Československo mělo vždy velice dobré vztahy s židovskou komunitou a navázanou spolupráci neutnula ani druhá světová válka. Během ní Židé tvořili podstatnou složku československé zahraniční armády. Když tedy nově vznikající stát Izrael volal o pomoc, neváhali jsme. Když ale začalo být jasné, že se Sovětům nepodaří si z Izraele udělat blízkovýchodní hnízdo SSSR, pomoc ustala. A obrátila se k druhé straně konfliktu!
Už prezident Beneš navrhoval po konci druhé světové války vznik samostatného židovského státu. Vlna migrantů židovského původu, kteří přežili nacistické koncentrační tábory, směrem do Palestiny totiž hrozila vážným konfliktem. Ale vznik Izraele byl od počátku také velice problematický.
Izrael tak od roku 1947 sháněl zbraně a pomoc s výcvikem vojáků. A jediný, kdo toto nabídl, bylo Československo. Zbraně za 12 milionů dolarů Izraelcům od května 1948 pomohly získat vojenskou převahu v prvních arabsko-izraelských válkách. A zásluhu na tom měli i tankisté, výsadkáři a členové mechanizované brigády vycvičení na našem území.
Ačkoliv zpočátku Sovětský svaz, do jehož područí jsme tou dobu už patřili, pomoc Izraeli podporoval, nadšení postupně ochladlo, když se ukázalo, že Izrael nepůjde sovětům na ruku. Od poloviny 50. let začalo Československo otevřeně podporovat druhou stranu konfliktu.
Podpora dokonce došla tak daleko, že u nás byli cvičeni příslušníci armád bojujících proti Izraeli. Stejní instruktoři, kteří zaučovali izraelské piloty tak o pár let později museli cvičit vojáky ze Sýrie a Egypta...
