Generál Hugo Vojta zasvětil život službě vlasti. Jeho smrt podnítila přípravu atentátu na Heydricha
Před 140 lety se narodil Hugo Vojta. Vlastenec, legionář, vojenský velitel Sokola a generál ve vedení odbojové skupiny Obrana národa. Jeho zatčení a poprava Heydrichovým režimem iniciovaly odvetnou akci československé exilové vlády s kódovým označením operace Anthropoid.
Hugo Vojta se narodil v roce 1885 do početné rodiny obchodníka Ludvíka Vojty. V rodném Táboře vyrůstal s třinácti sourozenci a vychodil zde i základní školu, po které postoupil na státní reálku do Českých Budějovic. Po maturitě pak v říjnu 1903 odešel za dalším vzděláním do Prahy na České vysoké učení technické. Studium však po třech semestrech ukončil a narukoval jako jednoroční dobrovolník do c. k. armády. Ve službě u pevnostního dělostřeleckého oddílu v chorvatské Pule dosahoval tak dobrých výsledků, že byl zapsán do důstojnické školy.
Vojna a legionářská anabáze
Po ukončení prezenční služby se Hugo Vojta s armádou na čas rozloučil. V Praze si doplnil vzdělání v oboru stavebního účetnictví a až do vypuknutí I. světové války pracoval jako úředník na Zemském finančním ředitelství. Hned po vyhlášení mobilizace se opět vrátil k dělostřelectvu. Působil jako velitel baterie na italské frontě a v roce 1916 byl převelen na východ do Haliče. Služba v rakousko-uherské armádě se neslučovala s jeho vlasteneckým přesvědčením. Na ruské frontě se nechal zajmout a okamžitě se přihlásil do československých legií.
Mladý důstojník se významně zasloužil o zformování prvních československých dělostřeleckých jednotek a probíjel se s nimi Ruskem na Dálný východ. Bojoval u Mariinsku, v Kargatě, Nižnědinsku, účastnil se tažení na Irkutsk a bojů v okolí Bajkalského jezera. V roce 1920 již bylo zřejmé, že se v Rusku nepodaří zvrátit bolševický puč. Vláda nové Československé republiky dokázala vyjednat možnost stáhnout legionáře z bojů a odvézt je do přístavu Vladivostok. Odtud se skoro 70 tisíc Čechoslováků vydalo na dlouhou pouť loděmi a železnicí zpět do Evropy. Plavidlu 24. transportu jménem Crook velel Hugo Vojta v hodnosti podplukovníka. Legionáře po čtvrtroční anabázi dovedl 8. července 1920 do Brna.
Generál proti ľuďákům
Za dob První republiky vystřídal Hugo Vojta řadu velitelských a štábních postů po celém Československu. Velel dělostřelcům v Opavě, byl přednostou oddělení Ministerstva národní obrany a v roce 1923 mu byla udělena hodnost generála. V září 1929 byl Vojta vyslán na Slovensko. Nejprve velel zemskému dělostřelectvu v Košicích, poté zastával stejnou funkci v Bratislavě. Koncem 30. let jeho pozice nabyla politických rozměrů. Slovensko v té době postupně ovládla fašistická Hlinkova ľudová strana opřená o militantní ozbrojené Hlinkovy gardy. Situace se ještě vyostřila po Mnichovské dohodě, kdy si šéf Ľudové strany Josef Tiso vynutil vyhlášení slovenské autonomie a nadále vyjednával s hitlerovským Německem o vytvoření samostatného státu.
Praha se rozhodla zasáhnout 9. března 1939. Odvolala celou slovenskou autonomní vládu, vojáci a četníci odzbrojili Hlinkovy gardy, zatkli slovenské radikály a obsadili strategické budovy. Akci velel z Bánské Bystrice generál Homola, v Bratislavě ji ale fakticky prováděl Hugo Vojta coby zastupující zemský vojenský velitel. Snaha zvrátit fašizaci Slovenska ale vyzněla naprázdno. Na pozici premiéra byl sice formálně dosazen Karol Sidor, ve skutečnosti ale Slovensku vládl Josef Tiso. Ten pak dostal v Berlíně od Hitlera ultimátum, že buď vyhlásí samostatný Slovenský štát, nebo do země vtrhnou maďarská vojska. Češi byli ze Slovenska vyhoštěni a v bezvýchodné situaci odjel na konci března posledním vojenským transportem i Hugo Vojta. Ihned po příjezdu do Prahy se zapojil do odbojové činnosti.
