„Britská princezna Diana dnes ráno v Paříži podlehla vážným zraněním jen několik hodin po předcházející těžké autonehodě. O úmrtí bývalé manželky britského následníka trůnu oficiálně informoval francouzský ministr vnitra Jean-Pierre Chevenement.“ Tak zněla první zpráva ČTK, která před čtvrt stoletím, přesně 31. srpna 1997, informovala o smrti populární britské aristokratky. Následovala po marném čtyřhodinovém boji francouzských chirurgů o její život.
I dnes po 25 letech, které uplynuly od tragické nehody v pařížském tunelu, je v britských hospodách a kavárnách, co vášnivě rozebírat pokud jde o její život a smrt. A nejen v nich. Přinášíme vám jako víkendové delší čtení to nejzajímavější, co o princezně Dianě a všem kolem ní v posledních letech vyšlo.
Pokračování 2 / 10
Vánoční vysvobození Lady Di: Herečka Kristen Stewartová čaruje coby žena uvězněná v roli princezny
Vojtěch Rynda 26. ledna 2022 • 06:15
Životopisné snímky se už zhusta točí jinak než jako pásma pokrývající desítky let, v nichž hlavní postava zestárne před očima. Trendem je vypíchnout povahu, konflikt, historickou roli nebo jiný klíčový aspekt dané figury na úsporné ploše: v několika měsících na konci americké občanské války v Lincolnovi v několika týdnech v roce 1940 v Nejtemnější hodině o Winstonu Churchillovi, v pár dnech v různých letech jako ve Stevu Jobsovi, v Královně v jediném týdnu, během něhož Alžběta II. zakolísá na trůnu po smrti princezny Diany.
Ve filmu Spencer, nesoucím její rodné příjmení, Diana nekolísá, nýbrž střemhlav padá. Sama si ostatně v jedné scéně představuje, že spáchá sebevraždu skokem ze schodů. Jsou Vánoce roku 1991, její manželství s Charlesem leží po deseti letech v troskách, šušká se o oboustranných nevěrách, z Diany je uzlíček úzkostí a nervů. Přesto je třeba dál předstírat status quo: královská rodina se jako každý rok sjíždí na královnině panství Sandringham v hrabství Norfolk, aby se oddávala dobrému jídlu, lovu a rádobydobromyslným rituálům, jako je vážení každého účastníka „před“ a „po“.
Holčičkovské blbnutí
Scénář Stevena Knighta (Spojenci, Východní přísliby, seriál Gangy z Birminghamu) působí jako divadelní hra. Staví Dianu do konverzačních výstupů jeden na jednoho, v nichž se princezna setkává s několika málo svými spojenci (komorná Maggie, vrchní kuchař Darren), zdánlivými protivníky (majordomus Gregory) i postavami úplně odjinud (princezna má vize Anny Boleynové, anglické královny příznačně popravené svým manželem Jindřichem VIII.). Knight vypráví oklikou: využívá elipsy a scén s Charlesem nebo královnou do filmu vkládá daleko méně, než by člověk čekal. A ani oni nejsou Dianě nepřáteli, ať už skutečnými, nebo domnělými. Protivníkem jí je řád spočívající v přesně daných rituálech, v setříděném štendru šatů s cedulkami, pro jakou příležitost jsou určené, v pravidlech, jak zacházet s veřejností a médii, v monstrózně důkladně sestaveném jídelníčku, v pečlivě opečovávaných (nádherných!) interiérech.
Dianu bravurně ztvárnila Kristen Stewartová, která si nelichotivou nálepku „té Belly ze série Twilight“ nikdy nezasloužila a snad ji teď konečně vyrazila z rukou i těch nejnepřejícnějších kritiků. Stewartová je v roli působivá prostřednictvím okázale vnějškových projevů (bulimický noční nájezd do královského špajzu, objímání záchodové místy) i daleko jemnějších zachycení vnitřních stavů, jako jsou uhýbavé pohledy, provinile klopené oči a zatahování hlavy mezi ramena. Výjimečné jsou scény, kdy se její Diana na chvíli uvolní: při mateřsky něžném nočním povídání se syny i při holčičkovském tanečním blbnutí v kostýmech, díky nimž najde sílu k životnímu rozhodnutí. Jde o herecký projev na hraně manýry, který ale výtečně koresponduje s psychickým stavem hrdinky a s ním souvisejícím fantasmagorickým laděním vyprávění plného vizí a záblesků z minulosti.
Útěk do KFC
Režisér Pablo Larraín si velmi podobný model životopisného filmu vyzkoušel ve snímku Jackie, kde Jacqueline Kennedyová poskytuje obsáhlé interview týden po atentátu na svého manžela, prezidenta Kennedyho. Obě ženy, Jackie i Dianu, Larraín ukazuje jako bytosti natažené na skřipci mezi vnitřním utrpením a vnějškovou prezentací. Oba filmy jsou také klaustrofobickými studiemi veřejných osobností odsouzených k nemožnosti utéct od své bolesti, a dokonce ani k ní, aby ji mohly zpracovat. Film Spencer se zároveň možná až příliš podobá zmíněné Královně – v tématech rituálů, řeči gest či tlaku veřejnosti, a dokonce i ve zvířecích metaforách, kdy se Alžběta II. přirovnává ke štvanému čtrnácterákovi a Diana k loveným bažantům. Každá z těchto tří žen ale svou cestu nakonec našla. Jak víme z historie, pro Dianu to byl únik do „civilu“, symbolizovaný zde triumfální návštěvou KFC. Škoda že štěstí trvalo tak krátce.
Pokračování 3 / 10
„Obě strany bratrské bitvy jsou mi fakt sympatické,“ říká Robert Lacey, o princích Williamovi a Harrym
Veronika Bednářová 18. ledna 2022 • 14:00
„Píšu za královnu její dopisy a baví mě to,“ říká Robert Lacey (77) o své práci konzultanta na televizním seriálu Koruna (The Crown, Netflix). Tento kdysi novinář, dnes slavný spisovatel, historik a uznávaný specialista na britskou královskou rodinu o ní napsal mnoho mezinárodních bestsellerů; náš rozhovor vznikl u příležitosti českého vydání jeho nejnovější knihy William a Harry: Bitva bratrů o antickém dramatu, které nedávno prožili oba synové princezny Diany.
Když se vynoří tak velký spor, jako je ten současný, hodně dramatický, mezi Williamem a Harrym – co přesně to znamená pro Velkou Británii?
