Před 190 lety vypukl v sídle rodiny LaLaurie požár. Při hašení vyšlo najevo, že dům skrýval komoru, ve které domácí paní a její manžel mučili a zabíjeli otroky.
Delphine LaLaurie se narodila v roce 1787 v New Orleans jako Marie Delphine MacCarthy. Rodina patřila k nejvyšší společenské smetánce, vlastnila rozsáhlé plantáže a Delphinin bratranec Augustin dokonce působil v New Orleans jako starosta. Mladá a krásná dáma z dobré rodiny si nemohla stěžovat na nezájem kavalírů. Její manželství ale z nějakého důvodu vždy skončily smrtí chotě. V pětadvaceti letech se vdala za španělského velvyslance, který zemřel krátce poté, co se jim narodila dcera. O osm let později se vdávala znovu, tentokrát za francouzského obchodníka s otroky. Opět se jim narodila dcera a manžel opět zemřel. Až napotřetí se zdálo, že se štěstí obrátilo.
Delphine sice již táhlo na padesátku, stále ale oplývala ženskými půvaby a mladý francouzský lékař Leonard Louis Nicolas LaLaurie na ní mohl oči nechat. Společně s dětmi z předchozích manželství se pár přestěhoval do centra francouzské čtvrti, kde si v dnešní Royal Street nechal postavit přepychovou vilu. Budova ozdobená honosnými balkony zde stojí dodnes. Nikdo v ní nebydlí a navštěvují ji pouze turisté během procházek po nejstrašidelnějších místech města na řece Mississippi.
Milosrdná madam, nebo krutá otrokářka?
Jakožto urozená dáma se Delphine věnovala především společenským a dobročinným akcím. Měla pověst madam nejlepších mravů, která měla pro každého dobré slovo a chovala se vlídně i k otrokům. Jednoho dne se ale ve fasádě dobrosrdečnosti začaly objevovat trhliny. Z domu se ozval křik, zanedlouho se na balkoně objevila dvanáctiletá otrokyně Leah, která před domácí paní zděšeně prchala až na střechu. Z té se pak vrhla na ulici a pádem zahynula. Policie aféru vyšetřovala, ale není zcela jasné, k jakým závěrům došla. Některé verze tvrdí, že bylo vše zameteno po koberec. Jiné zase, že policisté získali svědectví, že Delphine služebnou zbičovala, protože ji při česání nechtěně zatahala za vlasy. V New Orleans tehdy platil takzvaný „Code Noir“, který nadměrně kruté tresty zakazoval. Domácnost proto údajně dostala pokutu a služebnictvo bylo prodáno v aukci, aby se skandál dále nešířil.
Co se opravdu dělo za zdmi domu, se ukázalo 10. dubna 1834. V brzkých ranních hodinách vypukl v přízemí domovního přístavku požár a začal se nekontrolovaně šířit do prvního patra vyhrazeného pro ubytování služebnictva. Když na místo přispěchali hasiči, domácí paní jim rozhořčeně zakázala, aby do domu vstoupili. Mezi přihlížejícími byl však náhodou soudce, který veliteli hasičů na místě udělil soudní povolení. Když záchranáři vyrazili dveře, zkameněli hrůzou. Místo noclehárny otroků vpadli do mučírny.
Komora smrti
O tom, co přesně v domě rodiny LaLaurie hasiči objevili, se opět vedou dohady. Písemné svědectví pochází ze zpráv tehdejších neworleanských deníků The Courier a New Orleans Bee. Píše se v nich o otrocích zavěšených v poutech u stropu místnosti. O chlapci, který strávil pět měsíců připoutaný ke zdi a byl na pokraji smrti hladem. Jiný otrok měl ležet spoutaný na zemi, celé tělo měl pokryté sotva zahojenými jizvami po bičování a v proražené hlavě se mu hemžili červi. Požár prý založila záměrně služebná, kterou domácí paní připoutala v kuchyni za nohy k troubě. Raději chtěla uhořet, než aby se dostala do komory v patře, odkud se už nikdo živý nevrátil.
Na tyto už tak hrozné zvěsti se během let nabalovaly další a další historky. V místnosti měla být nalezena asi 75 centimetrů vysoká bedna, ve které byla nacpaná dívka s přelámanými končetinami. Jiné ženě prý mučitelé zlámali ruce i nohy a kosti jí nechali záměrně srůst otočené do nepřirozených směrů, takže připomínala hrozného kraba. Další oběť byla děsivými lékařskými metodami přetvořena do podoby obří larvy. Většina z těchto hororových zpráv pravděpodobně pochází ze zjitřené fantazie průvodců, kteří k domu vodí výpravy turistů. V každém případě byla ale skutečnost tak hrozná, že šokovala i jižanskou veřejnost, která byla na kruté zacházení s otroky po dlouhé generace zvyklá. Když hasiči vynesli z útrob domu poslední oběti, vtrhli rozhořčení měšťané dovnitř, vilu vyrabovali a majitele chtěli zlynčovat.
Rodina LaLaurie se spravedlivé odplaty nedočkala. Ještě během požáru manželé s dětmi a nejnutnějšími proprietami uprchli z města. Kočár je dovezl k jezeru Pontchartrain, přes které se lodí přepravili do města Mandeville a odtud odjeli do Alabamy. Před hrozícím stíháním pak prchli do New Yorku a poté do Leonardovy rodné Paříže. Zde neworleanská čachtická paní žila v pohodlí a luxusu až do své smrti v roce 1849. Manžel a spolupachatel se přestěhoval na Kubu. Zemřel v Havaně v roce 1863.
Dům, který nosí neštěstí
Příběh vstoupil do mytologie už tak pověstmi opředeného New Orleans. Stal se námětem jedné z epizod seriálu American Horror Story a vznikla o něm řada knih, článků a podcastů. Dům na Royal Street byl opraven, sloužil jako škola, útulek pro mladistvé, bar a prodejna nábytku. Především se však stal vyhledávanou turistickou atrakcí. Vypráví se o něm ale, že v něm straší a každému majiteli přinese neštěstí. Vlastníků se opravdu vystřídala celá řada. Nejslavnější z nich byl herec Nicolas Cage, který strašidelný dům koupil v roce 2007 za 3,4 milionu dolarů. Neví se přesně, jestli v něm někdy spal, sousedé ho ale vídávali, jak se potácí opilý okolními ulicemi. Za dva roky poté mu berní úřad vyměřil několikamilionový nedoplatek na daních, herec vyhlásil bankrot a dům šel do aukce. Dnes ho vlastní skladatel a producent Michael Whalen, který v něm chce společně s tvůrci hororové série Conjuring točit strašidelné filmy.
