Před 170 lety podnikl dobrodruh a spisovatel Richard Francis Burton cestu do Mekky. Jako nevěřícímu mu byl vstup do svatého města zapovězen a při odhalení mu hrozila smrt. Burton však ovládal arabštinu i muslimské rituály tak dokonale, že cestoval v přestrojení za islámského mystika. Málem ho ale prozradila jeho záliba v alkoholu a sexu.
Pokud jste někdy četli knihy Karla Maye o cestách Kary ben Nemsího po orientu, máte přesnou představu, kdo byl Richard Francis Burton. Stejně jako Mayův hrdina byl Burton cestovatel, dobrodruh, voják, šermíř, ostrostřelec, zápasník, spisovatel a básník. Hovořil devětadvaceti jazyky, publikoval 43 cestopisů a 30 překladů zásadních děl orientální literatury včetně Pohádek tisíce a jedné noci a Kámasútry. Karel May se při psaní svých knih Burtonem přímo inspiroval. Do postavy křesťanského askety Kary ben Nemsího ale opomněl zapracovat Burtonovu zálibu v alkoholu, orientální mystice a sexu.
Indie, orient a ilegální nevěstince
Richard Francis Burton se narodil v roce 1821 do zabezpečené rodiny britského důstojníka a mládí trávil ve Francii a Itálii. Nadání pro cizí jazyky ho přivedlo ke studiu arabštiny na Oxfordu, odkud byl ale po roce vyloučen kvůli zálibě v bitkách a sázení na dostizích. Fascinace orientem ho však neopustila a ve službách armádního sboru britské East India Company odcestoval do Indie.
Během služby se ponořil do studia místní kultury a náboženství. Ovládl řadu indických jazyků, pandžábštinu, perštinu, zdokonalil se v arabštině, byl iniciován do hinduismu, islámu, súfismu a sikhismu. Znalost jazyků a obyčejů mu umožnila dokonale splynout s místním obyvatelstvem. V přestrojení za kupce Mirzu Abdullaha vyrážel tajně poznávat Evropanům nepřístupné části Indie a krásu a sexuální praktiky zdejších žen.
Mezi ostatními vojáky budil jeho zájem o „barbarskou“ kulturu podezření. K Burtonově popularitě nepřispělo ani jeho odhalení ilegálního homosexuálního nevěstince v Karáčí, kde v přestrojení pořizoval podrobné zápisky o návštěvách anglických důstojníků. Nadřízení jeho zprávu prohlásili za pornografii nehodnou anglického džentlmena a odmítli se jí zabývat. Burtonova vojenská kariéra tím skončila a vrátil se na čas do Anglie.
Do Mekky
V Anglii Burton sepsal své první cestopisy, pojednání o výcviku sokolů a příručku o útoku s bajonetem. Civilizovaný život ho ale nebavil. Oslovil proto Královskou geografickou společnost s odvážným plánem. Výpravou do svatého muslimského města Mekky, kam byl nevěřícím vstup zakázán pod trestem smrti. Po získání potřebných financí vedla první etapa výpravy do Egypta, kde se Burton tři roky zdokonaloval v arabštině a ve všech rituálech potřebných pro pouť. Původně chtěl cestovat ve svém oblíbeném převleku kupce, plán ale změnil a na cestu se vydal coby paštunský mystik narozený v Persii. Přestrojení mu umožnilo vysvětlit nearabský přízvuk, musel se ale ještě hlouběji ponořit do studia súfických rituálů, natírat se olejem z ořechů, aby ztmavil svou pokožku, a dokonce i podstoupit obřízku.
V létě roku 1853 byl připraven. Přeplul na lodi Rudé moře a s karavanou se nebezpečnou pouštní cestou dostal do Mediny a poté i do Mekky. Jeho přestrojení se ukázalo jako dokonalé, několikrát byl ale téměř odhalen. Jednou neodolal své zálibě v alkoholu a popíjel s evropským kupcem cestujícím v karavaně. Když si odskočil ulevit, zapomněl na muslimské obyčeje a byl přistižen, jak močí ve stoje. Malého chlapce, který ho spatřil, ale dokázal přesvědčit, aby nic neprozrazoval. V samotné Mekce pak neodolal nutkání zapisovat si do notesu ukrytého ve schránce na Korán poznámky o kráse místních žen. Přesto zvládl absolvovat všechny předepsané rituály a dokázal proniknout i do nejsvětější svatyně Káby.