Zatím nic moc: většina obyvatelstva stojí proti Harrymu a Meghan, na straně Williama a Kate. Podobně je na tom sama královská rodina: také plně stojí za Williamem. Ve Spojených státech je tomu naopak, Meghan je jejich osobnost, šampiónka. Ostatně o osudu této dvojice vyšla v roce 2020 kniha Cesta za svobodou, což považuji za velice dobrý název (publikace americké novinářky Carolyn Durlandové a britského žurnalisty Omida Scobieho vyšla s podtitulem Harry a Meghan a vznik moderní královské rodiny; pozn. aut.).
Jak chápete odchod Harryho a Meghan z královské rodiny a jejich následnou globální publicitu?
Víte, nemusím s jednáním Harryho a Meghan souhlasit, ale rozumím, proč rozhodnutí opustit „firmu“, jak se u nás královské rodině říká, učinili. Pro mě jako pro historika je to nesmírně důležitý, zajímavý moment. Vždyť Harry byl, než se objevila Meghan, součástí nejužších královských kruhů! Poté, co se William oženil s Kate, byli ti tři často k vidění spolu a nezdálo se, že by Harrymu jakkoli vadilo být součástí tria. Až s Meghan se všechno změnilo.
Termín Megxit vám tedy připadá správný?
Rozhodně. Netvrdím ale, že Harry svou ženu bezmyšlenkovitě následoval. Spíš si oba vzájemně dodávají sílu k tomu, aby uskutečnili věci, na které by si jeden bez druhého netroufli. Možná že dosud není konec – určitě o nich ještě uslyšíme.
Vaše kniha ale ukazuje, že možný rozkol mezi Williamem a Harrym začal už v raném věku, když ještě žila princezna Diana. Jak jste to zjistil?
Existuje příběh. Když byly Harrymu čtyři, řekli mu, aby se vzadu v autě choval slušně. Opáčil: „Nemusím se umět chovat! Nebudu král!“ Když už jste si ve čtyřech vědom své životní role a víte přesně, jak bude uspořádán váš život, jste ve velice výlučné situaci. Logika britského nástupnického systému vás vyřadí z hlavní role dřív, než se o ni vůbec můžete pokusit.
V knize zmiňujete i stereotypy: Harry jako delikventní mladší bratr, který si užívá alkoholu a drog… Jak přesně to bylo?
Do všech těchto situací jej dostal William, jeho starší bratr. Přátelé, diskotéka v Highgrove House, rodinné rezidenci prince Charlese, pití, drogy, všechny ty náctileté výstřednosti – to jen mladší následoval staršího! V novinách o tom psali ale úplně jinak. A právě v tomhle teenagerovském věku si Harry uvědomil, že je ve škatulce „mladší problematický“. Když pak na scénu vstoupila Kate, radostně v jejich triu přijal novou roli dvorního šaška – ani to ale nebyl příliš lichotivý stereotyp.
Už princezna Diana ale o malém Harrym v legraci mluvila jako o „náhradníkovi“. Co Kate a William dělají pro to, aby se totéž nestalo jejich třem dětem?
Máte pravdu, Diana Harryho takto nazývala. A taky říkala: „William je moje chlouba, Harry je moje radost.“ Co může být stereotypnějšího? Kate s Williamem jsou si dobře vědomi těchto dědických záležitostí: mají prvorozeného dědice trůnu, prostřední náhradníky a nejmladšího, dalšího náhradníka. A ano, budoucnost jejich prvorozeného George je velmi jasně daná. Stejně tak je možné, že budoucnost jejich nejmladšího syna, prince Louise, leží mimo královskou rodinu. Na druhou stranu se může stát, že princezna Charlotte i princ Louis budou svému nejstaršímu bratrovi, až bude vládnout, pomáhat v královských povinnostech.
Bavíme se třeba o roce 2060 – v jakých povinnostech mu, odhadujete, budou pomáhat?
V tom, co započali William a Harry: v podpoře dobrého duševního zdraví, v seriózní filantropii. To jsou práce na plný úvazek, jež jsou důležité a mohou být skutečnými životními kariérami. V minulosti byly kariéry nižších členů královské rodiny často ponižující – prostě jen stážovali jako kompars na dostizích, při otevírání restaurací a podobné nesmysly. Ale generace prince Charlese to změnila: dokázala povinnosti u dvora přetvořit ve významné aktivity.
Třeba?
Jeden z důvodů, proč máme v Anglii tak vzkvétající dobročinný sektor, tedy proč filantropové dělají tolik dobra, je, že se do charity vložila královská rodina. Je slavná, bohatí lidé jí podlézají a darují díky tomu peníze dobrému účelu. Není to žádné tajemství – pokud darujete dostatečné množství peněz, dosáhnete rytířského stavu. Je to svým způsobem podplácení, ale dobročinné podplácení. Směřuje to peníze bohatých k dobrému účelu.
Stane se po smrti Alžběty II. králem princ Charles, nebo se „přeskočí generace“ a králem bude rovnou princ William, jak si přeje část britské veřejnosti?
Tohle je výzva! Diskuse na tohle téma se táhne už dobrých deset let. Monarchie byla před deseti lety docela nepopulární, pak William a Kate vyjeli na svou první zahraniční pracovní cestu do Kanady a monarchie se rázem stala miláčkem celého britského Společenství. To by ukazovalo spíš na Williama než na Charlese III. – problém ovšem není ani tak on, jako spíš Camilla. Lidem se myšlenka, že by se stala královnou, nelíbí – a existují důkazy, že ani Harry a William z toho nejsou nadšeni. Jistě tušíte proč. Mluvil jsem o tom s lidmi nejen z Británie, ale i z Austrálie či Nového Zélandu. Říkali totéž co vy: proč bychom měli mít starého krále a královnu, když můžeme mít mladé? Pokud by se tak stalo, bude to vzhledem k historickým zvyklostem naprosto převratná věc. Tak uvidíme.
O Alžbětě II. jste už v roce 1977 vydal průlomovou práci o britské monarchii, knihu Majesty (Veličenstvo). Znáte se s královnou za ta léta osobně?
Oficiálně jsem potkal všechny členy královské rodiny, potřásl si s nimi rukou, tuší, kdo jsem. Ale osobní vztah jsem si s nikým z nich nevytvořil. Své informace získávám od přátel, kteří jsou i jejich přátelé. V případě knihy Bitva bratrů jsem získával interní informace od kamarádů Williama a Harryho a ano, řekli mi i věci bez souhlasu Williama či Harryho. Jiným zdrojem informací jsou takzvaní Courtures, tedy soukromí sekretáři a tiskoví mluvčí. Ti také pomohli s informacemi, jež se schovávaly za oficiálními vyjádřeními.
Necháváte královskou rodinu číst vaše knihy před tím, než je vydáte?
Vždycky jim pošlu před vydáním celý text, kompletně hotový rukopis. Poprosím o jejich komentáře, korekce, změny, žádám o upřesnění některých detailů. Nikdy nedostanu žádnou odpověď.
