Přestože nacistický Vůdce Adolf Hitler je již více než 77 let smrti, dodnes o něm vychází celé množství knih, vědeckých publikací či populárně-naučných článků. V nich jsou zveřejňovány stále nové a nové poznatky či objevy, ale i dosud nepublikované fotky. Člověk si už skoro pokládá otázku, kde se tyto nové fotky stále berou. Přesto jde jen o pidizlomek z celkového množství. Hitlerových fotografií totiž byly vytvořeny miliony. Přičemž „jen“ dva a čtvrt milionu z nich udělal jeden jediný člověk – Hitlerův osobní fotograf Heinrich Hoffmann. Život a dílo tohoto člověka je pestré a vydalo by na celovečerní firmy. Dnes uplynulo 65 let od jeho smrti.
O blízkosti a zvláštní chemii mezi oběma muži svědčí hned několik pozoruhodných historek. V prvních letech své politické dráhy Hitler totiž často trávil svůj volný čas právě u Hoffmannů doma. Chodil si tam odpočinout, popovídat si o hudbě či umění, hrát si s Hoffmannovými dětmi a pochutnat si na svých oblíbených koláčích. Pozdější diktátor se prý cítil dobře v prostředí žoviálního a bohémského společníka a traduje se, že ho s oblibou při svém příchodu do jeho domova zdravil „Heil Hoffmann“.
Hoffmann (narozený v 12. září 1885 v bavorském Fürthu) byl i u seznámení Hitlera s jeho milenkou a pozdější ženou Evou Braunovou. Stalo se tak v říjnu 1929, kdy si přišel Hitler do Hoffmannova mnichovského ateliéru osobně vybrat některé své portréty (a sedmnáctiletá Eva Braunová tu sbírala čtvrtým měsícem své první pracovní zkušenosti). V tu dobu mezi nimi už panovalo pevné pouto nejen osobní, ale i obchodní. Hoffmann byl výhradním Hitlerovým fotografem a měl i monopol na fotky z nacistických shromáždění, kde vedle Hitlera fotil i další pohlaváry.
Ale zpět do onoho říjnového podvečera 1929. Podle biografie, kterou v roce 1968 vydal žurnalista Nerin E. Gün, toho dne údajně zůstala sedmnáctiletá Eva v obchodě déle, aby vyřídila administrativu. Hoffmann pomocnou prodavačku představil jako „naši malou slečnu Evu“ a o zákazníkovi mluvil jako o „panu Wolfovi“. Hoffmann Braunovou požádal, aby jim přinesla občerstvení. Hitler alias pan Wolf prý z Braunové nespustil oči a posléze jí nabídl, že ji odveze domů svým mercedesem, což odmítla. Když lídr NSDAP odjel, zeptal se Hofmmann Braunové:„Copak jsi neuhodla, kdo ten pan Wolf je? Neprohlížíš si naše fotografie?“ Pomocná učnice jen bezděčně zavrtěla hlavou, načež překvapený Hoffmann dodal: „Přece Hitler, náš Adolf Hitler.“
Tím však výčet „hvězdných chvilek“ Hoffmanna nekončí. Byl to on, kdo v roce 1936 doporučil Hitlerovi lékaře Theodora Morella, který dokázal zmírnit jeho žaludeční potíže a stal se pak Hitlerovým doživotním osobním lékařem. A dlužno dodat, že ze svého pacienta udělal v následujících devíti slušného narkomana. O dva roky později byl Hoffmann Hitlerem jmenován profesorem a získal titul „říšský obrazový zpravodaj“. Bylo to jen stvrzení monopolní postavení, které z Hoffmanna během několika let udělalo milionáře.
Zdrojů tučných příjmů totiž měl mnoho. Hoffmann fotograficky zpracovával všechny říšské stranické sjezdy, ale v letech 1932–1940 také ve vlastním nakladatelství vydal třicítku výpravných obrazových publikací ve statisícových nákladech – Hitlerův všední den, Mládež kolem Hitlera, Hitler buduje velké Německo, S Hitlerem v Polsku, Hitlerův francouzský triumf, Hitler ve svých horách… V desetitisícových nákladech rozmnožoval Hitlerovy akvarely a vydával je jako faksimile a prodával za 100 marek za kus. Svojí pracovitostí a podnikavostí se vyrovnával se smrtí své manželky. A také hodně pil. Hitler mu to toleroval, ale i jemu někdy došla trpělivost a skrze své pobočníky vzkázal, aby „říšský obrazový zpravodaj“ se k němu nechodil opíjet.
Když v srpnu 1939 letěl Joachim von Ribbentrop do Moskvy uzavřít pakt o neútočení se Stalinovým Sovětským Svazem Hoffmann byl samozřejmě u toho. Nejen, že měl dohlédnout na focení, ale měl i jiný úkol. Stalinovy údajně měl říci: „Excelence, mám tu čest tlumočit vám co nejsrdečnější pozdravy a přání od mého přítele Adolfa Hitlera. Bude velice potěšen, když jednoho dne pozná osobně velkého vůdce ruského národa.“
Hoffmann byl v bunkru pod říšský kancléřstvím naposledy spatřen 20. dubna při „oslavě“ Hitlerových 56. narozenin. Tam ho Führer údajně požádal, aby dostal Evu Braunovou pryč z obklíčeného Berlína. Ta to však odmítla. Potom se mu zřejmě podařilo proklouznout na západ, protože byl 10. května 1945 internován americkou armádou. Byl dopraven do vězení v Norimberku, kde se posléze energicky hájil před denacifikačním tribunálem. Nicméně mu byl zkonfiskován téměř všechen majetek a v roce 1947 byl odsouzen k deseti letům pracovního tábora a zákazu povolání za to, že „měl z nacistického režimu mimořádně velký prospěch“. Již v květnu 1950 však byl propuštěn a po několika letech mu byla znovu povolena činnost. Zemřel v roce 16. prosince 1957.
