Hrdého antisemitu, co miloval peníze, zradila vlastní dcera. Kdo byl Jean-Marie Le Pen?

Nikdy si to neodpustím. Vím, jak otce vyloučení ranilo a ponížilo. Bylo to nejtěžší rozhodnutí v mém životě, jenže situace byla neudržitelná, řekla minulý týden Marine Le Penová a zkritizovala francouzského prezidenta za to, že si dovolil říci, že jejího otce bude soudit historie. „Jsem si jistá, že Macrona bude historie soudit daleko přísněji než mého tatínka. Byl to výjimečný člověk, vizionář.“

Před deseti lety si však otec s dcerou nemohli přijít na jméno. Marine Le Penová se snažila Národní frontu takzvaně oddémonizovat, zbavit nálepky extrémně pravicové strany. Chtěla získat co největší politický vliv. Jean-Marie Le Pen zase především rád provokoval a šokoval. Ro­dinný rozkol na sebe nenechal dlouho čekat.

Tomu se říká detail

V souvislosti se smrtí Le Pena se minulý týden nejčastěji zmiňoval jeho výrok o plynových komorách. Jean-Marie Le Pen je během uplynulých čtyřiceti let opakovaně označil za detail. Na jeho tvrzení vždy ostře reagovali politici i veřejnost. Jean-Marie Le Pen ale nezačal mlžit, že to tak nemyslel, že jeho slova novináři překroutili, natož aby se omluvil. Mediální pozornost si užíval a jal se například vysvětlovat, že přece netvrdil, že plynové komory neexistovaly, ale on sám že je neviděl, tématem se nezabýval – a pak znovu prohlásil, že se jedná o drobnost v dějinách druhé světové války. „Vy se domníváte, že milióny mrtvých jsou detail?“ ptali se ho v září 1987 novináři. Le Pen se rozohnil, že on přece holocaust nezpochybňuje: „Jde jen o to, jak ty lidi zabili, a to už detail je…“ O pár dní později si už ovšem postěžoval: „Moji nepřátelé mě zuřivě napadli kvůli tomu, že jsem řekl, že plynové komory byly detailem v historii druhé světové války. Obvinili mě, že jsem slovo detail použil v pejorativním významu. To je typická ukázka intelektuálního teroru! Přitom způsoby usmrcování – jak ostatně ukazují všechna historická díla – tvoří pouze detail, jednu kapitolu druhé světové války.“ V prosinci 1997 zase prohlásil: „V tisícistránkové knize o druhé světové válce se o koncentračních táborech píše na dvou stranách a plynovým komorám je věnováno patnáct řádků. Tomu se říká detail.“

Investigativní novinář a spoluautor knihy o Le Penovi, Philip­pe Cohen (1953–2013), usuzoval, že Le Pen je především egocentrik, narcistní osoba spíš než zarytý anti­semita. „V sedmdesátých letech Le Pen až obdivoval Izrael a požadoval, aby Organizaci pro osvobození Palestiny zavřeli v Paříži kanceláře,“ upozornil v roce 2012.

Různých antisemitských výpadů však stále přibývalo, Le Pen se kvůli nim několikrát ocitl před soudem. K „historickému detailu“ se Le Pen s oblibou vracel, byl na něj snad až pyšný. Na začátku dubna 2015 mu Jean-Jacques Bourdin položil otázku, zda lituje, že označil plynové komory za detail. „Vůbec ne! Stojím si za tím, co jsem řekl. Plynové komory byly za války historickým detailem. Nebo snad byla válka detailem plynových komor? … Abychom si rozuměli, nemluvím tu o počtu ­mrtvých. Hovořím o té mašinérii a to je detail z válečné historie.“ (Soud mu za tento projev antisemitismu vyměřil pokutu 30 000 eur.)