Vy už 45 let píšete o královně, a ona se vám ještě nikdy neozvala?
Královna ne. Ale když jsem poslal rukopis Bitvy bratrů píáristům Harryho a Meghan, firmě Sun-shine Sachs, okamžitě moji knihu poslali právníkům v Londýně. Ti pak velmi tvrdě popírají, že by Meghan šikanovala tehdejší královský personál, užívali v korespondenci se mnou dokonce termín „pomlouvačná kampaň“. Je to složité, ale faktem je, že velmi významní členové královského personálu se odvrátili od Harryho k Williamovi – a už s ním zůstali. Příkladem může být tiskový mluvčí Jason Knauf či asistentka Meghan Markleové Amy Pickerillová. To, myslím, mluví za vše.
Koho máte z královské rodiny nejraději?
Obě strany sporu jsou mi sympatické. Láska versus povinnost, antické drama. Sympatizuji a soucítím s cestou, na niž se vydal William, a cítím stejné porozumění vůči Harrymu. Je to velice poutavý konflikt: hodnoty a principy, o které se tady hraje, jsou naprosto univerzální, jako ve filmu nebo v televizním seriálu.
A není to také konflikt mezi Kate a Meghan?
Určitě. Pocity žen jsou v tomto případě nesmírně důležité. Oba bratři se oženili se ženami, které jsou starší než oni sami a mají také pevnější vůli. Mají silnější charakter. Obě.
William i Harry jsou navíc na ženskou autoritu zvyklí, vždyť babička je na trůnu po celou dobu jejich života, jako děti kvůli svázanosti královského dvora a šílené honbě britského bulváru přišli o matku.
No jistě, za ta léta víme, že královna musí mít úsměv anděla a páteř z ocele. Ne nadarmo lidé mluvívají o královně matce. Usmívá se, máslo by se jí rozteklo v puse, ale víte, že v zákulisí je naprosto rozhodná. Léta také posilovala v rozhodnutích svého muže, prince Philipa. Ale Williama bych nepodceňoval, i on je ze své podstaty velmi silná povaha. Jeho vztah s vévodkyní Kate považuji za jeden z nejúchvatnějších – je to jasně vztah lásky, vybudovaný na hluboké oddanosti.
Ve vaší knize jsem se dočetla, že Kate změnila vysokou školu, aby se mohla s Williamem osobně setkat. To je docela zásadní objev.
Ano, je to tak. Změnila univerzitu, aby mohla s Williamem navštěvovat společný kurs historie umění a blíže se tam s ním seznámit. Tam se také sblížili, což by mohlo ukazovat na sílu její ambice. Pokud se však taková účelnost jednání projevuje u Kate i v práci, není to špatné.
Důležitost královny a celé rodiny ještě stoupla za poslední dva roky během covidové pandemie. Čím si to vysvětlujete?
V době covidu bylo citelně znát, že britská vláda dělá chyby. Například první lockdown vyhlásila zoufale pozdě – navíc dělat populární rozhodnutí v časech covidu se ukazuje jako téměř nemožné i nyní. Od toho je královna, aby pronesla svůj projev, zaplnila tím přední stránky novin a ukázala tak, že i ona řeší běžné starosti běžných lidí. Když se loni v listopadu konala klimatická konference COP26 v Glasgowě, kam se sjely všechny hlavy států, aby vymyslely, jak zachránit planetu, přispěchala královna opět ve svých zelených šatech, pronesla projev, a tím dokázala, že jí na budoucnosti Země opravdu záleží. Už jen samotný fakt, že ta slova pocházejí od někoho, kdo není politicky volen, a je tudíž vlastně jedním z nás, jim dodává mimořádnou váhu. Dobré je, že má pořád smysl pro humor.
Kdy třeba?
Lidé se jí například ptali, co říká rozhovoru Harryho a Meghan s moderátorkou Oprah Winfreyovou. A královna, která miluje koňské dostihy a dostihové koně i chová, vybrala mladého nejrychlejšího koně toho roku a dala mu jméno Interview. Takže na tuto otázku odpověděla jen to, že Interview bude závodit na dostizích a uvidí se, jak si povede.
Má se královská rodina ráda?
Je to jako v kterékoliv jiné rodině. Není to asi ta nejvíce se milující rodina v zemi, ale jasně jste mohli vidět hlubokou lásku mezi královnou a princem Philipem. Vidíte lásku mezi Williamem a Kate. A také vidíte mimořádnou lásku mezi Harrym a Meghan. U ostatních členů rodiny je jejich vztahová dynamika zajímavá – proto o tom lidi jako já píšou knihy. Například mezi Williamem a Charlesem bylo léta mnoho konfliktů, což je u otce se synem běžné. Camilla byla po svatbě s Charlesem v šoku, jak William na svého otce křičel, jak ho otevřeně kritizoval. Ale nyní jsou si oba blízcí. Sjednotilo je ohrožení monarchie, jež vytvořil Harry. V nejužším kruhu královské rodiny jsou si teď královna, William a Charles nejblíž, co si kdy byli. Vedou monarchii v soudržnosti a harmonii – kdosi v paláci mi řekl, že si všichni spolu pořád telefonují. To je velká novinka.
Královna je ve Windsoru, Charles zůstává v Londýně nebo v Highgrove, William je na venkově, příliš často se asi nevídají…
Ne, ale mobilní telefon udržuje tuhle pracovní jednotku bezvadně pohromadě. Vedou monarchii, William má velké pravomoci, i když nakonec musí vždy rozhodnout královna. Každý se také po svém vyjádřil k rozhovoru Harryho a Meghan s Oprah Winfreyovou. Královna řekne, že má pochopení pro vnukovy pocity, princ Charles se pousměje a neví, co má říct, a další den přijde William a vyjádří se, že určitě nejsou rasistická rodina. To poukazuje na rozdílné způsoby, jakými disponují.
Vyléčí spor mezi Williamem a Harrym čas?
Nemyslím si. Od té doby, co jim zemřela maminka, fungovali Harry a William v srdci královské rodiny jako jednotný tým. Pak je cosi, asi ženy, oddělilo a jejich rozdělení mělo potenciál katastrofy. Po měsících od Harryho odchodu se ale ukazuje, že se nestalo nic. Vznikla, jak se dnes v Británii říká, nová firma, a lidé vyjadřují solidaritu s těmi členy, kteří v královské rodině zůstali. Chtějí, aby v klidu vykonávali svou práci pro veřejnost. Chápání, co královská rodina znamená a představuje, se v tomhle smyslu prohloubilo. Je to těžká práce, je na ni třeba spousta energie. Potřeba, aby William podal Harrymu pomocnou ruku, tu není. Není důvod. Mluvil jsem s několika lidmi, kteří Williama nedávno viděli – rozhodně prý nemá náladu, aby se s bratrem udobřoval. Nemá, za co by se omlouval.
