Letošní biatlonová sezóna skončila. Jejím vrcholem bylo mistrovství světa v Novém Městě na Moravě, kde však naši reprezentanti nijak výrazně nezazářili. Milovníky historie by ale mohlo zajímat, že u počátků tohoto atraktivního zimního sportu nechyběli českoslovenští vojáci. Někteří z nich měli dokonce na olympiádě v roce 1936 Adolfa Hitlera doslova na dostřel.
Čtvrtých zimních olympijských her v německém Garmisch-Partenkirchenu v únoru 1936 se zúčastnili závodníci z osmadvaceti zemí. V programu byl i ukázkový závod čtyřčlenných vojenských hlídek v běhu na lyžích se střelbou. Československou osmičlennou vojenskou výpravu vedl štábní kapitán Bedřich Novák, který pro samotný závod vybral nadporučíka horského dělostřelectva Karla Steinera, desátníka Josefa Matějáska z hraničářského praporu 2 a vojíny Bohuslava Musila a Bohumila Kosoura z horského pěšího pluku 1.
Na svůj zážitek z této olympiády pod záplavou hákových křížů vzpomínali celý život, zvláště za okupace, kdy působili v protinacistickém odboji.
V PLNÉ ZBROJI
V únoru 1986 jsem si nad nevydaným rukopisem knihy Když ožily lesy povídal s jejím autorem a účastníkem olympiády v německém Garmisch-Partenkirchenu. Rozporuplná legenda protinacistického odboje měla na dveřích bytu v Holešovicích jmenovku Karel Veselý, v šestatřicátém roce se tehdy devětadvacetiletý nadporučík ale jmenoval Karel Steiner. Jeho vyprávění stojí za připomenutí: „Na zahájení olympiády 6. února 1936 jsme přijeli ze závodů v Jugoslávii s velkým zpožděním, protože laviny ve Slovinsku zavalily železniční trať. Pořadatelé nás už nečekali. Začal slavnostní nástup k olympiádě, kterou měl zahájit Hitler v doprovodu nacistických pohlavárů. Okolí města i stadiónu neprodyšně uzavřely početné kordóny policie, SA a SS. Volná byla pouze cesta pro slavnostní průvod. Pokoušeli jsme se na ni proniknout z několika stran. Bezúspěšně. Všude jsme se setkávali s ,Verboten!‘. Všechno muselo zůstat stát. Přijížděl Führer! Muži v kordónech se drželi lan, jako by k nim byli přivázáni. Zřejmě se nesměli ani hnout. Za nimi byli namačkaní jako sardinky civilové nadšeně očekávající Hitlera. Mezi kordóny byla liduprázdná zasněžená cesta, ale neodvážil se na ni slétnout ani německý vrabec na kobylinec. Kordóny se opíraly o boční stěny kostela. Průčelí bylo volné. Prý se odtud mělo filmovat. Ze stran byl portál také pevně uzavřen. Marně jsme obcházeli odvrácené části kostela. Jen dveře do sakristie povolily. Prošli jsme nějakými chodbami a ocitli se u hlavního portálu nad schodištěm. Bohouš Kosour vykoukl opatrně ven. Mrkl se na schody a prohlásil: ,To sjedem!‘
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
