Když se krátce před půl třetí ráno 15. dubna 1912 zavřela hladina Atlantiku nad legendárním parníkem Titanic, sledoval konec tohoto symbolu plovoucího přepychu s vytřeštěným zrakem z jednoho ze záchranných člunů i jistý Joseph Bruce Ismay. Ještě před pár hodinami pyšný a nafoukaný magnát, nyní třesoucí se stín, kterému se definitivně zhroutil celý život. Není divu, jakožto prezident rejdařské společnosti White Star Line a rovněž i prezident mezinárodního trustu IMM byl i spoluvlastníkem této pýchy britského námořnictva.
Ismayova osobní role, ale i chování v posledních hodinách života lodi byly terčem mnoha spekulací i mediální štvanice, které pak zlomily jeho osobnost a výrazně i ovlivnily zbytek jeho života. Od smrti tohoto námořního magnáta dnes uplynulo rovných 85 let.
Příběh Titaniku, který se před 110 lety potopil při své první plavbě po srážce s ledovou horou jihovýchodně od kanadského ostrova New Foundland, je dnes již notoricky znám. Zásluhu na tom má nejen již čtvrtstoletí starý stejnojmenný hollywoodský trhák Jamese Camerona ověšený jedenácti Oscary, ale i neutichající zájem badatelů, kteří o lodi přinášeli stále nové a nové poznatky či zjištění.
Jedním z nich je například spekulace, že před samotným vyplutím Titaniku a zřejmě i v prvních desítkách hodin jeho plavby zuřil v podpalubí požár. Ten se pak negativně podepsal na tom, že v lodních kotelnách se rychle pálily zásoby uhlí, a loď tak pádila vysokou rychlostí i ve vodách, kde byl hojný výskyt plovoucího ledu, ale i na pozdější funkčnosti a výdrži vychvalovaného systému vodotěsných komor.
Druhým hojně zmiňovaným poznatkem je chod lodi bezprostředně po nárazu do ledové kry. A zde již je zmiňován právě přímo Joseph Bruce Ismay. Jako prezident rejdařské společnosti White Star Line – přestože ještě neznal přesný rozsah poškození lodi – totiž trval na tom, aby kapitán Edward John Smith pokračoval v plavbě. Pokračování totiž přidalo na tlaku vodě, která dovnitř proudila proraženým otvorem a překonala hermetické přepážky. Proto se Titanic potopil údajně o mnoho hodin dříve, než kdyby setrval na místě. „Ismay trval na plavbě bezpochyby v obavách, aby nepřišel o investice a nepoškodil pověst společnosti,“ tvrdí ve své dvanáct let staré knize Louise Pattenová, vnučka druhého důstojníka Titaniku Charlese Lightollera. „Nejbližší loď byla čtyři hodiny vzdálená. Je pravděpodobné, že by Titanic zůstal na hladině, dokud by pomoc nepřišla,“ dodává.
Bruce Ismay čelil rovněž ostré kritice i za to, že se mu podařilo z potápějící lodi zachránit (na rozdíl od kapitána, který zůstal na svém můstku do hořkého konce a šel s lodí ke dnu). Původní rozkaz přitom zněl, že nastupovat do záchranných člunů smějí jen ženy a děti. Podle pozdějšího vyšetřování se prý většina pasažérů zdráhala nastoupit do záchranných člunů, které pak byly spouštěny poloprázdné, a Ismay se svou rodinou pak nastoupil na rozkaz jednoho z velících důstojníků.
Nicméně v následujících dnech a týdnech po své záchraně se stal terčem útoků amerických (výstavbu Titaniku totiž financoval a rejdařství White Star Line ovládal americký trust International Mercantile Marine Company miliardáře Johna Pierponta Morgana) a pak i britských novin, přestože mu vyšetřování na obou březích Atlantiku neprokázalo žádnou vinu. Nicméně pro úplnost dodejme, že se z celkového počtu cestujících podařilo zachránit 705 osob, zatímco přes 1500 jich v ledové vodě utonulo.
Trosečníky z Titaniku pak vzal na svou palubu po několika hodinách parník Carpathia. Na její palubě pak pod tíhou okolností Ismay zcela zkolaboval. Po skončení vyšetřování rezignoval na svůj post v International Mercantile Marine Company a zcela se stáhl do ústraní. Do fondu pro vdovy, jejichž manželé zahynuli na moři, pak věnoval částku 10 tisíc liber.
Ismayovo zdraví se ve třicátých letech 20. století citelně zhoršilo (měl cukrovku) a nemoc vyústila v amputaci pravé nohy pod kolenem. Následně byl z velké části upoután na invalidní vozík. V polovině října 1937 zkolaboval ve své ložnici v londýnské rezidenci Mayfair poté, co utrpěl masivní mrtvici, která ho zanechala v bezvědomí, slepého a němého. O tři dny později 17. října 1937 ve věku 74 let Joseph Bruce Ismay zemřel.
Kdo byl Joseph Bruce Ismay
Ismay se narodil 12. prosince 1862. Vystudoval soukromou školu Elstree, odkud později zamířil do Harrow. Byl sportovec, měl rád tenis a hony. Pracoval v rejdařství White Star Line, které v roce 1868 koupil jeho otec Thomas Ismay. Společnost tehdy byla v úpadku a Thomas Ismay zaplatil jen 1000 liber za vlajku a ochrannou známku. Joseph Bruce Ismay se po smrti otce roku 1899 stal výkonným prezidentem rejdařství a za pět let i prezidentem trustu IMM. V prosinci 1888 se oženil s bohatou Američankou Julií Florence Schieffelin, s níž měl celkem pět dětí.