Jste stále historickým konzultantem seriálu Koruna?
Ano, právě se natáčí pátá série, končí smrtí Diany, bude v ní hodně skandálů – pokryje některá nejbolestivější léta. Pak převezme štafetu série šestá, tedy první léta nového, 21. století. Ty díly právě teď vznikají.
Líbí se vám znázornění britských panovníků v seriálu?
Já ten seriál nepíšu, já některé situace konzultuji. Některé části nejsou faktograficky správně, ale jsou pravdivé. Mohli bychom mluvit o konkrétních detailech, jestli byste chtěla, ale já si myslím, že úspěch Koruny spočívá právě v tom, že v něm lidé cítí pravdu.
Jak jste se ke svému ústřednímu autorskému tématu dostal?
Bylo mi devět a všechno dění se zastavilo – i když televize v Británii teprve začínala. Psal se 2. červen roku 1953, korunovace královny Alžběty II. My jsme ostatně televizor ani neměli, ale sousedi ano, jediný v celé ulici. Všichni jsme se jim tam nasáčkovali, bylo tam temno jako v malém biografu. Tehdy jsem si uvědomil, jak velký vliv má image královské rodiny na Velkou Británii – a ostatně i na jiné země.
V roce 1977 jste ke královnině „stříbrnému“ výročí, 25 letům na trůnu, vydal svou první knihu Majesty, jež vás proslavila. Jak se z novináře Sunday Times stane specialista na královskou rodinu?
Bylo mi těsně po třicítce, pracoval jsem jako investigativní reportér a neustále přemýšlel, jak je možné, že celou naši moderní zemi tak zásadně ovlivňuje dáma, co miluje psy. A jak se tahle privilegovaná rodina dokáže adaptovat na 20. století, jak to zvládnou? Už tehdy jsem si uvědomil, že k nim přistupuji spíš jako antropolog – beru existenci královské rodiny jako zvláštní formu života a nás, kteří se o ni zajímáme, jako zvláštní živočišný druh.
Dnes, o 45 let později, není zájem o královskou rodinu o nic menší – to vidíme každý den na titulních stranách britského tisku.
Přesně tak. Princ Charles na přední straně. Harry na přední straně. Meghan. Královna. Tahle nemoc je asi nakažlivá. Zájem o monarchy nahrazuje náboženství v časech bez náboženství – ve skeptickém, sekulárním věku. Všichni zřejmě ve svých životech potřebujeme něco iracionálního, emocionálního. A jedna rodina, jež reprezentuje stát? Lidi to drama milujou!
Pokračování 4 / 10
Dnešní svět s Dianou: Co kdyby princezna přežila?
Petr Sokol 7. července 2021 • 15:00
Diana, princezna z Walesu, by se ve čtvrtek 1. července dožila šedesáti let, pokud by nezahynula při tolik medializované dopravní nehodě v roce 1997. Zájem o Dianin život proto opět narostl nejenom ve Spojeném království, ale i jinde po světě.
Před smrtí byla tato bývalá manželka britského následníka trůnu, prince Charlese, jednou z nejznámějších osobností a pravděpodobně vůbec nejfotografovanější ženou světa. Její nedožité, šedesáté narozeniny mohou i proto vyvolat spekulativní otázku, jak by vše vypadalo, kdyby Diana Spencerová, jak znělo její rodné jméno, přežila před téměř čtvrtstoletím fatální náraz limuzíny v pařížském tunelu Alma.
V první řadě bychom nebyli svědky opravdového přívalu spekulací a konspiračních teorií, co všechno se ve skutečnosti poslední srpnový večer roku 1997 ve francouzské metropoli stalo.
Ponecháme stranou asi nejbizarnější konspirační teorii, podle níž Diana nehodu ve skutečnosti využila k tomu, aby zmizela z veřejného života, vyhnula se všudypřítomnému tlaku médií, a v klidu si v utajení dále žije pravděpodobně ve Spojených státech amerických.
Další fantastické teorie se pak již zaměřují na okolnosti Dianiny smrti. Pro mnoho jejích fanoušků je dodnes živá varianta, že se tehdy v Paříži ve skutečnosti nejednalo o obyčejnou nehodu a že hlavní příčinou jejích smrtelných následků nebyla skutečnost, že řidič vozu Henri Paul jel příliš rychle, byl opilý, a ještě pod vlivem antidepresiv. Řidič, Diana i její přítel Dodi navíc nebyli ve voze připoutáni, což bylo jednou z příčin jejich smrti. Tuhle verzi sice potvrdila všechna pozdější vyšetřování na obou stranách kanálu La Manche i všechna pátrání seriózních médií, mnoho skalních princezniných příznivců jí ale stále nechce věřit.
Zběsilé teorie
Mnoho spekulací hned po nehodě rozdmýchal otec tehdejšího Dianina partnera Dodiho al-Fajída. Dolarový miliardář egyptského původu vlastnil na britských ostrovech v minulosti nejenom proslulý obchodní dům Harrods, ale také třeba prvoligový fotbalový klub Fulham FC. Osudné noci se Diana a al-Fajídův syn vydali do pařížských ulic z hotelu Ritz, který také patřil tomuto v Británii usazenému a úspěšnému podnikateli.
Starší al-Fajíd se po nehodě nepřipojil k tehdy rozšířené verzi, že přímými viníky havárie byla média, konkrétně paparazzi, kteří milenecký pár pronásledovali na každém kroku a byli označováni za ty, kdo spustili zbrklou jízdu Dianiny limuzíny ulicemi Paříže.
Egyptský miliardář naopak na veřejnost pustil informace, jež naznačovaly, že jeho syn Dodi a Diana měli před svatbou, princezna už snad dostala zásnubní prsten, a navíc měla čekat se svým partnerem dítě. Tyto informace podle divoké spekulace měla i britská královská rodina a tajná služba. Někdo z Británie měl proto dát impuls k tomu, aby se zabránilo sňatku Diany, která byla i po rozvodu s Charlesem formálně součástí královské rodiny, s rozvedeným muslimem Dodim. Starším al-Fajídem rozpoutané spekulace naznačovaly, že nehodu takto někdo úmyslně způsobil.
Při letošním výročí dokonce některá britská média zveřejnila informaci, že princ Charles byl dokonce před lety vyslýchán kvůli Dianinu deníkovému zápisu, v němž stálo, že pro ni exmanžel „chystá nehodu“, aby se mohl následně oženit s královskou chůvou. Ani tohle vyšetřování ale nic nového nepřineslo.
