Z dějin 2. světové války a třetí říše jsou pro historiky i čtenáře obvykle nejzajímavější osudy vrcholných pohlavárů nebo členů generality. V jejich stínu však často stojí nemalé množství těch, již se často pohybovali v nejbližším okolní nejmocnějších činitelů a byli pro ně nepostradatelní. To je příklad i Hanse Baura, který byl Hitlerovým osobním pilotem. Od smrti tohoto letce dnes uplynulo rovných třicet let.
Začněme hned uprostřed válečné vřavy. Píše se začátek prosince 1942. Za 6. německou armádou generála Friedricha Pauluse ve Stalingradu před několika dny zaklaply kleště a největší armáda Wehrmachtu na východní frontě je obklíčena. Adolf Hitler sice stále ještě věří velkohubému slibu šéfa Luftwaffe Hermanna Göringa, který se mu zaručil, že obklíčené jednotky dokáže zásobovat letecky. Přesto Führer zatouží osobně mluvit s generálem Hansem Hubem, který je velitelem XIV. tankového sboru, jenž je jako součást 6. armády odříznut ve stalingradském kotli. Povolá si proto k sobě svého pilota Hanse Baura. Rozkaz je prostý. „Potřebuji mluvit s generálem Hansem Hubem a chci, abyste ihned letěl do Stalingradu, vyzvedl ho a přivezl sem.“ Na vysoce riskantní úkol, při němž mnoho jiných pilotů zaplatilo svým životem, odpověděl Baur prostým „Jawohl, mein Führer!“ Srazil podpatky a okamžitě se začal připravovat k letu.
Za rozbřesku Baur odstartoval z východopruského Rastenburgu, kde měl Hitler svůj hlavní stan Vlčí doupě, a směřoval k Morozovskoje. Na letišti, které patřilo ke dvěma hlavním výchozím stanicím zásobovacích letů, naložil Baur do svého letounu přikrývky a zdravotnický materiál, a přestože nebyl k dispozici stíhací doprovod, okamžitě po doplnění paliva se opět vznesl do vzduchu. Po stech kilometrech přistál na letišti Pitomnik ve stalingradském kotli, vyzvedl generála Hubeho, naložil tolik zraněných, kolik jen mohl, a hned letěl zpět. Za několik hodin již vykoupaný Hans Hube stojí před Hitlerem... Tato epizoda svědčí nejen o Baurových velkých schopnostech, ale i o jeho odvaze. Baurův život byl však mnohem pestřejší.
Hans Baur – celým svým jménem Johann Peter Baur – se narodil 19. června 1897 v bavorském Ampfingu. Přestože se vyučil obchodníkem, začal v roce 1915 budovat svoji vojenskou kariéru. Na jaře roku 1916 byl přeřazen k I. Bavorskému leteckému oddílu. V červnu roku 1918 létal jako pilot s pozorovatelem od dělostřelectva v oblasti Champagne ve Francii. Během války se mu postupně povedlo sestřelit devět nepřátelských letounů, za což byl oceněn Bavorským vyznamenáním za statečnost. Mezi léty 1919 až 1920 byl členem polovojenské skupiny Freikorps von Epp.
Poté, co bylo za podmínek Versaillské dohody rozpuštěno německé letectvo, začal Baur létat pro soukromé aerolinky a v roce 1926 se stal jedním z prvních šesti pilotů letecké společnosti Lufthansa. Jeho život se radikálně změnil 1. března 1932. Ten den se totiž dozvěděl, že si Hitler na nadcházející prezidentskou kampaň hodlá najmout letadlo i s pilotem. S nacismem sympatizující Baur (členem strany byl již od roku 1926) neváhal a po rozhovoru s Hitlerem v centrále NSDAP byl na pozici přijat.
Hitler svoji kampaň pojal vskutku hekticky. Létalo se ve dne i v noci, za každého počasí, od města k městu. Těch Hitler stihl za sedm dní navštívit celkem dvacet po celém Německu — spojení letecké přepravy a dvojsmyslného hesla „Hitler über Deutschland“ (Hitler nad Německem, ale také Hitler nad Německo) vyvolávalo u obyčejných lidí pocit modernosti a životaschopnosti. Baurovo pilotní umění Hitlerovi i jeho suitě imponovalo, a tak se zrodilo zvláštní spojení — radikální politik a chladný, rezervovaný pilot. Nicméně to Hitlerovi nebránilo zvát Baura na společné obědy a oblíbit si jej natolik, že pokaždé vyžadoval právě jeho služby. V únoru roku 1933 si pak Baura Hitler (v tu dobu již jako říšský kancléř) vybral jako svého osobního pilota na plný úvazek. Šéf SS Heinrich Himmler hned udělil Baurovi i vyšší hodnost SS-Standartenführera, což v armádě odpovídalo hodnosti plukovníka.
