Hostoval na nahrávkách Arethy Franklin, BB Kinga, Milese Davise, Herbie Hancocka, Louise Armstronga, Steely Dana, Gil Scott-Herona, Hall & Oates a stovek dalších. Byl proslulý složitými, ale přesnými vyhrávkami, přechody a zvláštním rytmickým swingem, pro který se dodnes používá přezdívka „Purdie Shuffle“. Zkrátka když v bubenické komunitě něco vysloví „Pretty“ Purdie, všichni automaticky zpozorní. I kdyby to byla na první poslech naprostá nehoráznost.
Jakožto vyhledávaný studiový bubeník se Purdie podílel i na nahrávkách britských kapel, které do USA dojížděly na koncertní turné. V rozhovoru pro časopis New Yorker se už v roce 1967 pochlubil, že jeho bubny zní na nahrávkách Animals, Monkees, a dokonce i Beatles. Na tom by nebylo nic divného, protože studioví muzikanti zaskakují za zaneprázdněné hvězdy celkem běžně. V roce 1978 ale Purdie vypustil v rozhovoru pro časopis Gig Magazine bombu jiného kalibru: „Přehrával jsem bubenické party na jednadvaceti nahrávkách prvních tří alb Beatles,“ prohlásil a dodal, že mu za tajné opravy Ringova neobratného bubnování zaplatil sám manažer Beatles Brian Epstein tehdy astronomických 10 tisíc dolarů. „Myslel jsem si, že mi takový majlant dává proto, že se mu líbí, jak hraji. Pak mi ale Epstein řekl, že mi platí, abych držel jazyk za zuby.“
Tvrzení, že namísto Ringa zní na nahrávkách Beatles on, zopakoval Purdie ještě mnohokrát. Například v rozhovoru pro knihu „The Big Beat“ v roce 1984 prohlásil: „Ringo nikdy nic nehrál. Nebo aspoň ne na starších nahrávkách.“ Ještě v roce 2004, kdy byl hostem hudební konference Red Bull Academy, upřesňoval, že byl najat na opravy bubenických partů na minimálně 21 písních, které pak vyšly na amerických verzích alb Beatles. Manažeři Beatles prý pásky s nahrávkami posílaly do USA tajně, aby se Ringova hudební neobratnost doma neprozradila.
Je na tom něco pravdy?
Sám Ringo Starr Purdieho tvrzení několikrát otevřeně odmítl. Poukázal na to, že existují záznamy ze studia, dokumenty ošetřující autorská práva, audio i video nahrávky dokazující jeho přítomnost. Stín pochybností se ale nerozplynul, protože i kdyby Ringo s ostatními Beatly ve studiu seděl, nahrávky mohly poté putovat tajně do USA k opravě. Existoval by pro to i dobře zdokumentovaný důvod. Producent George Martin byl na rytmický part nahrávek vždy vysazený. Jeho přísnost byla koneckonců důvodem, proč Ringo Starr nahradil v sestavě Beatles původního bubeníka Peta Besta. Je také známo, že nebyl zcela spokojen ani s Ringovým výkonem na prvních studiových frekvencích, kdy ještě nebyl s Beatles sehraný. Na nahrávkách písní „Love Me Do“, „P.S. I Love You“, „Please Please Me“ a „Twist and Shout“ mu nakonec přidělil pouze perkuse a za bubny posadil spolehlivého studiového hráče Andyho Whitea. Když se z Beatles staly celosvětové hvězdy, nebylo už možné milovaného Ringa otevřeně nahrazovat někým jiným. Šlo by to ale zařídit tajně? Určitě ano. Opravdu se tak ale stalo?
…trochu si zapřeháněl
Jak už zde zaznělo, jméno Bernard Purdie budí ve světě hudby obrovský respekt. Když ale přijde na jeho obviňování Ringo Starra, začnou se pamětníci a zasvěcenci rozpačitě usmívat a nakonec z nich vypadne něco ve smyslu, že si „Pretty Purdie trochu zapřeháněl“. V neprospěch jeho tvrzení hovoří už fakt, že si nikdy nedokázal vybavit jména skladeb, které měl údajně opravovat. Vzpomíná si jen na to, že se v refrénu zpívalo „jé, jé, jé“, což identifikaci nijak zvlášť neulehčuje. Pokud by mělo jít o písničku „She Loves You“, tak ta byla prokazatelně nahrána v Británii a vyšla na labelu Parlophone jako singl už v roce 1963. V USA byla zařazena na kompilační album „The Beatles’ Second Album“ určené pro americký trh. To vyšlo až v roce 1964 a bubenický part je shodný s britským singlem.
Věrohodnost Purdieho obvinění také podrývá jeho tvrzení, že měl opravy zařizovat manažer Brian Epstein. Je přitom dobře známo, že Epstein nebyl hudebník a do kreativní oblasti kapely nijak nezasahoval. Sám ve svých pamětech dokonce popisoval epizodu, kdy se ve studiu odvážil vyslovit názor, že Paul nezněl na jedné z verzí dobře. John Lennon na něj prý houknul: „My se postaráme o desky. Ty prosím jdi a starej se o procenta z tržeb.“ Není vůbec pravděpodobné, že by tak citlivou záležitost, jako je oprava bubenických partů, zařizoval právě on. Dalších argumentů v Purdieho neprospěch se dá najít celá řada, nehledě k tomu, že sám Ringo Starr během své dlouhé kariéry znovu a znovu dokazoval, že bubnovat opravdu umí. Útoky na jeho zdatnost proto znějí přinejmenším divně a Purdiemu značně pokazily pověst. Existuje přitom jedno zcela uvěřitelné vysvětlení, co se v 60. letech mohlo odehrát.
Ne Ringo, ale Pete
Prvním oficiálním albem The Beatles byla deska „Please Please Me“ z roku 1963. Ještě před ním ale kapela nahrála sedm skladeb ve své původní sestavě se zpěvákem Tonym Sheridanem, basistou Stuartem Sutcliffem a bubeníkem Petem Bestem. Ten byl sice živelný muzikant uvyklý živému vystupování v klubech, ve studiu měl ale problémy s držením rytmu. Studiový inženýr nakonec údajně zavelel, aby Best vynechal všechny nástupy, přechody a vyhrávky a ťukal pouze základní beat na činely a virbl. Strategie se vyplatila, v Británii vyšly písně na albu „My Bonnie“ v roce 1962 a minimalistické bubnování dává nahrávkám zvláštní „rockabilly“ nádech. Když se o rok později z obnovených Beatles staly hvězdy, nastala ideální příležitost album vydat znovu a vydělat na něm velké peníze. Jelikož by ale zvukově nezapadalo do syrového britského rokenrolového soundu, bylo ho potřeba vylepšit. Jednou z hlavních úprav bylo právě dohrání nového bicího partu. Když si dnes poslechneme původní britskou verzi písní a nové vydání na americkém labelu Atco, je naprosto zřejmé, že nad Bestovým základem bubnuje úplně někdo jiný. Uvolněný swing nápadně připomíná slavný „Purdie Shuffle“.
Nejpravděpodobnější řešení celé záhady je, že si „Pretty“ Purdie zkrátka spletl bubeníky. Ve studiu v 60. letech neopravoval party Ringo Starra, ale Peta Besta. Proč si svůj omyl nikdy nepřiznal (a trvá na něm dodnes), se asi nikdy nedozvíme. Hudební a umělecký štít dnešního oslavence Ringo Starra je ale v každém případě čistý.
