Prvního ledna 1977 bylo zveřejněno prohlášení CHARTY 77. Státní bezpečnost ještě zintenzívnila perzekuci nepohodlných a vlastně všech podezřelých osob. A to včetně Milana Kundery, který dostal krycí jméno ELITÁŘ I. Přečtěte si dobový zápis estébáků, kteří tehdy sledovali českého spisovatele s morbidní detailností.
To jsou oni, ano, přicházejí - nenápadní hrdinové následujících chvil, dějinami zapomenutí dělníci doby -tajní policisté ze správy sledování. Blažek. Pláteník. Boček. Müllerová, Šebela, Mikš, Spurný a mnozí další. Právě u nich si ostatní složky a útvary Státní bezpečnosti objednávaly sledování vytypovaných osob. A oni bez ohledu na počasí, soukromé trable, zdravotní neduhy vyráželi dnem i nocí za svou prací s fotoaparátem ukrytým v aktovce, pod kabátem či v turistickém přestrojení (vzhledem k šatníku šlo o turisty z Bulharska).
Jak viděli sami sebe?
Citujeme z agenturního svazku pořízeného při sledování spisovatele Milana Kundery - odstavec je se šarmem estébáckého jazyka nadepsán: Oblečení orgánů:
Blažek: prostovlasý, modré sako, šedé kalhoty, černé boty. Pláteník: prostovlasý, hnědá silonová bunda, hnědé kalhoty, černá aktovka. Boček: prostovlasý, hnědý oblek, hnědé boty (černý plášť, černá aktovka). Müllerová: prostovlasá, červené sako, hnědá sukně, zelená taška, hnědé boty. Šebela: prostovlasý, hnědý oblek, hnědé boty, hnědá aktovka Mikš: prostovlasý, modrá košile, hnědé kalhoty, hnědé boty, modrá bunda.
Podotkněme, že slovo PROSTOVLASÝ - a je to krásné, takřka zapomenuté české slovo hodné obrozenců - patřilo mezi nejoblíbenější v řadách tajné policie. Bez ohledu na stranickou příslušnost, vztah k pracující třídě, ke kapitalistickému Západu dělili lidstvo na prostovlasé a ty ostatní, s čepicí nebo kloboukem!
Ale zpět ke Kunderovi. Je 1. června 1974 a spisovatel - ve spisech STB vedený pod krycím jménem ELITÁŘ I. - se chystá na návštěvu Jana Wericha. Doprovodí ho manželka, Miroslav Galuška, v roce 1968 ministr kultury, a muž s krycím jménem JIRKA, kterého se podaří ztotožnit až v průběhu sledování - ve skutečnosti George Gibian, americký profesor ruské literatury českého původu. Dále nechť mluví akta. Sledovací zprávy zde citujeme v upravené, vlastně zlidštěné podobě bez zkratek, překlepů a ve většině případů také gramatických chyb, které činí text místy nesrozumitelný:
V 9.55 hodin opustil ELITÁŘ I. své bydliště, byl prostovlasý, oblečen v tmavý oblek, černé boty. Byl ve společnosti své manželky. Chvilku zůstali stát před bydlištěm a čekali.
V 10.05 hodin přijel před bydliště ELITÁŘE I. vůz SPZ ABJ 67 97. Tento vůz řídil Galuška a byl ve společnosti neznámého muže. Objekt s manželkou si přisedli do vozu Galušky a společně odjeli do ulice Říční, kde zaparkovali. Po vystoupení z vozu všichni odešli přes park u Sovových mlýnů.
V 10.25 hodin zašli do bydliště Wericha.
V 12.00 hodin bylo zde sledování předáno střídajícím orgánům.
Dále pokračuje střídající orgán.
Ve 12.45 hodin vyšel z bydliště Wericha ELITÁŘ I. s manželkou, JIRKA a Galuška. Společně odešli přes Kampu do ulice Říční, kde se všichni s Galuškou rozloučili a tento odejel vlastním vozem. ELITÁŘ I. s manželkou a JIRKOU odešli přes most 1. máje na Národní třídu, kde všichni zašli do Klášterní vinárny. Tuto vzápětí opustili (byla obsazena) a zašli naproti do vinárny Viola, a jelikož i zde bylo obsazeno (typické pro socialistické Československo: v jednu hodinu plné hospody!), odešli všichni do bydliště ELITÁŘE I.
Ve 13.30 hodin zašli (myšleno: do domu). V tuto dobu bylo sledování objekta ELITÁŘE I. skončeno.
