Před 30 lety se po tříměsíčním pátrání do muzea v Oslu vrátil ukradený obraz Výkřik. Ikonická malba Edvarda Muncha ale samozřejmě není jediným uměleckým dílem, které se stalo obětí loupeže.
Umělecká díla jsou oblíbeným cílem zlodějů odjakživa, krádež Výkřiku Edvarda Muncha je ale v bohaté historii obrazolupičství poněkud výjimečná. Zvláštní například je, jak málo byl světoznámý obraz střežený. Když byl v únoru roku 1994 ukraden z Národního muzea v Oslu, přistavili si lupiči jednoduše k budově žebřík, rozbili okno, přestřihli lanko, na kterém obraz visel, a na jeho místě zanechali vzkaz: „Tisíceré díky za mizernou ostrahu“. Když norská policie po národním pokladu vyhlásila pátrání, přihlásila se k činu organizace bojovníků proti potratům a výměnou za navrácení díla požadovala odvysílání svého spotu v národní televizi. Záhy se však ukázalo se, že jde o falešnou stopu.
Správným směrem navedl policii až nález odřezků rámu obrazu na předměstí Osla, u kterých byl přiložen šifrovaný vzkaz požadující za vrácení Výkřiku výkupné. Po mohutném zátahu, na kterém spolupracoval specializovaný tým Scotland Yardu, policie zatkla čtyři lupiče a obraz navrátila do muzea. Jelikož členové mezinárodního týmu používali při vyjednávání falešnou identitu, což norské zákony zakazují, propustil soud tři pachatele na svobodu. Za mříže putoval pouze jejich velitel Paal Enger. Přitížil mu fakt, že v roce 1988 ukradl jiný Munchův obraz Upír. Výkřik pak pobyl v muzeu dalších 10 let, než k němu v srpnu 2004 nakráčeli dva maskovaní lupiči se zbraněmi a pod pohrůžkou střelby ho odnesli společně s Munchovou Madonnou. Oba obrazy se podařilo najít až o dva roky později.
Pokračování 2 / 8
Mona Lisa
Když v úterý 22. srpna 1911 otevřeli vrátní Louvre, stál už před vchodem amatérský malíř Louis Béroud, který chtěl pracovat na své kopii Mony Lisy, než se do galerie nahrnou davy turistů. Ke svému zděšení však Leonardovo dílo na zdi nenašel. Francouzští detektivové po nejznámějším obraze historie vyhlásili pátrání a v jejich tenatech postupně uvázla řada podezřelých. K výslechu dovlekli mimo jiné i básníka Guillaume Apollinaira, malíře Pabla Picassa a jedna z vyšetřovacích linek vedla i k americkému miliardáři J. P. Morganovi. Pátrání postupně uvázlo na mrtvém bodě a průlom nastal až o dva a půl roku později.
Florentského prominentního obchodníka s uměním oslovil v prosinci 1913 jistý Vincenzo Peruggia s nabídkou, že mu zprostředkuje koupi Mony Lisy. Policie ho okamžitě zatkla a obraz našla v jeho hotelovém bytě, kde ho celé dva roky skrýval. Ukázalo se, že Peruggia pracoval v Louvru jako zřízenec. V pondělí, kdy byl Louvre uzavřen, se vmísil mezi údržbáře, v nestřeženém okamžiku dřevěnou desku s malbou sundal ze zdi, vylomil ji z rámu a odnesl ji hlavním vchodem zabalenou v kabátu. Jaký měl ke krádeži motiv? Jako rodilý Ital prý nemohl přenést přes srdce, že se francouzské muzeum pyšní dílem jeho krajana. Žil v domnění, že obraz ukradl Napoleon. V Itálii byl oslavován jako patriot a ochránce národní hrdosti, kunsthistorikové ale poukazovali na fakt, že francouzskému králi Francisi I. daroval Monu Lisu sám Leonardo. Peruggiovi strategie vyšla a za krádež si odseděl pouhých 6 měsíců.
