Atentát na vysokého důstojníka SS v dodnes obestírá řada tajemství. Brněnští odbojáři ho možná zastřelili omylem
V Brně byl před 80 lety úspěšně spáchán atentát na vysokého nacistického úředníka Augusta Gölzera. Na rozdíl od atentátu na říšského protektora akce upadla v zapomnění. Gölzer byl přitom po Heydrichovi druhý nejvyšší představitel SS, na kterého byl u nás proveden úspěšný atentát a jeden z nejvyšších zabitých nacistických důstojníků v celé Evropě. Podle dochovaných informací mířili brněnští odbojáři ještě výše.
August Gölzer byl původní profesí bankovní úředník. Když se v Německu chopil moci Adolf Hitler, přidal se hbitě k NSDAP, při nejbližší příležitosti přešel k ozbrojeným oddílům SA a v roce 1936 se stal členem SS. V řadách elitních nacistů rychle stoupal a na konci války už nosil na černých výložkách insignie Hauptsturmführera. Během války sloužil v Praze, po nástupu Reinharda Heydricha byl přeložen do Brna.
Ve středu 7. února 1945 Gölzera vyzvedla jeho žena v kanceláři na dnešní třídě kpt. Jaroše a krátce před osmou večer se vydali k domu na křižovatce Kounicovy a Nerudovy ulice, kde měli byt. Někde v okolí dnešního kina Art se za párem objevila dvojice mladých mužů. Gölzera sledovala až před dveře domu. Když esesák odemykal, ozval se zpoza jeho zad povel: „Hände hoch!“ Gölzer byl sice úředník, nezapřel však v sobě výcvik elitních ozbrojených jednotek. Namísto aby dal ruce vzhůru, sáhl po zbrani. Než ji stačil vytasit, ozvaly se tři výstřely. Těžce zraněného Gölzera manželka vtáhla do průjezdu domu, útočníci zatím bleskurychle zmizeli ve tmě zimního večera.
Krvácející Hauptsturmführer se dokázal dopotácet až do bytu v pátém patře, kde se zhroutil. Přivolaný lékař mu nedokázal pomoci a záchranná služba z nemocnice na Žlutém kopci dorazila až za dvě hodiny. Krevní transfúze ani operace už nedokázaly Gölzera zachránit a v noci na 8. února zemřel. Ze sídla brněnského gestapa v tu chvíli již vyjížděly policejní vozy a rozjelo se mohutné vyšetřování. Po atentátnících se však slehla zem.
Tajemní střelci
Střelci, kteří mrazivé noci důstojníka SS popravili, byli bratranci Alois Bauer a Vladimír Blažka. Bauerovi bylo v době akce pouhých 19 let. Blažka byl o šest let starší, měl za sebou vojenský výcvik a bojové zkušenosti. Před válkou dobrovolně narukoval k oddílům, které měly bránit české pohraničí. Po Mnichovské dohodě byl deportován do Říše a nasazen u pracovních jednotek v Německu a Rakousku. Z totálního nasazení se pokusil zběhnout k partyzánským jednotkám, byl ale zatčen a pět měsíců vězněn. Druhý pokus o útěk se mu už podařil a na Slovensku se přidal k partyzánské skupině M. R. Štefánika. Po porážce Slovenského národního povstání utekl do Brna, kde se nadále angažoval v odboji v rámci tajné organizace Předvoj. K odbojářům přivedl i svého mladšího bratrance.
Jak vznikl plán atentátu, se dodnes přesně neví. Podle všeho bylo do akce zasvěceno jen několik málo lidí z vedení odbojové skupiny. Nejasnosti panují i v otázce, proč se jeho cílem stal právě Gölzer. Byl sice vysokým důstojníkem SS, působil ale na málo exponovaném úřednickém postu. Nejčastěji se cituje teorie, že atentát měl být proveden na kriminálním radovi brněnského gestapa Otto Koslowském. Koslowski byl známý brutálními vyšetřovacími metodami a jeho likvidace by pro odboj měla praktický i symbolický význam. Gestapo však uvalilo na celý případ přísné informační embargo, aby smrt německého důstojníka v atmosféře končící války v Brně nevyvolala povstání. Okolnosti neobjasnila ani česká exilová vláda, která se k atentátu na Gölzera nepřihlásila. Celý případ proto upadl v zapomnění a na rozdíl od atentátu na Reinharda Heydricha se o něm příliš nemluvilo ani po válce. Teorii, že cílem atentátu měl být Koslowski, však podporuje fakt, že vrchní brněnský gestapák pojal hon na pachatele jako otázku své osobní cti.
