Jaroslava Moserová ošetřovala Jana Palacha, přeložila detektivky Dicka Francise a mohla se stát prezidentkou
Na tuto noblesní dámu mnoha rozličných zálib si dnes vzpomene už asi jen málokdo. Pestrý život Jaroslavy Moserové by přitom mohl vydat na celovečerní film, ve kterém by nebyla nouze o napětí a silné lidské okamžiky. Jako mladá lékařka pečovala v lednu 1969 o umírajícího Jana Palacha, o 34 let později se v druhé prezidentské volbě statečně postavila dinosaurům Václavu Klausovi a Miloši Zemanovi. Toho druhého přitom pomohla zcela vyřadit z klání o Pražský hrad. V historii zanechala stopu jinde v jiných oborech – v lékařství, v diplomacii a v literatuře. Ale vlastně i v politice, přestože nevystoupala až na samotný vrchol. Jaroslava Moserová se narodila přesně před 95 lety 17. ledna 1930.
„Na oddělení intenzivní péče, kde jsem byla účastna na primárním ošetření. Byla jsem tedy u něho ve chvílích, kdy ještě mohl mluvit. Při smyslech byl dlouho. Ale on se pak dusil. Protože se nadechl toho horkého vzduchu, zničila se mu tkáň pravděpodobně i v plicích. A měl poškozené horní cesty dýchací,“ tak vzpomínala Jaroslava Moserová v roce 2004 v rozhovoru pro deník MF Dnes na svoje první setkání s Janem Palachem. Jako mladá lékařka byla v lednu 1969 součástí lékařského týmu, který pečoval o studenta, který svým činem chtěl vyburcovat občany Československa, aby se nesmířili s normalizací a okupací naší země. „Myslím, že mu nikdo neoznamoval, že umře. Jemu to bylo jasné. Pamatuji si, když jsem tam byla, že nechtěl léky na tlumení bolesti, protože chtěl mít jasnou hlavu, aby měl možnost sdělovat okolí, proč udělal to, co udělal,“ dodala.
Vraťme se však na samotný začátek. Jaroslava Moserová se narodila 17. ledna 1930 v Praze. Již od jejího dětství bylo zjevné, že se jedná o velmi inteligentní a nadanou dívku. Výborně se učila a od dětství hrála na klavír, jeden čas dokonce u Herberty Masarykové, vnučky Tomáše Garrigua Masaryka. Svá studia započala na obecné škole v Bubenči a později pokračovala na Benešově reálném gymnáziu ve Velvarské ulici v Dejvicích. Než stihla doputovat k maturitě, osud ji odvál za oceán. V létě 1947 totiž získala stipendium americké nadace zprostředkované československým ministerstvem školství a díky tomu mohla poslední ročník střední školy strávit na Warren Wilson College ve Swannanoa v Severní Karolíně, kde složila i obdobu maturitní zkoušky. Do Československa se vrátila až v září 1949.
Kvůli pozdnímu návratu však propásla přijímací zkoušky na lékařskou fakultu. Po zásahu z ministerstva školství jí byla umožněna dodatečná přijímací zkouška, kterou v prosinci 1949 Moserová složila. Medicínu úspěšně ukončila v roce 1955 a poté přijala místo lékařky v duchcovské nemocnici.
O pět let později se Jaroslava Moserová vrátila do Prahy a nastoupila na oddělení plastické chirurgie. Specializovala se na popáleniny a pracovala na klinice popálenin 3. lékařské fakulty hygienické Univerzity Karlovy. Zde pak, jak jsme již zmínili, pečovala i o těžce popáleného Jana Palacha. Na této klinice působila až do roku 1990.
Pak se vrhla na politickou dráhu. Na přelomu let 1989 a 1990 se v rámci procesu kooptace stala poslankyní České národní rady. Díky svým znalostem západního světa i anglického jazyka byla předurčena i pro dráhu v diplomacii. V letech 1991 až 1993 například zastávala funkci velvyslankyně v Austrálii a na Novém Zélandu. Později v letech 1995 až 1999 byla členkou Výkonné rady UNESCO a v říjnu 1999 byla zvolena předsedkyní Generální konference Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu v Paříži. V letech 1996 až 2004 působila jako senátorka za obvod Pardubicka.
I při své lékařské a později politické profesi zůstala věrná svým zálibám a umění. Kromě hudby sama malovala, ilustrovala svou knihu Historek a mezi malíři měla mnoho přátel. Oblíbené byly i její překlady detektivek někdejšího dostihového žokeje Dicka Francise, se kterým se přátelila. S režisérem Jaromilem Jirešem spolupracovala na scénáři k jeho filmu Dvojrole s Terezou Brodskou. Napsala několik rozhlasových povídek či rozhlasovou hru Takový roztomilý chlapec. Jaroslava Moserová byla velmi společenskou osobností, která měla mnoho přátel v uměleckých i vědeckých kruzích. Mezi její blízké přátele či kolegy patřil Otto Wichterle, Miloš Forman, Jiří Šlitr, Vlastimil Brodský, Jana Brejchová a mnoho dalších.
Vrcholem její životní dráhy byla kandidatura na prezidentku republiky s účastí v druhé volbě 24. ledna 2003. V této volbě se střetla s Václavem Klausem a Milošem Zemanem. Ve svém projevu před poslanci a senátory tehdy mimo jiné řekla: „Věřím ve slušnost a nemyslím si, že to je slovo zastaralé či obnošené. Věřím v Boha a prosím ho o moudrost. Síly mám dostatek. Také vás prosím o moudrost ve vašem rozhodování. Někteří z vás mi již podporu přislíbili, jiní cítí povinnost být věrni své politické straně a jejímu kandidátovi. Pokud jim tak káže svědomí, musí tuto věrnost naplnit, pokud jim to opravdu káže svědomí. Pokud však váhají, musí si vzpomenout, že především všichni musíme být věrni svému poslaneckému či senátorskému slibu, že budeme opravdu konat podle svého svědomí. Já se však na vás obracím – zvažte, že lidé v této zemi politickým stranám nedůvěřují, bohužel. Doufám, že se to časem změní. Bude to na nás na všech. Věřím však, že budou důvěřovat mně. Prosím, důvěřujte mi také.“
Přestože do této volby Moserová vstupovala jako outsider, nakonec zákulisní jednání způsobila to, že uspěla v Senátu a postoupila do druhého i třetího kola této volby. Tento výsledek byl zároveň studenou sprchou pro Miloše Zemana, který hned po prvním kole kvapně a zadním vchodem opustil Pražský hrad. Ve druhé volbě nebyl zvolen ani Klaus, ani Moserová, a proto se konala třetí volba, do níž proti Václavu Klausovi nastoupil filozof a univerzitní pedagog Jan Sokol.
Jaroslava Moserová byla dvakrát vdaná. Vlastní děti neměla, nicméně svým druhým manželstvím s Milanem Davidem vyvdala nevlastního syna Tomáše Davida. Jaroslava Moserová zemřela 24. března 2006 ve věku 76 let.