Pokračování 3 / 8
Gentský oltář
Dvanáctidílná série náboženských maleb Huberta a Jana Van Eycka není na první pohled vhodná ke krádeži, protože měří 5 x 3 metry, je malovaná na dubových fošnách a váží kolem dvou tun. Přesto byste těžko hledali umělecké dílo, které bylo ukradeno vícekrát. V 16. století ho z katedrály sv. Bavona v Gentu odnesli kalvinističtí obrazoborci, kteří ho hodlali spálit. V roce 1794 několik panelů zmizelo během napoleonských válek, aby se záhy objevily v Louvru. Na jedné z loupeží se podílel i samotný vikář, který pomohl bruselskému překupníkovi zcizit boční panely a odprodat je německému císařskému muzeu. V kompletním stavu se oltář do Gentu vrátil až na konci I. světové války.
Už v roce 1934 ale jeden z panelů odnesli neznámí lupiči a vyžadovali za jeho vrácení milionové výkupné. Gentský biskup prostředky získal, ale k výměně nedošlo a obraz nebyl nikdy nalezen (po válce byl nahrazen kopií). Největší nebezpečí hrozilo oltáři za II. světové války, kdy ho belgičtí fašisté hodlali darovat Hitlerově osobnímu uměleckému muzeu v Linci. Soubor byl z Belgie odvezen nejdříve do Francie a poté do bavorského Neuschwansteinu, kde ho údajně studovali nacističtí okultisté a hledali na něm mapu vedoucí k bájnému starokřesťanskému pokladu. Ke konci války byl oltář uložen spolu s dalšími ukradenými uměleckými díly ve štýrských solných dolech a hrozilo mu zničení. Odpálení dolů zabránili na poslední chvíli rakouští partyzáni a americká specializovaná jednotka Monuments Men (o akci vznikl i stejnojmenný film s Georgem Clooneym v hlavní roli).
Pokračování 4 / 8
Šperky z Muzea přírodní historie
O krádeži šperků z newyorského Muzea přírodní historie se v roce 1964 psalo jako o „loupeži století“. Ukázalo se však, že lupiči neměli s akcí příliš práce. Výstava byla v noci velmi laxně strážena, poplašný systém nefungoval a okna třetího patra zůstávala přes noc otevřená, aby se prostory muzea vyvětraly. Neopatrnosti využili tři dvacetiletí surfaři z Miami. Jack Murphy, Alan Kuhn a Roger Clark v noci přelezli plot, vyšplhali po požárním žebříku a na laně se přehoupli na římsu otevřeného okna. Uvnitř pomocí řezáku a lepicí pásky rozlomili skla vitrín a z muzea odnesli sbírku drahokamů, za kterou by se nemusel stydět ani nejbohatší mahárádža.
Mezi šperky byl 563karátový safír Hvězda Indie, 100karátový rubín DeLong Star a 116karátový černý safír Půlnoční hvězda. Škoda byla odhadnuta na 400 000 dolarů, ve skutečnosti je ale hodnota unikátních drahokamů nevyčíslitelná. Není proto jasné, proč byly tak špatně chráněny, a některé nebyly dokonce ani pojištěny. Policie naštěstí lupiče po pouhých dvou dnech zatkla v nedalekém luxusním hotelu. Úspěšnou akci oslavovali nekonečným večírkem, který vzbudil nelibost hostů a podezření managementu. Většinu drahokamů se podařilo najít. Nepojištěný safír Hvězda Indie byl objeven až v úschovně na autobusovém nádraží v Miami.
Pokračování 5 / 8
Loupež v muzeu Isabelly Gardnerové
Pravým opakem neopatrných surfařů byli lupiči, kteří 18. března 1990 přepadli bostonské muzeum Isabelly Stewartové Gardnerové. Do budovy přijeli přestrojení za policisty a strážným namluvili, že mají za úkol prošetřit incident související s probíhajícími oslavami svátku sv. Patricka. Všechny členy ostrahy poté odzbrojili, spoutané je zavřeli do sklepa a během 80 minut z muzea odešli s 13 obrazy Rembrandta, Johannese Vermeera, Edgara Degase a Édouarda Maneta. Hodnota děl je odhadována na půl miliardy dolarů. Lupiči po sobě nezanechali žádné stopy, otisky prstů ani DNA. Veškeré pátrání vyznělo do prázdna a o odměnu 10 milionů dolarů vypsanou za jakoukoliv informaci vedoucí k odhalení obrazů se nikdo nepřihlásil. V muzeu dodnes visí místo obrazů prázdné rámy.
