Z bojišť československé armády na východní frontě za druhé světové války se po desítky let připomínaly hlavně Sokolovo a Dukla, zatímco osvobození ukrajinského Kyjeva na začátku listopadu 1943 stálo vždy poněkud v pozadí, ačkoliv jde o nejlépe provedenou útočnou operaci pozemních sil československé armády. O to více tato část naší historie stojí i dnes za pozornost.
Československý 1. samostatný polní prapor, který prošel v březnu 1943 krvavým bojovým křtem u Sokolova, se 9. května 1943 přesunul do Novochopersku, kde byl doplněn dvěma tisícovkami podkarpatských Rusínů, jimž se podařilo především zásluhou náčelníka Československé vojenské mise v SSSR plk. gšt. Heliodora Píky konečně uniknout z pekla stalinských lágrů. Tak mohla vzniknout 1. československá samostatná brigáda v SSSR. Tato jednotka v síle dvou pěších a jednoho tankového praporu, dvou dělostřeleckých oddílů a dalších menších, například protitankových, ženijních či spojovacích jednotek, se už v listopadu 1943 významným způsobem podílela na osvobození ukrajinské metropole Kyjeva.
Na frontu odcházela brigáda v září 1943 v počtu 3348 mužů a žen, doplněná o 21 důstojníků a 148 vojáků Rudé armády, kteří plnili různé úkoly, od ryze vojensky odborných až po politický dohled v rámci neblaze proslulých soudruhů z NKVD.
Národnostní složení československé jednotky bylo pestré – byli v ní Češi (563), Slováci (343), Rusíni z Podkarpatské Rusi (2210) i Židé (204). Zbytek tvořili jednotlivci dalších národností – Poláci, Němci a Maďaři. Dlužno říci, že vojáků židovského původu bylo však násobně více, protože mnoho z nich uvádělo při odvodu českou, slovenskou či třeba německou národnost.
Brigáda měla široké rozpětí nejen národnostní, ale také generační, sociální a vzdělanostní, včetně 275 negramotných vojáků. Odlišovaly je i životní zkušenosti na dlouhé cestě k brigádě, od útěku z protektorátu či živoření v sibiřských lágrech až třeba po dlouhou cestu z britských ostrovů přes polovinu světa. Všechny však spojovala nenávist k německému nacismu.
ANGLÁNI NA SCÉNĚ
Zoufalý nedostatek důstojníků u československých jednotek v SSSR si vynutil jejich doplnění z řad našich důstojníků ve Velké Británii a na Středním východě, kde jich byl naopak přebytek. Jejich přesun na východní frontu však z řady důvodů přinášel četné problémy. Od 7. září 1943 do 15. dubna 1945 bylo na východní frontu přemístěno 281 důstojníků. Konce války se jich nedožilo dvacet pět. Proces schválení vybraných důstojníků a jejich přesun na Východ značně komplikovala a někdy přímo sabotovala sovětská strana.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