Zanechme už proto spekulací o nehodě a vraťme se k vlastní úvaze o tom, jak by se Dianin život mohl vyvíjet, kdyby nehodu nakonec přežila, pokud by se například – stejně jako její přeživší bodyguard Trevor Rees-Jones – před jízdou připoutala.
Nový manžel
Diana by se velmi pravděpodobně znovu vdala. Jednou možností by byl samozřejmě její sňatek právě s Dodim al-Fajídem, i když se její údajné těhotenství v okamžiku smrti nepotvrdilo a také teorie o už proběhlých zásnubách má řadu nejasností a trhlin. Psychicky křehká Diana by navíc nemusela ve svazku s mužem, kterého provázela pověst playboye, dlouho vydržet. Pak by už asi na řadu jako životní partner musel přijít někdo méně známý. I když, kdo ví. Diana byla vždy poněkud rozporuplná ohledně toho, jaký byl vlastně její zájem o to, být veřejně známou osobou.
Charlesova svatba
Kdyby Diana stále žila, mělo by to podstatný vliv i na příběh jejího exmanžela – britského následníka trůnu Charlese. Ten by se sice i v takovém případě mohl oproti stále převládajícímu mínění stejně oženit s Camillou Parker Bowlesovou, dnešní vévodkyní z Cornwallu. Oba se totiž vzali „jen“ prostřednictvím civilního sňatku – a tomu by nebránil ani stav, pokud by Diana ještě žila, protože v době smrti už byla s Charlesem právoplatně rozvedená. Je sice pravda, že Charles by si jako vdovec mohl Camillu vzít i v rámci anglikánské církve, což by mu jako pravděpodobné budoucí hlavě celé této církve jistě pomohlo, překážkou na této cestě bez ohledu na Dianu zůstává fakt, že již dříve rozvedená je i samotná Camilla.
Žijící Diana by hypoteticky měla vliv i na Charlesovu popularitu. Dlouholetý první čekatel na královský trůn nebyl extra populární už od rozvodu s Dianou, princeznina smrt jeho oblibě mezi britskými poddanými zasadila ještě další znatelnou ránu. Můžeme při tom spekulovat, že Diana by postupem dalších let už vedla obyčejnější život a trochu by ztratila lesk „zrazené princezny“. Možná by se proto postupem času našli i tací, kteří by pochopili, že život s ní nemusel být pro Charlese také úplně jednoduchým.
Určitý vliv by Diana mohla mít i na nedávně události v královské rodině. Pravděpodobně by se během mediální přestřelky se zbytkem královské rodiny postavila na stranu prince Harryho a jeho manželky Meghan. Na druhou stranu by celou rozmíšku mohla i trochu přibrzdit, protože by jednak byla oběma „rozkolníkům“ spřízněnou duší, a navíc by zřejmě i ona občas poskytovala médiím podobné rozhovory o královské rodině, takže by Meghanin „coming out“ o údajných poměrech na královském dvoře už nebyl úplnou bombou. Pokus Meghan hrát si na „druhou“ Dianu by navíc v kontrastu se stále živou princeznou ztratil na razanci – opakovaný vtip zkrátka není vtipem, zvlášť v situaci, kdy veřejnost může stále porovnat originál a novější zámořskou napodobeninu.
Tvář OSN
Princezna z Walesu, jak zněl Dianin titul i po rozvodu, při němž ztratila pouze nárok na oslovení Její královská Výsost, sice vždy naříkala na mediální tlak na svou osobu, na druhou stranu nikdy nepřestala veřejně vystupovat. Bezpochyby by proto byla známou osobností i dnes. Zřejmě by pokračovala v aktivitách pro OSN, pod jejíž hlavičkou začala bojovat proti zamoření některých zemí nášlapnými minami. Světová organizace by navíc velmi pravděpodobně jejího věhlasu využila i v dalších oblastech a jmenovala by ji speciální velvyslankyní pro řešení i dalších problémů.
Progresívní ikona
Diana by se nadále nepřímo zapojovala do světového dění i do politiky v USA. Ještě před pařížskou nehodou totiž spolupracovala na některých veřejných kampaních s Hillary Clintonovou. Lze proto předpokládat, že by byla blízká i manželům Obamovým, podpořila Hillary při jejím druhém pokusu stát se prezidentkou, naopak by se ostře vyhraňovala proti Donaldu Trumpovi. Tyhle vazby by princeznu mohly spojit s řadou dalších progresivistických kampaní. Mohla by být tváří antirasistických kampaní, podporovat LGBT komunitu, bojovat proti klimatické změně či poukazovat na nerovnost mezi Severem a Jihem. Možná by dostala za své aktivity Nobelovu cenu za mír a mnozí by v ní viděli pokrokovou princeznu, která odvrhla staré „zatuchlé“ pořádky a dobrovolně se věnuje činnosti ve prospěch veřejného blaha.
Její věhlas by sice asi už nebyl takový jako za života s Charlesem, při rozchodu s ním či krátce po její tragické smrti. Stejně by ale princezna Diana zůstala idolem pro všechny, kdo věří v trochu sladkobolnou pohádku, že zavedené instituce, které drží náš svět pohromadě a k nimž patří třeba i právě britská monarchie, nepotřebují ke svému zachování určitý řád, loajalitu a také nemálo sebeobětování od osob, které je navenek reprezentují.
Pokračování 5 / 10
Netflix vs. realita: Nešťastný příběh prince Charlese a princezny Diany
lam 20. listopadu 2020 • 13:00
Oblíbený historický seriál Koruna (The Crown) streamové televize Netflix, který se věnuje době vlády britské královny Alžběty II. před necelým týdnem spustil svou dlouho očekávanou čtvrtou řadu. Děj se mimo jiné dotýká známého milostného příběhu korunního prince Charlese a Lady Diany Spencer.
Kdo by tento příběh lásky, nenávisti a zoufalství neznal? Mladý princ se zamiloval do své vrstevnice Camilly Rosemary Shand. Královská rodina se vztahem nesouhlasila a raději mu našla lepší alternativu v podobě mladinké aristokratky Diany Spencer. Toto rozhodnutí se ale v následujících dvou dekádách ukázalo jako nepříliš dobré, ba dokonce devastující a rodina si tím zadělala na pořádnou krizi britské monarchie.
Manželství, z něhož vzešli dva potomci, princové William a Henry (zvaný Harry), se totiž počátkem 90. let rozpadlo a v srpnu 1996 bylo oficiálně rozvedeno - po letech strastiplných manželských problémů.
Diana obviňovala Charlese z toho, že odmítl ukončit vztah se svou dlouholetou milenkou Camillou. Charles uvedl, že si stále uchovával svoji víru v manželství, „dokud se nenávratně nerozpadlo".