Pokračování 6 / 8
Přepadení obrazárny švédského Národního muzea
V prosinci 2000 se ve Stockholmu odehrálo přepadení jako vystřižené z filmů o Dannym a jeho parťácích. Tříčlenná skupina lupičů se samopaly nejdříve odzbrojila strážné, jeden z nich zůstal na hlídce a zbývající dva z obrazárny odnesli dvě malby Auguste Renoira a Rembrandtův autoportrét. V okamžiku, kdy z muzea odcházeli, explodovaly na opačné straně města nálože nastražené v opuštěných automobilech. Na místo loupeže tedy vyjelo jen minimum policistů a pneumatiky jejich vozů navíc probodaly nastražené hřebíkové pásy. I kdyby zůstaly pojízdné, byly by policistům málo platné, protože lupiči uprchli z místa po řece v motorovém člunu.
Po několika týdnech marného pátrání muzeum obdrželo žádost o výkupné, 3 milionů dolarů však instituce odmítla zaplatit. Vyšetřovatele ale zpráva přivedla na stopu Alexandera Petrova a Stefana Nordströma, které poté s dalšími třemi komplici zatkla. Obrazů se však lupiči stihli zbavit a do muzea se navrátily až o pět let později. Renoirovy obrazy byly nalezeny náhodou při dvou protidrogových operacích ve Švédsku a USA. Rembrandtův autoportrét v hodnotě 42 milionů dolarů se podařilo zajistit v Dánsku, kde se ho překupník snažil prodat za 100 tisíc agentovi FBI.
Pokračování 7 / 8
Madonna s vřetenem
V srpnu 2003 se dva zloději vypravili do skotského zámku Drumlanrig, kde se ve sbírkách vévody z Buccleuchu nacházel renesanční skvost Madonna s vřetenem připisovaný Leonardu Da Vincimu. Do zámku přišli jako turisté, v místnosti s obrazem přemohli a spoutali strážného a zděšené návštěvníky upokojili tvrzením, že jde o policejní cvičení. Pak uprchli i s obrazem. Zprávy o Madonně se objevily až po čtyřech letech, kdy vévodovu kancelář oslovil anglický právník s nabídkou, že může zprostředkovat navrácení obrazu. Na místo byli vysláni dva policisté v přestrojení za znalce umění, kteří obraz identifikovali a dohlíželi na jeho převoz do advokátní kanceláře v Glasgow. Tu pak vzala útokem zásahová jednotka. V souvislosti s krádeží bylo zatčeno osm lidí a obraz je dnes k vidění v Národní galerii v Edinburghu. Čtyři roky, po které byl nezvěstný, byl údajně používán jako zástava při prodeji drog.
Pokračování 8 / 8
Pařížský Spider-Man
Pařížské Musée d’Art Moderne se stalo v květnu 2010 obětí útoku maskovaného lupiče, který z něj odnesl pět obrazů Pabla Picassa, Henri Matisse, Georgese Braquea, Fernanda Légera a Amedea Modiglianiho. Hodnota děl se odhadovala na 70 milionů dolarů. Vyšetřovatelé zjistili, že se do muzea lupič dostal vylomeným oknem ve druhém patře, kam vyšplhal bez jakýchkoliv pomůcek. Policisté se proto vydali do ulic a vyptávali se informátorů, kdo by takového kousku byl schopen. Jeden z nich si vzpomněl, že u muzea několik nocí před loupeží vídal známého akrobata a parkouristu Vjerana Tomice, známého v pařížském podsvětí jako Spider-Man.
Přestože se později ukázalo, že Tomic měl za sebou sérii vloupání podobného stylu a že se specializoval na krádeže uměleckých děl, policie ho nezatkla. Detektivové ignorovali i vzkaz na jeho záznamníku, který hlásal: „Kontaktujte mě, jestli máte zájem o koupi starých obrazů. Pět z nich je velmi vzácných.“ Do rukou padl Tomic policii až v roce 2011, kdy byl zatčen při vloupání do soukromé rezidence. Během výslechu se pak přiznal i ke krádeži v Musée d’Art Moderne a udal své dva komplice – galeristu Jeana Michela Corveze a hodináře Yonathana Birna. Obrazy se nikdy nenašly. Birn u soudu tvrdil, že je ve strachu před odhalením zničil, o pravdivosti jeho tvrzení ale znalci pochybují a pátrání nadále pokračuje. Loupež se vloni stala námětem dokumentu Vjeran Tomic: Pařížský spiderman.
