Za válečné hrdinství byl Josef Buršík (11. 9. 1911–30. 6. 2002) vyznamenán nejvyššími možnými sovětskými vyznamenáními. Přesto se komunisté postarali o to, aby na desítky let zmizel z povědomí české společnosti. Po únoru 1948 musel z vlasti uprchnout, aby nezemřel v komunistickém lágru nebo na popravišti jako jiní hrdinové protinacistického odboje.
Josef Buršík byl dokonale vymazán z historie. Zatímco o mnoha národních hrdinech, jimž komunisté zničili život, jako byl například velitel Pražského povstání generál Karel Kutlvašr, se „alespoň“ psalo a hovořilo špatně, jméno Josefa Buršíka bylo zahaleno mrazivým tichem…
V letech 1959 až 1961 například vydal Vojenský historický ústav několikasvazkovou reprezentativní publikaci Za svobodu Československa o bojích československých jednotek na východní frontě. Když se silou vůle oprostíme od záplavy frází a tendenčních politických nesmyslů (dehonestace komunisty zavražděného generála Heliodora Píky a často až nejapná kritika londýnského exilu), má toto dílo paradoxně stále slušnou hodnotu ve faktografii. Byly zde poprvé podrobně na základě studia archívních dokumentů zachyceny boje československých jednotek, od Sokolova přes Kyjev a Duklu až po poslední boje na Moravě v květnu 1945. Až na jednu dost významnou výjimku…
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