Po tragické smrti princezny Diany v roce 1997 Charles přestal před veřejností skrývat svůj dlouholetý blízký vztah s Camillou, kterou si v dubnu 2005 vzal za manželku v civilním obřadu na windsorské radnici Guildhall.
Jak věrně zaznamenali tvůrci seriálu počátky vztahu Charlese a Diany? Podívejte se na fotogalerii:
Pokračování 6 / 10
5 konspiračních teorií o tom, kdo zabil princeznu Dianu
Veronika Bednářová 31. srpna 2017 • 10:10
Přesně před dvaceti lety, 31. srpna 1997, byly Británie a s ní i celý svět zahaleny do smutku; na Buckinghamském paláci však vlajka na půl žerdi nevlála. Obrovský šok ze smrti princezny, která zemřela ve věku 36 let, tak vystřídaly dodnes živé konspirační teorie. Žádná z nich nikdy nebyla potvrzena, některé z nich ale stojí za připomenutí. Dodnes se tomu nechce věřit: jak mohl někdo tak výjimečný zahynout tak obyčejnou smrtí?
1. Dianu zabil bílý fiat
Řidič jakéhosi bílého fiatu údajně následoval Dianu do tunelu. Soudní dokumenty o mercedesu, kde Diana seděla, nevylučují možnost, že vůz byl oslněn. Teoretici spiknutí tvrdí, že fiat řídil bulvární fotograf James Andanson, jenž Dianu sledoval celé týdny (to je pravda). Tvrdí se o něm, že byl informátorem MI6 i francouzských tajných služeb. Andanson byl nalezen ve svém voze na francouzském venkově v roce 2000 se dvěma kulkami v hlavě. Policie sice tvrdí, že to byla sebevražda, ale pochybovači jsou si jisti: byl zabit proto, že toho příliš věděl.
2. Dianu zabil řidič mercedesu Henri Paul
Byl totiž bezpečnostním manažerem v hotelu Ritz a údajně také spolupracoval s britskou tajnou službou MI6, která ho za jeho služby štědře platila. V době Dianiny smrti měl na účtu čtvrt miliónu liber, což byly na tehdejší dobu obrovské peníze. Pravda je, že řídil opilý a že nikdo z pasažérů neměl zapnuté pásy, což bezpečnosti při jízdě moc nepomohlo.
3. Dianu zabil blesk
Někteří svědci tvrdí, že těsně před nehodou viděli v tunelu jasný blesk, jenž oslnil řidiče i spolujezdce. Patří k nim třeba francouzský očitý svědek François Levistre, který jel tunelem před Dianiným mercedesem. Tak vznikla teorie „blesk před havárií“, což je světlo používané k dezorientaci řidičů při přípravě atentátů. Pravda je, že neexistuje záznam bezpečnostních kamer, i když v pařížském tunelu, kde mercedes narazil do sloupu, kamery byly.
4. Dianu nechal zabít někdo z královského dvora I
Po smrti svého syna zahájil miliardář, podnikatel a majitel obchodního domu Harrods Mohammed Fayed na vlastní pěst vyšetřování pařížské nehody, při níž spolu s Dianou zahynul jeho syn Dodi. Byl si jist, že britská královská rodina byla proti jeho synovi, egyptskému muslimovi, předpojatá. Podle Fayeda bylo nepřípustné, aby měli budoucí král princ William a princ Harry nevlastního otce — muslima. Diana a Dodi měli podle něj těsně před zasnoubením; koupil jí totiž prsten.
5. Dianu nechal zabít někdo z královského dvora II
Fayedovu nepotvrzenou teorii doplňuje i to, že princezna z Walesu prý byla v době havárie s Dodim těhotná. Nemohly jí být ale provedeny testy, protože její mrtvé tělo bylo okamžitě balzamováno. Dodatečné testy hormonu HCG z její krve nic podobného nepotvrdily, avšak tahle romantická možnost žije v srdcích smutných Britů dál.
Pokračování 7 / 10
Mluvili jsme málo o naší mámě, řekl princ Harry. Královská rodina otevírá svá bolavá témata a chce inspirovat další
Tereza Stonišová 24. dubna 2017 • 09:00
Před několika dny se princ Harry objevil v pořadu Bryany Gordonové, který nazvala Mad World, což lze volně přeložit jako Šílený svět. Princ Harry, který byl vůbec prvním hostem tohoto pořadu, v něm otevřeně mluvil o potřebě zabývat se mentálním zdravím těch, kteří se v dnešním světě ztrácejí a nemohou se v něm zorientovat. Ale tím to celé jen začalo – následoval další významný krok, do něhož se zapojila i vévodkyně Kate a Harryho bratr William.
Možná že jste se na začátku studia angličtiny, ať už ve školních lavicích nebo kdekoliv jinde, setkali s tím, že vám někdo řekl – v Anglii je téměř nezbytné na otázku „Jak se máš“ odpovídat pouze „Dobře“. Jiný druh odpovědi než „I’m fine“ se považuje za něco zvláštního, co vybočuje z konverzačních pravidel. Tím právě začínal pořad Bryany Gordonové, která jej uvedla právě prohlášením, že denně „odpovíme milionkrát na otázku, jak se máme, aniž bychom to opravdu někomu řekli“.
Cítit se divně je v pořádku
Pokud toto platí pro Brity obecně, platí to pro královskou rodinu stonásobně. Jejich distingovanost a vážnost dávala staletí tušit, že odhalování niterných emocí nepatří mezi jejich běžný repertoár. To ale synové nástupce trůnu Charlese zcela změnili. Princ Harry hovořil otevřeně o tom, jak moc je důležité sdílet s někým – se svými nejbližšími – své traumatické zážitky, protože jejich tutlání v sobě špatný psychický stav jen zhoršuje. „Je v pořádku cítit se občas divně,“ řekl mimo jiné princ Harry.
V pátek pak zveřejnila oficiální stránka na sociální síti Facebook nazvaná The Royal Family, kde se objevují nejnovější informace z britského královského kruhu, video, které definitivně prolomilo pomyslnou zeď mezi majiteli modré krve a běžnými Brity. Na videu sedí u stolu v zahradě William, vedle Kate a naproti nim Harry ve sportovní bundě a povídají si – konverzace vypadá úplně běžně, stáčí se ale na témata, která běžná nejsou. Vévodkyně říká, že je hrozné, čím bratři museli projít, a že je dobré, že jsou si tak blízcí. „No, většinou,“ usměje se starší William a všichni se zasmějí. „Mluvili jsme málo o naší mámě,“ řekne pak Harry a William kývne. Dodává, že by rád podpořil všechny, kdo váhají, zda se svými bolestmi „jít ven“, ať už déle neváhají. „Možná i proto máme tak blízký vztah,“ dodává na to William. Tragická smrt princezny Diany, jejich matky a manželky korunního prince Charlese, v obou členech královské rodiny rezonuje neustále – to je vidět na první pohled. Veřejně o ní nikdy nemluvili. Až nyní.
