V roce 1993 bylo Monice Selešové 19 let a svět tenisu jí ležel u nohou. Kam přišla, tam vyhrávala. Soupeřky uváděla v zoufalství a zdálo se, že nedokáže zkazit žádný míč. Ten samý rok ale ukončilo její kariéru zákeřné bodnutí do zad. Letos 30. dubna uplyne už třicet od jedné z nejpodivnějších epizod světového tenisu.
Monica Selešová nebyla jen jedničkou ženského tenisu. Odborníci o ní mluvili jako o největším talentu, který se kdy chopil rakety, a Martina Navrátilová předvídala, že posbírá víc Grandslamových titulů než všechny její předchůdkyně. Nemusela se bát, že bude v předpovědi příliš přehánět, protože kariéra zázračné Jugoslávky teprve začínala. Narodila se v roce 1973 do maďarské rodiny žijící v Jugoslávii v městě Novi Sad a tenis hrála snad dříve, než začala chodit. V 11 letech už vyhrála prestižní juniorský turnaj Orange Bowl, ve 14 začala hrát profesionálně a na turnaji v Houstonu vyprovodila z kurtu o dvacet let starší legendu Chris Evertovou po setech 3-6 6-1 6-4. Šokovaná Evertová po zápase prohlásila, že tak dokonalou hru nikdy nezažila.
Stefi vs. Monica
Na přelomu 80. a 90. let kralovala ženskému tenisu Steffi Grafová, která měla ve sbírce zlato ze všech grandslamových turnajů a k tomu i zlatou olympijskou medaili. S raketově stoupající Selešovou se už utkala třikrát, pokaždé úspěšně a věřila si i na turnaji v Berlíně v roce 1990. Ve finálovém zápase ale k překvapení celého světa podlehla šestnáctileté dívce 6-4 a 6-3. Že nešlo o náhodu, potvrdila Selešová hned vzápětí ve finále grandslamového turnaje French Open. I v Rolland Garros jí stačily na vítězství dva sety 7-6 a 6-4. Stala se nejmladší výherkyní turnaje v historii a sesadila Grafovou z první příčky žebříčku WTA. Tehdy ještě netušila, že se v tom momentu ocitla v hledáčku pološíleného Güntera Parcheho.
Osudové bodnutí
Zlatá jízda tenisového zázraku pokračovala dál. Selešová dokázala v letech 1991–1993 vyhrát 22 titulů z 34 a pouze v jednom turnaji nepostoupila do finále. Z celkových 159 zápasů prohrála pouze 12 a na grandslamových turnajích prohrála jen jednou. Pak 30. dubna nastoupila ve čtvrtfinále turnaje v Hamburgu proti Bulharce Magdaleně Maleenové a svět se jí otočil doslova vzhůru nohama.
Během přestávky v druhém setu se Selesová chystala zpátky na kurt. Když rozhodčí oznámil konec pauzy, sehnula se pro láhev s vodou a vtom ucítila v zádech prudkou bolest. Když se otočila, viděla, jak na ni zpoza bariéry oddělující hřiště od hlediště zírá podivný muž a s divokým šklebem zvedá nad hlavu kuchyňský nůž. Než stačil bodnout znovu, uchopil ho divák sedící vedle něj a za pomoci pořadatelů ho zpacifikoval. Šokovanou tenistku odvezla sanitka do nemocnice s ránou, která těsně minula páteř. Kdyby se bývala nesehnula pro vodu, pravděpodobně by jí šílenec vrazil nůž do krku. V nastalém zmatku začala média spekulovat, kdo útočník je. Vzhledem k divoké situaci v zemích bývalé Jugoslávie se spekulovalo o pomstě motivované Moničinu národností. Brzy se ale ukázalo, že důvod je daleko divnější a děsivější.
Uctívač plavovlasé bohyně
Než se Günter Parche vydal zavraždit Monicu Selešovou, nikdy neopustil své rodné městečko ve východním Německu. Pravděpodobně od narození trpěl duševní poruchou a kvůli problémovému chování ho matka jako malého chlapce předala na výchovu neprovdané sestře. Vyrostl z něj samotářský podivín, jehož jedinou vášní byla… Steffi Grafová. Nevynechal jediný její zápas v televizi, byt měl polepený jejími fotografiemi a u soudu o ní pronášel věty jako: „Její oči září jako diamanty a vlasy má jako z hedvábí. Německému národu tuto bohyni seslala sama nebesa, aby mohl uctívat její plavovlasou krásu.“ Když jeho bohyně dostala v Berlíně výprask od neznámé šestnáctileté dívenky, chtěl údajně spáchat sebevraždu. Pak přišly další dvě porážky ve Francii a další v Austrálii, které už zoufalý Parche nevydržel. Vybral si z banky 3000 marek, koupil si lístek na exkluzivní místo hned vedle kurtu a vydal se na turnaj v Hamburgu. V roce 1993 ještě svět nežil v realitě teroristických útoků. Pronést do publika řeznický nůž nebyl pro šíleného mstitele žádný velký problém.
Kdykoliv se mi může zjevit za zády
Parche byl obviněn z pokusu o vraždu, strávil půl roku ve vazbě, ale kvůli snížené příčetnosti odešel od soudu s pouhou podmínkou. Selešová se proti rozsudku odvolala, ale verdikt potvrdil i odvolací soud. Léčení vážného zranění jí zabralo dva roky. Pokaždé když se rozhodovala vrátit se na kurty, proběhla jí prý hlavou představa, že útočník je na svobodě a může se jí kdykoliv zjevit za zády.
I když se k tenisu vrátila a vyhrávala turnaje, její sebevědomá neomylnost, kterou přiváděla soupeřky k zoufalství, byla tatam. Potýkala se s posttraumatickým syndromem, úzkostmi a depresemi. K problémům s psychikou se přidaly trvalé komplikace plynoucí ze zranění a neschopnost naplno trénovat se projevila v problémech s příjmem potravy. Na tiskových konferencích na ni novináři útočili vlezlými otázkami, jestli hodlá zhubnout, nebo se chystá ukončit kariéru.
Nové žebříčky
V pouhých 30 letech se Monica Selešová rozhodla ze světa tenisu odejít. Na kurt se pak krátce vrátila, ale v roce 2008 skončila nadobro. Už o rok později ale zabodovala na jiném žebříčku, tentokrát mezi bestsellery New York Times s autobiografií Getting a Grip: On My Body, My Mind, My Self. Ve stejném roce byla uvedena do Mezinárodní tenisové síně slávy a v roce 2011 ji časopis Time zařadil mezi 30 nejlepších tenistek historie. Dnes žije na Floridě, pracuje jako motivační řečník a věnuje se osvětě v oblasti poruch příjmu potravy. Günter Parche, který jí v pouhých 19 letech přeťal kariéru, zemřel vloni v zapomnění v pečovatelském domu v německém Nordhausenu.