Další výpravy
Cestopisná kniha „Pouť do Al-Mediny a Mekky“ přinesla Burtonovi věhlas, přízeň vedení East India Company a příležitost pokračovat v cestách. Následující výprava ho vedla do dalšího Evropanům zapovězeného města, do somálského Hararu. Riziko bylo tak velké, že East India Company cestu financovala, ale odmítla Burtonovi poskytnout diplomatické krytí. Mirza Abdullah ale dokázal oklamat i samotného sultána Hararu Ahmeda Bin Akibakra. Na jeho dvoře pobýval Burton jako osobní host celých deset dní. Zasvětil je důkladnému průzkumu města a samozřejmě i průzkumu zdejších žen, které popisoval jako neobyčejně krásné a nehodící se ke svým manželům znetvořeným nemocemi a generacemi incestních svazků. Na zpáteční cestě ho štěstěna opustila. Výpravu napadla dvousetčlenná skupina Somálců a Burton dokázal uniknout na poslední chvíli s obličejem probodnutým skrz naskrz oštěpem.
Neúspěšný závěr výpravy pošramotil Burtonovu pověst a namísto cestování se musel vrátit na čas do armádních služeb. Po krátkém nasazení v Krymské válce, kde bojoval v řadách Bašibozuků proti Rusům, ale získal další finance na průzkum středovýchodní Afriky. Ze Zanzibaru doputoval napříč dnešní Tanzanií a Keňou až k jezeru Tanganika. Z výpravy přivezl geografická měření, která později napomohla k objevení Viktoriina jezera a pramenů Nilu. Stejně podrobně samozřejmě popisoval i domorodé jazyky, zvyky, krásu zdejších žen a jejich sexuální obyčeje.
Pohádky a Kámasútra
Divoký život, řada zranění a bezpočet prodělaných nemocí se začaly podepisovat na Burtonově zdraví. Nehodlal se ale ještě usadit a po sňatku s Isabel Arundellovou sloužil jako diplomat v západní Africe, Brazílii a Damašku. Až v roce 1871 se usídlil v Terstu a začal se věnovat spisovatelství a překladatelství. Kromě řady cestopisů patří mezi jeho největší literární počiny překlady arabských knih. Díky Burtonovi poznal západní svět Pohádky tisíce a jedné noci, které ho fascinovaly už od dob, kdy sloužil u armády v Indii. Některé pasáže, zvláště ty popisující sexuální zvyky a praktiky, vzbudily v prudérní společnosti odpor. Ve viktoriánské Anglii platil od roku 1857 zákon o „Obscénních publikacích“, kvůli kterému skončil Oscar Wilde a řada dalších spisovatelů ve vězení. Aby se vyhnul útokům cenzorů, založil Burton s přítelem Forsterem Fitzgeraldem Arbuthnotem soukromý spolek Kama Shastra Society a začal své překlady a pojednání vydávat jako privátní tisky přístupné pouze pro členy.
Burtonovy překlady Pohádek tisíce a jedné noci, Kámasútry, arabské Zahrady vůní a dalších zásadních erotických textů vycházejí dodnes. Stejně populární jsou cestopisy, básně a pojednání o umění šermu. Za své služby v Královské geografické společnosti získal Burton v roce 1885 rytířský titul, řada jeho současníků ho ale považovala za podivína a šiřitele pornografie.
S jeho fascinací erotikou se nikdy nesmířila ani jeho žena. Když v roce 1890 zemřel, zanechal po sobě rozsáhlé nevydané dílo, které mělo jeho rodině zajistit příjmy do dalších let. Spisy údajně obsahovaly neznámé svazky Tisíce a jedné noci, kapitoly Zahrady vůní Muhammada an Nafzávího pojednávající o homosexuálních praktikách, spisy o orientální mystice, Burtonovy vlastní deníky, záznamy z cest, básně a filozofické úvahy. Isabel Arundell-Burtonová svého manžela doprovázela na mnoha cestách a jeho spisovatelské počiny vždy podporovala. Jako vdova se ale obávala skandálu. Většinu rukopisů spálila a zbytek života zasvětila snaze vykreslit svého muže jako oddaného křesťana. Dnes spolu spočívají na hřbitově v anglickém městě Mortlake. Hrobka, kterou Isabel sama navrhla, je vystavěna do podoby beduínského stanu, pod kterým Richard Francis Burton odpočíval na své cestě do Mekky.