Princezna v srdcích
Video, kde spolu tři oblíbení členové královské rodiny mluví o psychice a nutnosti pečovat o své psychické zdraví, záhy viděly miliony lidí. Na sociální síti se těší samým pozitivním ohlasům. Mnoho britských médií si videa všimlo a například britský Daily Telegraph přišel s článkem, který nazval „Princezna Diana přežívá v srdcích svých synů“. Ve stejném článku je pak citován renomovaný psycholog, který tvrdí, že video je udělané velmi zdařile a může mít na mnoho lidí opravdu pozitivní vliv.
William a Kate i princ Harry se dnes zúčastnili charitativního londýnského maratonu, kde svou přítomností podpořili stovky běžců. Jejich účast ve veřejném životě je nejen sympatická, ale i prospěšná.
Pokračování 8 / 10
15 vzácných snímků z dětství princezny Diany
Martin Mrázek 18. ledna 2017 • 17:30
Narodila se 1. července 1961 do aristokratické rodiny Spencerů a první roky života strávila na královských statcích v Sandringhamu. Rodinu budoucího manžela tak už tehdy dobře znala. Diana si dokonce hrála s Edwardem a Andrewem - mladšími bratry prince Charlese. Zdánlivě idylické dětství jí ale v 8 letech narušil rozvod rodičů, který ji navždy poznamenal. Alespoň to tvrdí Penny Junor, dvorní životopiskyně a autorka knihy princ Harry.
Budoucí princezna po rozvodu zůstala s otcem a nedostatek mateřské lásky měl údajně v pozdějším životě vyústit v žárlivé scény, hysterické záchvaty a silnou majetnickost.
Jak to bylo doopravdy už asi nezjistíme, ale na následujících snímcích určitě nic podobného nenajdete. Ukazují přesně to, co si princeznini obdivovatelé přejí vidět. Krásu a nevinnost. Tedy to, čím si před takřka 40 lety získala Diana celou Anglii.
Pokračování 9 / 10
55 let od narození lady Diany, hysterické bulimičky, která si podmanila svět
Leila Chadalíková 1. července 2016 • 16:30
Lady Diana, princezna lidských srdcí, matka dvou synů a manželka následníka britského trůnu. Vzor ctnosti. Bylo to tak ale ve skutečnosti?
Staré přísloví praví: O mrtvých jen dobře. Zdá se, že pro princeznu Dianu to platí dvakrát. Každý článek o ní, byť je plný faktických informací, vždy sklouzne k adoraci její osoby.
Diana, princezna z Walesu, rodným jménem Diana Frances Spencerová, známá jen jako princezna Diana, měla velmi pošramocenou psychiku. Od svého manžela vyžadovala stoprocentní oddanost. Trvala na tom, aby se kvůli ní zřekl všech svých starých přátel, a dokonce i svého milovaného psa, labradora Harveyho. Hysterické výstupy, sebepoškozování, demonstrativní pokusy o sebevraždu, bulimie a neustálý strach ze spiknutí okolí vůči její osobě. I to byl život s princeznou. Tedy ta stinná stránka soužití s ní, kterou královská rodina drží více méně pod pokličkou.
Dvorní životopiskyně královské rodiny Penny Junorová poodhalila skutečnou princeznu Dianu v knize Prince Harry: Brother, Soldier, Son, jež byla vydána jako životopis k princovým třicátým narozeninám.
Matka kamarádka
Podle Penny Junorové se Dianiny hysterické hádky s Charlesem spolu s jejími milostnými aférami neblaze podepsaly na Harryho problematické povaze. Stoprocentní lásku s vyřazením všech ostatních nevyžadovala totiž Diana jen od svého muže, ale také od obou svých synů. Žádná chůva se v Buckinghamském paláci neohřála déle než dva roky. Ve chvíli, kdy si na ni chlapci zvykli a vytvořili si s ní vztah, začala jejich matka žárlit a okamžitě chůvu propustila. Harry nenesl tyto změny dobře, v knize se však můžete dočíst, že například starší z bratrů, princ William, byl těmito matčinými manýry naprosto zdrcen. Nejvíce trpěl v době, kdy Diana propustila jeho milovanou chůvu Barbaru Barnesovou.
K dětem se Diana nechovala jako matka, ale spíše jako kamarádka. Toužila jen po tom, být milována, ideálně všemi. Což se jí nakonec povedlo dokonce v celosvětovém měřítku a její kult přetrvává dodnes.
V životopise prince Harryho se čtenář také dozví, že Diana byla na své děti velmi majetnická a její nejčastější otázka zněla: „Kdo tě nejvíc miluje?“
Časté deprese a vnitřní neklid se princezně nakonec podařilo dostat pod kontrolu tím, že pomáhala trpícím. Byla to terapie pro ni samotnou a nakonec zasvětila charitě a pomoci druhým svůj život.
V minovém poli
V dubnu roku 1987 byla lady Diana vyfocena sedící na posteli člověka nakaženého virem HIV a hladící mu ruku. Fotografii zveřejnila média po celém světě. Princezna tak chtěla ukázat světu, že tito lidé si nezaslouží žádnou izolaci a opovržení, ale soucit a vlídnost ostatních.
Jeden z jejích nejznámějších počinů se stal o deset let později, v srpnu 1997, kdy odjela do Bosny. Princezna ve vojenské bundě a helmě se procházela po minovém poli. Její zájem o miny byl zaměřen převážně na zranění jimi způsobená. Tímto činem se jí podařilo upoutat pozornost Organizaci spojených národů (OSN), která následně vehementně apelovala na národy, jež byly producenty velkého množství min.
Princezna Diana byla jistě obdivuhodný člověk. V jejím charitativním odkazu pokračuje především její mladší syn Harry.
„Všechno, co chci udělat, je, aby bylo vidět, jak jsem na moji matku pořád neuvěřitelně pyšný. Když zemřela, zbyla tam pro nás i obrovské množství lidí po celém světě díra. Chci, podobně jako bratr William, ve zbytku života vyplňovat tu prázdnotu tím, že budeme dělat i to, co by dělala ona,“ řekl Harry v interview pro časopis People 16. května.
Princezna Diana zemřela v nemocnici po dopravní nehodě v pařížském tunelu pod Place de l’Alma v Paříži 31. srpna 1997. Okamžitě při nárazu Mercedesu S 280 do sloupu zahynul řidič Henri Paul a Dianin přítel Dodi Al-Fayed.
