I když to tak možná nevypadá, Praha se doslova mění před očima. Někdy třeba jen formálně. Radní hlavního města schválili přejmenování žižkovské Koněvovy ulice, která dosud nese jméno sovětského vojevůdce, jehož dějinná úloha byla v zásadě negativní. Více než třicet let po revoluci tak padá další z mnoha komunistických „pomníků“. Mnoho ulic bylo přejmenováno těsně po revoluci a jejich starý název si už málokdo pamatuje. Jak se střídaly politické režimy, střídaly se často i názvy ulic, a tak není výjimkou, že se některé v minulém století přejmenovaly i čtyřikrát. Podívejte se na ty nejzajímavější, schválně, jestli si na jejich starý název vzpomenete.
Pokračování 2 / 7
Koněvova
Tato někdy nechvalně proslulá žižkovská ulice nesla téměř osmdesát let jméno po sovětském maršálu Ivanu Stěpanoviči Koněvovi, který se sice podílel na osvobozování Československa v roce 1945, nicméně svým dalším působením při maďarském povstání či berlínské krizi se stal spíše symbolem komunistického útlaku. Ulice nově ponese jméno Hartigova podle prvního žižkovského starosty Karla Hartiga, který úřad zastával koncem devatenáctého století. Není to poprvé, co se její název změní. Za druhé světové války se jmenovala Brněnská. Mezi lety 1875 až 1940 nesla název Poděbradova, podobně jako u dalších žižkovských ulic tento název odkazuje na husitskou historii, tedy Jiřího z Poděbrad. Do roku 1875 se pak jmenovala Vídeňská. Doufejme, že se nyní jedná o definitivní změnu názvu této ulice. Určitě by to uvítali lidé, kteří na zatím ještě Koněvce bydlí. Nové doklady si kvůli změně názvu bude muset zařídit 5000 lidí.
Pokračování 3 / 7
Stalinova třída
Vinohradská třída se v naší historii několikrát stala dějištěm historických událostí. Boje o rozhlas v roce 1945 a v roce 1968 se však pokaždé konaly na jiné adrese. Současný název nese ulice od roku 1962. Před tím se šestnáct let jmenovala po sovětském diktátorovi Josifu Stalinovi. Po válce krátce nesla svůj prvorepublikový název Fochova. Během protektorátu se jmenovala Schwerinova třída podle pruského vojevůdce Kurta Christopha von Schwerina, který se podílel na dobytí Prahy pruskými vojsky v roce 1744 a padl v bitvě u Štěrbohol v roce 1757 během sedmileté války.
Dnešní Vinohradská třída nesla za první republiky jméno po dalším vojevůdci, a sice francouzském maršálovi a národním hrdinovi z první světové války Ferdidandu Fochovi. Po něm byla pojmenována v roce 1922. Do té doby nesla název Jungmannova po slavném českém národním buditeli. Jenže když se v roce 1922 sjednotily jednotlivé městské útvary a vytvořily tzv. velkou Prahu, byly tu rázem dvě Jungmannovy ulice. Aby nebyl zmatek, zůstala jen ta na Novém městě, která se tak jmenuje dodnes. Ale zpět na Vinohrady. Po Josefu Jungmannovi byla dnešní Vinohradská pojmenována v roce 1884, tedy v době, kdy v jejím okolí počínala překotná výstavba. Do té doby byla pouhou silnicí, která vedla převážně poli, a říkalo se jí Říčanská či Černokostelecká podle měst, jejichž směrem vedla.
Pokračování 4 / 7
Obránců míru
Tato ulice spojující Bubeneč, Letnou a Holešovice změnila svůj název dosud čtyřikrát. Od roku 1888, kdy se z prosté silnice vzhledem k mohutné okolní výstavbě stala městskou ulicí, nesla název Belcrediho třída na památku rakouského politika a českého místodržitele hraběte Richarda Belcrediho. Tento název ulici překvapivě vydržel po celou dobu první republiky a prvního přejmenování se dočkala až za protektorátu, kdy byla nazývána Letenská neboli Sommerbergstraße. Po druhé světové válce se jmenovala po britském panovníkovi králi Jiřím VI. jako výraz vděku za britskou houževnatost v boji proti nacismu. Jenže ne na dlouho. V roce 1951 byla přejmenována na Obránců míru a tento název jí vydržel až do roku 1990, od kdy se jmenuje po oběti komunistické represe Miladě Horákové.
Pokračování 5 / 7
Partyzánská
Jedna z nejdůležitějších pražských dopravních tepen dnes nese název podle Argentiny, odkud se dovážel dobytek do přilehlých jatek. Tak byla ulice nazvána v roce 1928. Před tím se jmenovala Jeronýmova, podle husitského teologa Jeronýma Pražského, tento název nesla od roku 1881. Během druhé světové války byla pod německou správou přejmenována na Drážďanskou. Po válce se krátce jmenovala Partyzánská, ale od roku 1947 opět nese název Argentinská.
Pokračování 6 / 7
Leninova třída
Evropská třída je jednou z nejdelších pražských ulic i proto, že je složena z více úseků, které v minulosti existovaly samostatně. Původní ulice Veleslavínova byla v roce 1925 spojena s dalšími, tehdy novými úseky a ve své nové délce od Hadovky k Vítěznému náměstí se od té doby jmenovala Dejvická. Její část mezi Vítězným náměstím po křižovatku s Horoměřickou ulicí se v roce 1932 přejmenovala na Velvarskou. Po druhé světové válce pak nesla název Žukovova na počest sovětského generála, a to až do roku 1962, kdy se opět jmenovala Velvarská. Díky mohutné nové výstavbě vznikaly další ulice podle toho, jak rostly nové městské bloky. Ty, které byly prodlouženou trajektorií dosavadní Velvarské, se v roce 1967 spojily s ní a vznikl nový celek, který nesl název Leninova. V souvislosti s další výstavbou se Leninova třída dále rozrůstala a v roce 1991 byla přejmenována na Evropskou, jak se jmenuje dodnes.
Pokračování 7 / 7
Nábřeží Reinharda Heydricha
Na to, jak je v současné době Masarykovo nábřeží spjato s ikonickými stavbami a historickým centrem města, je jeho historie poměrně krátká. Ještě v devatenáctém století byl tento břeh Vltavy neregulovaný a fungovalo zde i několik mlýnů. Vše se změnilo až s honosnou výstavbou na přelomu století, přičemž v této době dostává nábřeží i svůj první název, a sice je pojmenováno po císaři Františku Josefovi. V roce 1912 se jmenuje po českém politikovi Františku Riegrovi a tento název mu vydrží až do roku 1942, kdy je celé Vltavské nábřeží na tři roky pojmenováno po zemřelém říšském protektorovi Reinhardu Heydrichovi. Po válce se náměstí opět několik let jmenuje po Františku Riegrovi, až je přejmenováno na Gottwaldovo. Po pádu komunistického režimu je hned v roce 1990 přejmenováno na Masarykovo nábřeží.