Vyšetřování
Když se gestapu nepodařilo vypátrat samotné vykonavatele atentátu, zaměřila se tajná policie na vedení skupiny Předvoj. V březnu 1945 v tenatech vyšetřovatelů bohužel uvázl sám velitel Vladimír Tišnovský – jeden z mála lidí, který identitu atentátníků znal. Po brutálních výsleších Tišnovský svolil, že gestapu pomůže oba odbojáře identifikovat, vymínil si ale, že nikomu nesmí být při zatýkání a výsleších ublíženo. Rada Koslowski s podmínkou svolil, nehodlal ji ale dodržet.
Gestapo jako prvního zatklo Aloise Bauera. Ani po krutém výslechu úkryt svého kolegy nevyzradil, pod nátlakem ale vypověděl, že se občas stýká se svým švagrem Jaroslavem Štěpánkem. Gestapo Štěpánka zatklo a oznámilo mu, že pokud nebude v dopadení Bauera asistovat, bude s celou svou rodinou zastřelen. Zděšený Štěpánek vylákal švagra na schůzku, na poslední chvíli mu prý pošeptal: „Mirku, uteč, gestapo!“ Blažka byl přesto zatčen a při domovní prohlídce u něj byla nalezena pistole, kterou Gölzera zastřelil.
Smrt na konci války
Bauer s Blažkou byli podrobeni výslechům, které byly brutální i na poměry nechvalně proslulého brněnského gestapa. Bit a mučen byl i Tišnovský, kterému rada Koslowski slíbil beztrestnost. Oba bratranci však trvali na tom, že Gölzera nechtěli zastřelit, ale pouze odzbrojit a ukořistit jeho zbraň. Podle svědectví spoluvězňů, kteří s nimi sdíleli celu, dodávalo oběma sílu vědomí, že se blíží konec války. Surově zbitý Vladimír Blažka prý dokonce všechny ve vězení utěšoval, ať vydrží, protože fronta už stojí skoro u Brna.
Osvobození se odbojáři bohužel nedočkali. Jejich případu se ujal sám státní tajemník Úřadu říšského protektora K. H. Frank. Osobně přijel do Brna a po prostudování protokolů nařídil provést bez soudu okamžitou popravu. V sobotu 14. dubna byli Alois Bauer a Vladimír Blažka vyvedeni na popraviště na dvorku Kounicových kolejí, kterému se podle nasypané hromady písku přezdívalo „Na písečku“. Kriminální rada Otto Koslowski zavelel, aby poklekli, a svou služební zbraní je střelil zezadu do hlavy. Těla byla odvezena do hromadného hrobu na Ústředním hřbitově. Do osvobození Brna zbývalo pouhých 22 dní.
Spravedlnosti neunikl
Po válce byla těla obou odbojářů exhumována a slavnostně pohřbena v čestné skupině brněnského Ústředního hřbitova. Vladimír Tišnovský a další odbojáři zatčení během vyšetřování atentátu byli zachráněni při osvobození záchytného tábora v Mirošově, kam byli převezeni. Tišnovský byl vyšetřován lidovým soudem kvůli podezření, že byl tajným konfidentem gestapa, za což by mu hrozil trest smrti. Byl však osvobozen.
Pravděpodobně zamýšlený cíl atentátu rada Otto Koslowski smrti neunikl. Těsně před koncem války se mu podařilo prchnout do Bavorska, kde byl zatčen americkými jednotkami, převezen zpátky do Brna a postaven před soud. Před ním se hájil, že v německé policii zastával pouze úřednický post, a nemůže být proto souzen jako válečný zločinec. Žalobce však měl důkazy o Koslowského činnosti během potlačování protinacistického odboje a především o popravě Bauera a Blažka, kterou bývalý policejní rada osobně provedl. Zděšený Koslowski se pokusil o sebevraždu, ale šibenici nakonec neunikl. Oba odbojáři tedy obávaného gestapáka na smrt opravdu poslali.