Obrana národa
Organizace Obrana národa vznikla takřka okamžitě po vyhlášení protektorátu v březnu 1939. Šlo v podstatě o regulérní tajnou armádu s 90 tisíci vojáky a štábním velením. Hugo Vojta byl jedním z důstojníků, které do Obrany národa přivedl sám premiér okupovaného Česka generál Alois Eliáš. Vojta se stal členem takzvané Rady starších, kam kromě Eliáše patřili generálové Josef Bílý a Sergej Vojcechovský. Vojta se zasloužil o vybudování Českého zemského velitelství a především o to, že se do odboje zapojila Česká obec sokolská. Sám byl jejím dlouholetým aktivním členem, cvičitelem a přeborníkem Vinohradské jednoty. Na podzim roku 1939 byl jmenován vojenským velitelem Sokola v rámci Ústředního vedení Obrany národa.
Tajná odbojová armáda byla zformována v době, kdy se předpokládalo, že válka nebude trvat nijak dlouho. Její velení počítalo s tím, že jakmile Německo napadne Polsko, vystoupí proti němu Francie. Češi pak měli spustit ozbrojené povstání, vpadnout Němcům do zad a do několika měsíců celý konflikt ukončit. Optimismus velení českého odboje se bohužel projevil i v malé snaze utajit činnost organizace a zabránit její infiltraci. Už v létě 1939 do struktur Obrany národa začalo pronikat gestapo a na podzim proběhla první velká zatýkací vlna vysokých důstojníků. V následujících měsících pak Němci postupně zatýkali další členy odboje, jejichž jména získali při brutálních výsleších a z dokumentů zajištěných při domovních prohlídkách. Funkcionáři, kteří unikli zatčení, se stáhli do ilegality nebo odešli do emigrace.
Poslední dny hrdinů
Hugo Vojta dokázal rozbití první garnitury českého odboje uniknout a ukrýt se na venkově. Bohužel ne nadlouho. Při tajné návštěvě Prahy byl 13. února 1940 zatčen gestapem, uvězněn v Malé pevnosti v Terezíně a na Pankráci. Na podzim do věznice nacisté přivezli i druhého člena Rady starších Josefa Bílého. Zatčen byl při čekání na převaděče, který ho měl odvést přes hranice mimo protektorát. Když ho obklíčilo ozbrojené komando gestapa, suše jim sdělil, že s nimi půjde, ale nejdříve si v klidu dopije pivo.
Oba generálové strávili život až do podzimu roku 1941 mezi věznicemi a krutými výslechy na ústředí gestapa v Petschkově paláci. Zlomit se nenechali. Byli vázáni vojenskou přísahou a obětovat život za svou vlast považovali za svou povinnost. Jejich osud se naplnil, když byl v září z funkce říšského protektora odvolán uhlazený diplomat Konstantin von Neurath a nahradil ho Reinhard Heydrich.
Přesun byl na oko zdůvodněn Neurathovými zdravotními problémy, a Heydrich proto oficiálně vystupoval pouze v roli „zastupujícího“ protektora. Pravým důvodem byla Hitlerova nespokojenost s Neurathovou neschopností rázně skoncovat s českým odbojem. Nemilosrdný šéf Říšské bezpečnosti se úkolu chopil bez váhání. Okamžitě po příletu do Prahy nechal zatknout předsedu protektorátní vlády generála Eliáše a v celé zemi vyhlásil výjimečný stav. Jeho první rozkaz zněl: „Pro přípravu velezrady odsoudil stanný soud v Praze armádního generála Josefa Bílého a divizního generála Hugo Vojtu, oba mimo službu, k trestu smrti.“
Plán pomsty
Heydrichův rozkaz byl vykonán 28. září 1941 v jízdárně pražských ruzyňských kasáren. Po deváté večerní byli Josef Bílý a Hugo Vojta předvedeni před popravčí četu. Oba odmítli zakrytí očí. Poslední slova, která kati z úst českých generálů zaslechli, byla: „Ať žije Československá republika. Palte, psi.“ Pět dní poté byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen k smrti i bývalý premiér generál Alois Eliáš. Likvidace špiček československé branné moci vyvolala u exilové vlády myšlenku smrt pomstít. V Londýně v té chvíli začaly vznikat plány operaci Anthropoid.
