Izrael mohl být v Ugandě či Japonsku. Podívejte se, jaké návrhy na umístění židovského státu existovaly

V roce 1903 nabídl britský ministr kolonií Joseph Chamberlain jednomu z lídrů sionistického hnutí Theodoru Herzlovi, že by se židovský stát ustavil na území Britské východní Afriky, konkrétně v oblasti dnešní Ugandy. Takzvaný Ugandský projekt byl reakcí na rostoucí antisemitismus a pogromy na židy v Evropě a související vzestup myšlenky na vznik židovského státu.

Světová sionistická organizace plán nejprve na kongresu v roce 1903 podpořila k dalšímu projednání. Následně se však do Ugandy vydali její zástupci, a přestože klimaticky se jim území zdálo příhodné, nakonec odjeli s negativním stanoviskem. Problémem v oblasti by byl jednak výskyt divokých šelem (zejména lvů) a také osídlení etnikem Masajů. Tento britský návrh tak sionisté nakonec odmítli na dalším kongresu v roce 1905.

Vůbec první moderní návrh na židovský stát vznikl už zpočátku 19. Století. V roce 1825 židovsko-americký politik Mordecai Manuel Noah koupil většinu území ostrova Grand Island na řece Niagaře ve státě New York. Pojmenoval jej následně Ararat podle hory, kam dle Bible doplula Noemova archa.

Ani tento návrh neuspěl a židé se do „Araratu“ nezačali ve velkém stěhovat. Noah od něj nakonec sám upustil a začal prosazovat vytvoření židovského státu zhruba tam, kde nakonec skutečně vzniknul.

Další plán na území vyčleněné pro židy vznikl v roce 1928 ve Stalinově Sovětském svazu a na rozdíl od ostatních zde zmíněných byl i částečně realizován. Jde o malou část území dnešního Ruska u hranic s Čínou a u řeky Amur. V roce 1934 tam vznikla židovská autonomní oblast, jejímž cílem bylo přesídlení židů ze západu SSSR. Stalin tak reagoval na sionismus, v němž viděl ohrožení SSSR.

Přes masivní propagandu, která židům oblast líčila jako krásné místo k životu, se velká většina sovětských židů do oblasti nepřestěhovala. Jen krátce po válce tvořili zhruba třetinu obyvatel oblasti, po pádu SSSR v roce 1991 však téměř všichni emigrovali do Německa či Izraele. Dnes tvoří jen méně než procento obyvatel území, region však stále zůstává jedinou autonomní oblastí Ruské federace.

V roce 1930 navrhlo Japonsko možnost vytvořit na svém území osídlení pro židovské uprchlíky z Evropy. Myšlenka na vytvoření přímo židovského státu či autonomní oblasti však zřejmě nikdy v Japonsku seriozně nezaznívala. Tehdejší plán vycházel z předpokladu, že vytvoření židovské komunity z uprchlíků přiměje zejména americké židy k investicím v Japonsku. Před druhou světovou válkou se tisíce židů skutečně přestěhovaly do Japonska, významná židovská komunita tam však nevydržela a dnes jich na ostrově žijí maximálně dva tisíce.

Nápady na vytvoření židovského státu vznikaly i v nacistickém Německu, byť tam samozřejmě nešlo o žádnou emancipaci, ale naopak koncentrační tábor umístěný mimo Evropu. V plánu nacistů bylo po porážce Francie mezi lety 1941 a 1945 přesídlit každý rok milion židů na Madagaskar, který byl francouzskou kolonií. Nakonec hitlerovské Německo namísto vysídlení židů do Indického oceánu přistoupilo k holocaustu.

Podobný příběh jako Madagaskar. Za vlády Benita Mussoliniho v Itálii byl zvažován nápad vysídlit evropské židy do italských kolonií ve východní Africe, konkrétně dnešní Etiopie, kde již tehdy žila komunita etiopských židů. K nim chtěli italští fašisté připojit židy z Evropy a Izraele. I tohoto plánu nakonec sešlo.