Pokračování 10 / 10
Bláznivá kráva Diana
Tereza Spáčilová 17. října 2013 • 00:15
Už sám fakt, že příběh princezny z Walesu zfilmoval německý, a ne britský režisér, byl Angličanům trnem v oku. Když pak viděli výsledek, pustili se do Olivera Hirschbiegela jako supi do mršiny. „Já mám svědomí čisté, Britové jsou prostě hysteričtí. Jen je to pro mě trochu déjà vu, podobné útoky jsem zažíval i po Pádu třetí říše, pro změnu od Němců,“ hájil se Hirschbiegel na festivalu v Curychu.
Nutno říct, že kritika Diany, snímku, jenž popisuje princezninu poslední avantýru s chirurgem Khanem, je víc než oprávněná. Bez ohledu na to, kolik (ne)pravd obsahuje, spadá do kategorie telenovelových limonád. Kritik Guardianu Peter Bradshaw na to konto neváhal napsat, že „Dianu zabili po šestnácti letech znovu“, o něco smířlivější Davis Gritten z deníku Daily Telegraph se pak sugestivně tázal, o čem vlastně Hirschbiegelův film je. Představitelka titulní role Naomi Wattsová dokonce utekla z rozhovoru pro britskou BBC, když ji rozhodily nenávistné reakce posluchačů. „Popravili nás bez milosti a dle mého názoru i neprávem. Ale jiné národy nám rozumějí. Například v České republice vedla Diana po premiérovém víkendu žebříček návštěvnosti,“ neopomněl autor zdůraznit.
Závratná čísla to ale nebyla, druzí Šmoulové měli jen o dva tisíce diváků méně.
Štvavá kampaň v Anglii má devastující dopad, těžko prodáte něco tak těžce poplivaného. Avšak přesto nám Východ dělá radost, Češi, ale i Poláci či Slováci Dianu přijali.
Česko není Východ.
Ale jděte, já bydlím ve Vídni a taky říkám, že jsem z Východu.
Skutečně si nepřipouštíte, že byste něco udělal špatně? Že se vám ten film třeba skutečně jen nepovedl?
Ne. Už proto, že na Pád třetí říše jsem měl nemlich stejné reakce. Němci mě proklínali za to, jak jsem ztvárnil „jejich“ Hitlera. Britové si Dianu nárokují, mají pocit, že jsou jediní, kdo k ní mají právo něco říct. Chce to odstup. Podle mě je jen otázkou času, kdy mému filmu přijdou na chuť.
Ono je ale divné, že o jejich modle točí Němec.
V tom máte pravdu. Udělal jsem velmi nebritský film, protože jsem velmi německý režisér. Kořeny nenávisti vůči mně a filmu ovšem vidím jinde. Dianin příběh vyvolává otázky. Žádná jiná veřejná postava nebyla za poslední dvě století tak nenáviděna a milována, pro spoustu lidí její osud pokračuje. Navíc v Británii se nosí sarkasmus a ironie, opravdovým citům se tam vysmívají. A já vyprávím o ryzích citech, protože Dianina duše přetékala láskou.
Hasnat Khan, jehož utajovaný vztah s rozvádějící se princeznou tvoří stěžejní část filmu, vás po jeho zhlédnutí označil za lháře. Proč jste s ním raději nespolupracoval?
Nechtěl. A, po pravdě, ani já jsem o to nestál. Jakmile blíž poznáte předobrazy lidí, o nichž vyprávíte, vytvoříte si k nim osobní vztah a těžko si pak udržíte odstup. Jeho reakce mě nepřekvapuje, nachází se v nezáviděníhodné pozici. Spíš mě zaskočilo, že se on, ale například ani rodina Dodiho al-Fajída neozvali, když vyšla kniha, z níž jsme vycházeli. Tehdy bylo všechno v pořádku, břídilové jsme až my.
Část Hasnatovy rodiny uvádíte v titulcích jako spolupracovníky.
Oslovili jsme je v rámci rešerší a nevadilo jim to, dokonce si neváhali zahrát. Víte, existují dva přístupy k reálným událostem. Jedna věc je popsat je tak, aby byly uvěřitelné, druhá, aby odpovídaly faktům. První by mi šlo: Diana je milostným příběhem a s láskou máme zkušenost všichni, není důvod, abych ji neuměl popsat. Něco jiného je věrnost skutečnosti. Můžete se snažit sebevíc, ale vždy půjde jen o vaši interpretaci reality.
Co tedy zahrnovaly vaše, jak říkáte, rešerše?
Stovky rozhovorů s přímými i nepřímými svědky. Zajímavou kapitolou Dianina života byla například její důvěrnice Simone Simmonsová – ve filmu se jmenuje Sonia. Musela si s Dianou užít své, všechny ty noční telefonáty a návštěvy zoufalé princezny, které popisujeme, jsou pravda. A pak jsem se hodně díval na fotky. Měl jsem jich doma rozvěšených desítky, dalo se z nich hodně vyčíst.
Setkal jste se s nátlakem, nebo dokonce cenzurou?
Největším cenzorem jsem byl sám sobě. Britští kritici mi vyčítají, že jsem vypustil vztah matky a synů. Pravda, popsat ho by bylo zajímavé, dostal jsem se k materiálům, na nichž je zachycen například výbuch Williama, jenž nesouhlasil, aby Diana veřejně promluvila o problémech s Charlesem. Rozhodl jsem se to nepoužít, jednak to nesouvisí s hlavním tématem, jednak by to bylo nefér vůči těm chlapcům.
Narazil jste při svém bádání na rys, který by měla Diana společný s Hitlerem?
Budete se divit, ale našel. Oba měli zvláštní auru, jakýsi herecký aspekt. Dokázali si podmanit davy už jen tím, že se někde ukázali. Dianina osobnost je však o dost bohatší. Když se dostanete pod kůži Hitlerovi, nic tam nenajdete, je to prázdná skořápka. U Diany můžete kutat a nikdy se nedoberete konce.
Od Dianiny osudné nehody se řeší, zda nešlo o vraždu. Poslední teorie mluví o státních zájmech.
A vy jim věříte?
Ptám se vás jako „odborníka na Dianu“.
Pochybuju, že by měl establishment zájem na Dianině smrti, zas takovou hrozbu nepředstavovala. Lidi se mordují kvůli penězům či vztahům, ne proto, že říkají něco, co se nesluší. Alespoň ne v Británii.
Ona sama ale údajně trpěla utkvělou představou, že po ní někdo jde.
Narazil jsem i na indicie, které jejím podezřením nahrávaly, ale zakázal jsem si je zkoumat. Kdybych, byť jen náznakem, přitakal tvrzením o paranoii, udělal bych z princezny bláznivou krávu. A proč bych měl točit filmy o bláznivé krávě?
