Před sto čtyřiceti jedna lety se v Praze odehrála jubilejní slavnost Sokola Pražského. Dnes se ale o téhle akci všeobecně mluví jako o vůbec prvním všesokolském sletu. Tisíc šest set krojovaných Sokolů prošlou Prahou v průvodu a pak necelých sedm set z nich na Střeleckém ostrově cvičilo pod vedením Miroslava Tyrše osobně. Před zraky dvou a půl tisíce diváků.
Všesokolské slety se pak pořádaly vždy v rozmezí několika let, kdykoli měli Sokolové pocit, že mohou svůj slet nalepit na nějakou dostatečně velkou případně dostatečně národně motivovanou akci. Tak jsme měli všesokolský slet u příležitosti Jubilejní výstavy v jedenadevadesátém roce devatenáctého století, o čtyři roky později s Národopisnou výstavou lidu československého a až od dvacátého století se pak konaly slety samostatně. V mezičasech se pak pořádaly nejrůznější, často i mezinárodní závody.
Tyršovi se myšlenka veřejného cvičení samozřejmě mimořádně líbila, posilovala “značku”, propagovala sokolské ideály, hlavně pak národovectví. Což je samozřejmě sentiment, který v Sokolu zůstal hluboce zakořeněn. A přestože dnes působí Sokolové na historických fotkách poměrně zábavně, ve svých krojích a s mávátky, musíte si uvědomit, že to nejsou žádní pošahaní tělocvikáři, ale defakto páteř československé demokracie.
Elity národa
Byl to ostatně tatíček Masaryk, kdo řekl, že “bez Sokola by nebyly legie a bez legií by nebylo Československo”. Sokol byl totiž od samého začátku budován jako když ne přímo paramilitaristická organizace, tak minimálně organizace branná.
Sám Tyrš od Sokola chtěl, aby se stal základem armády. Ideálně s národním cítěním. Což ovšem neznamenalo, že by chtěl mít ze svých cvičenců antimonarchistické teroristy, tendence pro vznik samostatného státu jsou mnohem mladší než Sokol samotný. Tyrš chtěl jenom české jednotky, české velitele, české armádní názvosloví, takže společně s několika spolupracovníky vypracoval jak tréninkový plán branné výchovy, tak český slovníček armádní terminologie.
Mimochodem, ta branná výchova nebyla žádná sranda. Byla rozdělana na zimní a letní období. Mezi říjnem a dubnem byla teoretická nauka taktiky a strategie, nauka o zbraních a hlídkování, v létě pak “praktický výcvik ve střelbě, stanování, pochodování, pořadová cvičení a zacházení s bajonetem”.
A vyplatilo se. Nejenom, že ze Sokola vzešly legie a z legií stát, ale byli to legionáři i mladší Sokolové, kteří byli páteří československého odboje za druhé světové války. Sokoly v podstatě dostal až komunismus a nahradil je junákem a spartakiádami. Osud horší než smrt.
Pointa je, když sledujete fotky krojovaných cvičenců, zamyslete se nad tím, kdo tam cvičí. Že to nejsou folklorní srandisté, ale elita národa. A zkuste zapřemýšlet nad tím, kdo by byl tou elitou dneska. A jestli by zvládli udělat kotrmelec.
Možná, že by Václavák nebyl tak plný rádoby vlastenců, kdyby vlastenectví vyžadovalo sem tam natáhnout cvičky a oběhnout staďák. A možná, že by kavárenští intelektuálové méně ohrnovali nad plným Václavákem nos, kdyby tam běhali s nimi. Řecký historik Thúkydidés řekl, že “za společnost, která oddělila své učence od svých válečníků, budou přemýšlet zbabělci a bojovat idioti”. Což je po dvou a půl tisících letech stále aktuální myšlenka.
Sokolové zkrátka vždycky byli páteří československé demokracie. Demokracii opět máme, to je fajn. Možná, kdybychom vrátili Sokola do kurzu, našla by se i ta páteř.