V období před 2. světovou válkou se Hans Baur stal členem vládní letecké služby. Adolf Hitler létal pouze s ním, nicméně Baur občas dopravoval i jiné prominenty. Nejznámější let bezesporu proběhl v srpnu 1939, kdy dopravoval ministra zahraničních věcí Joachima von Ribbentropa na jednání se Stalinem do Moskvy. S vypuknutím války se změnila i vládní letka. Organizace se přejmenovala na Fliegerstaffel des Führers. Náplň práce Baura i jiných pilotů však zůstávala stále stejná, jenom působiště se měnilo. Z domovského berlínského Tempelhofu se létalo zejména do Bad Reichenhall-Ainring u Berchtesgadenu, kde měl Hitler své letní sídlo Berghof. Ještě důležitější destinací se v létě 1941 stal již výše zmiňovaný východopruský Rastenburg.
Je prokázáno, že Baur zachránil Hitlerovi život. Ten zavítal 17. února 1943 do ukrajinského Záporoží na schůzku s polním maršálem Erichem von Mansteinem. Zuřila sněhová vánice, nicméně sovětští tankisté se probojovávali směrem k letišti, kde stál Hitlerův Condor. Baur okamžitě upozornil Hitlera na hrozící nebezpečí a neprodleně s ním odletěl. Právě včas, Rusové již byli téměř na okraji letiště. Zastavil je jen nedostatek paliva.
V Hitlerových službách Baur zůstal až do konce války, kdy s ním strávil poslední hodiny v jeho bunkru v Berlíně. Většinu času trávil organizováním letů těch, kteří měli to štěstí a bylo jim dovoleno z města uniknout. Mezi posledními vůdcovými rozkazy bylo jednak ujmout se kremace jeho těla a těla Evy Braunové a také dopravit Martina Bormanna s důležitými dokumenty do Flensburgu, kde se vytvářela nová vláda pod velením velkoadmirála Karla Dönitze. Jako poslední dar od Hitlera dostal na památku jeho oblíbený obraz Friedricha Velikého jako důkaz vděku.
Přestože v bunkru vládl víceméně chaos, našla se skupina vojáků, která společně plánovala útěk. V ulicích Berlína se této skupině, v níž se nacházel i Baur, podařilo dostat se až k mostu přes řeku Sprévu. Zde se skupina rozdělila. Při putování na místo dalšího srazu byl Baur postřelen. S nohou těžce poraněnou a několika lehčími zraněními na hrudníku a obličeji byl neschopen boje, zatažen do blízké budovy a okraden o všechno cenné. Na druhou stranu mu sovětský voják na rány přiložil obvazy a tím nejspíš zachránil život.
Ve snaze dostat lepší lékařskou péči Baur oznámil Rusům, kdo je. Obratem však byl předán do rukou nechvalně proslulé NKVD, kterou mnohem více než Baurova zranění zajímal Hitlerův osud. Jeho osobní pilot sovětským rozvědčíkům stále opakoval historii sebevraždy a teprve až upadl do bezvědomí, byl naložen na náklaďák a odvezen do polní nemocnice. Tamější doktoři při zpackané operaci nedokázali odstranit kulku v jeho koleni, navíc se do rány dostala infekce a Baurovi musela být noha pod kolenem amputována.
V listopadu 1945 byl Baur převezen do moskevského vězení Butyrka, kde podstoupil další kolo výslechů NKVD. Vždy podezřívavý Stalin verzi se sebevraždou příliš nevěřil a obával se toho, že Baur německého diktátora odvezl z Berlína v posledních dnech války a Hitler stále žije v některé neutrální zemi. Samotka i mučení dohnaly Baura na pokraj sebevraždy, kterou ale jeho věznitelé nedopustili. V soudním procesu byl navíc zbaven cti a za zločiny proti sovětskému lidu byl odsouzen k 25 letům těžkých prací.
V říjnu 1955 byl ze SSSR společně s většinou zbývajících německých zajatců repatriován zpět do Německa. Roku 1957 vydal autobiografii Ich Flog Mit Den Mächtigen Der Erde (Létal jsem s nejmocnějšími světa). Hans Baur zemřel 17. února 1993 v bavorském Herrschingu ve věku 95 let.
